Vy tady děláte z té ženy hysterku, ale já souhlasím, že taková temperamentnější asi byla a jemu to 30 let nevadilo . To že si našel jinou a vsadím se že kromě té pohody taky o dost mladší, to bych brala za zradu taky a že bych doma nadávala to asi taky, kde jinde. Zaráží mě ta dceruška, která krátce po rozvodu má potřebu mámě sdělovat jakou má její bývalý partner užasnou partnerku . Tam bych viděla naprosto hnusnou holku, která se asi s mámou pohádala a chtěla jí skutečně ranit a ještě o tom psát do tohoto sloupku. Takže je dospělá může si chodit kam chce , ale nikdo se jí na to neptal, přesto měla potřebu mámu ranit. Skutečně dospělý chápe, tu bolest, zradu, nepochopení, s rodiči se stýká ale dokud nenazraje čas, nemusí tím nikoho zraňovat .

Casto jsou to maminky ktere pak za 20 let sedi v Poste pro Tebe a hledaji kontakt s vlastnimi detmi.

Tady je častý názor zhruba: otec přece věděl koho si bere, měl to řešit, nese tedy i část viny...

Prosím Vás, kdybychom všichni před svatbou dokázali naprosto přesně odhadnout jak se bude náš protějšek chovat po svatbě, za deset let, za třicet let... tak by počet svateb klesl na nulu, nevo počet rozvodů by klesl na nulu. Copak jsme všichni graduovaní superpsychologové? Nehledě na to, že i povaha se může časem změnit, anebo některé povahové rysy se zvýrazní až pri nějaké pozdější zátěžové situaci (narození dětí, ztráta zaměstnání, odchod dětí z domu, důchod apod.)

Souhlasím s Vámi, jen bych chtěl upřesnit, že ten častý názor tady prezentuje jediná osoba.

Příběh kamaráda:

Pár, o kterém si všichni mysleli, že prostě patří k sobě. Ona velmi oblíbená mezi přáteli, nikdy nezkazila žádnou srandu. On sice mluvil málo, ale co řekl, to mělo hlavu a patu, a nebyl to žádný morous.

A pak on od ní odešel a rozvedli se. Nikdo to nechápal. Hlavně to, proč odešel on odešel od té skvělé holky. Na takové dotazy odpovídal "to je mezi mnou a Evou" (jméno je změněné) a tím končil debatu. Jednou po dalším dotazu, proč odešel od Evy, která je přece skvělá, odpověděl: "A říkáte mi, že Eva je skvělá manželka, nebo že je skvělá kámoška?" Odpovědí bylo zaražené ticho a pak už se ho na to nikdo nezeptal.

Toť otázka: být k sobě i někomu radikální (v dobré víře, že dělám správnou věc)?

Anebo být po celý život(?) vůči jednomu rodiči vstřícný - a volit jenom ty druhé možnosti, které jsou však vždy spojeny s nějakou lží?!

Vůči zlobě by člověk neměl být lhostejný. Ona se totiž jednak každá zapšklá zloba vždy časem každému zatraceně "přejí" (myslím, že nakonec i těm "dětem"), ale hlavně - ona se ta zloba vždy tak nějak kamarádí se lží (všimnul jsem si, že právě ten, kdo se často zlobí, tak nejčastěji lže - lže nejvíc sám sobě. A ještě další lidi nutí (byť nepřímo) zase jen ke lžím, k zatajování pravdy...

A já toho chlapa úplně chápu. Věčně nespokojená ženská, ochotná se pohádat kdykoliv kvůli čemukoliv, pořád nastartovaná k prosazování svojí pravdy, panovačná a ještě mstivá - to je prostě život k ničemu

Já ho zase nechápu. Vezme si ženskou, která mu povahově a temperamentem nesedí, nikdy se ani nepokusí nastolit nějakou úpravu režimu a pak, když už je manželka ve věku, kdy si těžko bude hledat jiného partnera, jí prostě řekne, že je unavený a odkráčí středem.

To je divné, jak v každém tomhle příběhu jsou vždycky nepodstatné detaily o všem. Jakoby to psal jeden a tentýž člověk :-)

To asi zpracovává jeden redaktor (nebo spíš redaktorka). Podněty od čtenářek dá do publikovatelného tvaru, takhle se to dělá.

Přijdou vnoučata a babička bude jako milius.

Zase co pozitivního můžou vnoučata z takové babičky načerpat? Akorát jim postupně začne dávat “rozumy” o dědovi atd...

V tomhle bych ani neviděla problém. Matka je zřejmě hysterická potížistka, může být ráda, že děti mají o kontakt s ní stále zájem. Čím bude starší, tím víc bude potřebovat spíš ona děti než děti ji, takže být jí, snažila bych se s dětmi vycházet dobře. A pokud jim chce dávat ultimáta, s kým se stýkat, není nic snazšího než vybrat si toho z rodičů, s kterým je mi lépe. Myslím, že matka, jakmile vychladne, ještě bude o kontakt sama stát.

Nevychladne, tyhle povahy vytahují staré věci pořád dokola a když není po jejich, je zle