Častokrát nás Tonda neposlechne a neudělá, co po něm chceme, snaží se prosazovat si svou. Když se mu něco nepovede nebo mu něco zakážeme, vybíjí si to plácnutím své sestry, jako by to byla Hančina vina. Kolikrát se pokusil plácnout i mě nebo manžela.
Taky dost trápí svoji starší sestru - pořád jí něco provádí, až se mi někdy zdá, jako by na sebe chtěl upoutat naši pozornost. V bazénu jí v létě taky dost trápí, i když se Hanka snaží bránit. Schválně jí ničí postavená díla ze stavebnice. Je paličatý, když se mu řekne, že to takhle nepůjde nebo že nemůže něco dělat, tak to zrovna udělá.
Poraďte se takéTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Další případ, který mě napadá jsou scény, když jdeme nakupovat. Tonda chce jet autem, on pěšky nepůjde, nebo tedy pojede jedině na kole apod. Problém ale podle mě není v tom, že by nechtěl chodit pěšky, ale že to chce udělat jinak, než se po něm chce, vzepře se.
Starosti mi také dělá jeho pocit, že se mu nic nemůže stát. Když jsme u někoho na návštěvě, řekne, jdu domů a klidně by šel.
Jak to řešit?
Jak reagovat na jeho chování? Není přece možné ho pořád trestat plácnutím po zadku jako doposud, tím se ještě více vzepře a rozčílí. I když to na něj zkoušíme po dobrém a snažíme se vysvětlovat, tak to nefunguje a nechová se, jak má. Často pak zakázanou věc udělá natruc, dělá, že nás neposlouchá a jde si jinam s něčím hrát.
Dcera byla přesný opak, na tu vysvětlování platilo perfektně, ráda nás poslouchala, nechala si vysvětlit, proč něco nejde a nemůže být tak, jak by chtěla. Na druhou stranu Tonda umí být i hodný, mazlí se se sestrou a hrají si spolu.
S manželem jsme nad tím přemýšleli a myslíme, že se věnujeme oběma stejně. Už jsme přemýšleli i o spolupráci psycholožky. Máme strach, že čím bude starší, tím to bude horší.
Pavlína
Odpověď odbornice: Obrňte se vytrvalostí a důsledností
Dobrý den, z popisu chování vašeho syna vnímám jako podstatné vzdorovitost, prosazování vlastní vůle a vlastních individuálních cílů. Období vzdoru je v průběhu raného vývoje dítěte běžným a očekávaným životním obdobím, kdy dítě prosazuje svoji vůli, staví se do negace a zkouší hranice svých možností. Je významným, často velmi emočně prožívaným obdobím i pro rodiče testujícím jejich odolnost a zároveň vytrvalost a důslednost.
Domnívám se, že váš syn potřebuje krátkou, stručnou a jasnou komunikaci. „Když mě bouchneš, bolí mě to. Prosím, nebouchej mě.“ Vyjádřete mu pocit, který ve vás vyvolává jeho chování a dejte mu jasnou informaci toho, co po něm chcete. Není třeba dlouhého vysvětlování. Můžete zachytit i jeho pocity: „Tebe asi štve, že nechci jet nakoupit autem, rozumím ti, autem je to asi pro tebe pohodlnější, zábavnější, ale teď půjdeme pěšky, abychom se prošli...“
Mgr. Petra Domkařová
Důslednost potom znamená, že učiníte to, co jste slíbili, nebo nedopustíte udělat to, co jste zakázali. V některých situacích lze synovi nabídnout určitý kompromis a použít to jako pozitivní motivaci. Můžete uznat jeho oprávněnou potřebu jako důležitou a projevit vůli, že mu chcete vyhovět a zároveň po něm něco chtít svého. Slyším, že by jsi rád ...., myslím, že to můžeme udělat, jak si přeješ, až to uděláme, potom půjdeme, uděláme zase toto, domluveno? Co se domluví, musí opět platit, a to z obou stran.
Vztekem a agresí nesmí nic získat
V situacích afektu uplatňujte jasné pravidlo, že vztekem a agresí nic nezíská. Ukažte mu, že registrujete jeho emoci, vydržte ho, zároveň neustupujte a nedovolte, aby vám nebo sobě ublížil. Po zklidnění by nemělo následovat vyčítání, kritizování nebo umožnění porušit zákaz, spíše by mělo následovat pojmenování pocitu, jeho důvodů a ukázat, jak může situaci vyřešit jinak, správně. Když zboří sestře stavbu, měl by jí postavit novou. Pomozte mu, aby to dokázal, tím že ho povzbudíte, že jí společně teď uděláte radost.
Když si nevíte rady s výchovouZlobí? Neposlouchá? Jak na výchovu poradí maminky v diskusi na eMimino.cz. |
V tomto věku by se měl už také učit, že je důležité se omluvit. Když někomu ublíží, měl by říct promiň. Měl by mít také možnost svou vinu odčinit třeba tím, že namaluje obrázek, pomůže uklidit nádobí a tím jakoby smazat černý puntík. Důležité jsou i pochvaly za každou maličkost a projevy vaší radosti, která se mu podaří, nebo když vykoná něco pro druhé, protože tím posilujete jeho sebevědomí a upozorňujete zároveň na chování, které se vám líbí a které od něj očekáváte.
Dopřejte si každý den třeba navečer čas jen pro sebe a povídejte si o tom, jaký byl den, co jste prožili, jaké to bylo? Co se vám líbilo? Zajímejte se, jak se měl on, co on prožil. Co se mu líbilo a co se mu nelíbilo? Zde už nic neřešte, jen si povídejte, buďte spolu.
Petra Domkařová, psycholožka centra Modré dveře
