Maminka byla vždycky velmi samostatná žena, jenže poslední dobou je její nezávislost velkým problémem. Žije s tátou v malé řadovce 100 kilometrů od mého bydliště, sestra s rodinou se odstěhovala ještě o 300 kilometrů dál. Až do letoška rodiče hospodařili celkem v pořádku, i když už bylo vidět, že jim docházejí síly.
Poraďte se také |
Máma najednou chodí stále ve stejném oblečení, má neumytou hlavu a domácnost je špinavá. I s jejím proslaveným vařením to vlastně vzdala. Vypadalo jí několik zubů a nechce ani dojít k zubaři, k praktickému lékaři si chodí prakticky jen pro nové prášky na tlak. Podle mě se u ní projevuje stařecká demence nebo Alzheimer, ale ona je přesvědčená o tom, že je její paměť v nejlepším pořádku.
Pomoct jí třeba nakoupit nebo uklidit není vůbec snadné. Naši pomoc vytrvale odmítá, často se uchýlí až k hysterické scéně a křičí, že ji svou péčí ponižujeme a ať jí dáme pokoj. Nechce si nechat nosit obědy, i když tátu krmí pořád jenom chlebem a bramborami. Tomu se navíc zhoršil zdravotní stav a už se mu jen velmi těžko chodí. Maminka mu nedokáže pomoct vstát nebo ho obléknout, zapomíná i na pravidelné jídlo, pití a prášky, ale stále všem tvrdí, že nikoho nepotřebuje.
Naši pomoc nechce, o sousedčinu ano
Na druhou stranu neustále chodí za sousedkami, které jí samozřejmě vždycky něco nakoupí nebo uvaří, protože už se na to nemohou dívat. Maminka je ale přesvědčená o tom, že je vůbec neotravuje a že je taková péče od cizích lidí normální. Od rodiny cokoliv odmítá, nemáme nic vozit a vlastně ani jezdit, ona je prý v pohodě.
Tátu budeme muset brzy odvést do nemocnice na operaci a vůbec nevíme, co si počít s mámou. Její paměť už je dost děravá: neustále něco hledá a nechá třeba i zapálený sporák, ale o výpomoci nechce ani slyšet. Sestra jí nabídla, aby se přistěhovala k ní domů, ale to máma odmítá, protože nemá ráda jejího manžela. Já pracuji na směny a bydlím v malinkém bytě, maminku si k sobě vzít nemohu, snažím se za ní pravidelně jezdit, ale bez auta je i návštěva jednou týdně (spolu s nákupem, úklidem, vypráním a vařením) dost náročná.
V její obci jsou k dispozici sociální služby do bytu, ale s její tvrdohlavostí se bojím, že jim ani neotevře. Jak máme přesvědčit maminku o tom, že výpomoc od profesionálů není jejich obtěžování? Nemůžeme ji přece nechat v jejím domku jako starost sousedek a spokojit se s jejím odmítnutím. O přestěhování do domova seniorů nebo domova s pečovatelskou péčí nechce ani slyšet a dokonce několikrát prohlásila, že raději spolyká prášky na spaní.
Prosím poraďte mi
Jarmila
Odpověď odborníka: S pomocí to zkuste „nenápadně“
Milá paní Jarmilo,
píšete o své téměř devadesátileté matce. Přestává být soběstačná, nezvládá se již starat o domácnost i manžela. Často se stává, že člověk, který vlivem stáří či nemoci přestává být soběstačný, si tuto skutečnost nepřipouští, své chyby nevidí a má dojem, že vše zvládá jako dřív. V tu chvíli musí nastoupit okolí, rodina, sousedé, aby onomu člověku pomohli.
Vaše maminka se snaží udržet status soběstačné pracovité ženy, ale tím starosti o sebe přesunuje na sousedky. Nechce si vlastní slabost připouštět a myslím, že ani na vás není, abyste na to příliš poukazovala. Důkazy o nedostatečnosti trpí její důstojnost, může se stydět. To byste měli respektovat.
Nicméně je potřeba zajistit péči zvenčí, zvláště, když již ohrožuje nejen bezpečí a zdraví svoje, ale také svého manžela a celé domácnosti (nedostatečná strava, požár atd). Cítíte správně, že se do situace musíte vložit, jen je potřeba vše velmi citlivě komunikovat. Můžete to prezentovat jako nutnou péči o otce nebo dovoz obědů jako dietu pro něj.
Také je potřeba překonat bariéru mezi „cizími lidmi“ a sociální službou – od cizích lidí evidentně pomoc přijímat může (od sousedek), tudíž je potřeba najít službu, pracovnici, která by byla sympatická a s maminkou si rozuměla. Nemusí to být nutně sociální služba, pokud byste měli finance na placenou pomoc, můžete si vybírat. Když pomoc nepřijde z rodiny, může mamince paradoxně ulevit.
Můžete také zkusit získat spojence mezi sousedkami, za kterými nyní chodí. Některá z nich vám může pomoci změnit její názor tak, aby to vypadalo, že na to přišla sama. Na místě je i jistá direktivita, především ohledně medikace a návštěv lékařů – opět vám může pomoci praktická lékařka či sestra zubaře.
Držím vám palce v nelehkém období.
Andrea Hlubučková, psycholožka centra Modré dveře
Jaké jsou vaše zkušenosti s péčí o starší členy rodiny? Podělte se s ostatními v diskusi.