Je mi 45 a mám dospělého syna, který se před více než rokem osamostatnil. Do té doby jsme většinou žili jen spolu, vztah s jeho otcem nevyšel a ten se se synem stýkal velmi sporadicky, v posledních letech už vůbec ne, nemáme o něm ani o jeho rodině žádné zprávy. Moje další vztahy byly opravdu „moje“, snažila jsem se jimi syna nezatěžovat a dařilo se mi vše nějak zvládat.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Vždycky jsme měli skvělý vztah, otevřený, srdečný, i když jsem bývala hodně přísná, myslím, že vlastní prostor pro sebe také vždycky měl. Vychovávala jsem ho k samostatnosti, k nadhledu, smyslu pro humor, ke schopnosti zvládat problémy. Ve škole byl celkem průměrný, ale vždy byl velmi oblíbený spolužáky a neoblíbený učiteli - dokázal rozložit celou hodinu svými vtípky.
Nakonec vystudoval střední školu, umí jazyky, byl pracovně delší dobu i v zahraničí, když si tady nemohl najít práci. Teď práci má, baví ho a chce se v ní dál rozvíjet. I poté, co se odstěhoval a osamostatnil, jsme zůstali v kontaktu, jsme ve stejném městě - buď si voláme a vše probíráme po telefonu, nebo se sejdeme. Často se na mě obrací i se svými problémy - jak pracovními, tak osobními. Tedy obracel.
Jedním okamžikem se nedávno vše zcela obrátilo - v poměrně nevýznamné hádce (jsme oba extroverti, hodně křičíme a hádáme se často, ale nikdy se nezraňujeme) najednou vyplavaly na povrch křivdy, o kterých jsem neměla dosud tušení.
Dopadlo to tak, že se syn i přes mé otázky odmítl se mnou bavit a vysvětlit mi, o co skutečně jde, a uzavřel věc slovy „s tebou jsem skončil“.
Byl to naprostý šok a zpočátku jsem to považovala za vlnu emocí z důvodu únavy nebo jiného problému. Ale když navrhuji se sejít a vše vyřešit, dostanu zamítavou odpověď. S tím se ale přece nemůžu smířit.
Děkuji za váš názor
Radana
Odpověď odbornice:
Milá Radano, bohužel nepíšete, o co v hádce šlo, ani jaké křivdy vyplavaly. Také nepíšete, jak dlouho již trvá vaše nekomunikování. To však může být velmi podstatné.
PhDr. Andrea Hlubučková
Očividně zaznělo něco, co je pro vašeho syna velmi bolestivé. O těchto křivdách a zraněních si můžete promluvit kromě syna s někým dalším, známou či odborníkem. Téma by se mělo časem znovu otevřít a v atmosféře bez zjitřených emocí probrat.
To ale neznamená, že se k bolestivému tématu musíte vracet při nejbližší příležitosti. Nemůžete spolu jen tak „skončit“, navždy jste ve vztahu matka/syn. Jistě si znovu dříve nebo později promluvíte, pozvete jej či on vás na kávu, oběd, výlet atd. Při dalším kontaktu se k hádce nevracejte, můžete si pomalu znovu budovat otevřenou a srdečnou atmosféru, která vám nyní chybí a pravděpodobně chybí i jemu.
Na druhou stranu je možné, že váš dospělý syn potřebuje čas a prostor také pro sebe. I vy tento čas, kdy syn dospěl a osamostatnil se, můžete využít pro svůj osobní i pracovní rozvoj, nové oblasti a eventuálně vztahy. Doba, kdy se nastavují vztahy s nově dospělými a samostatnými dětmi, bývá náročná, ale důležitá pro další životní fázi vás obou. Přeji vám hodně sil a tolerance.
Andrea Hlubučková, psycholožka centra Modré dveře
