S naší Nikolou jezdíme už od malička na hory, každý rok strávíme aspoň týden v kuse a několik víkendů na zasněžených svazích. Když jsem ale dceři nadšeně popisovala, kam pojedeme letos, tak mě zpražila tím, že jet nechce.
Rodinná poradna |
Prý jedeme na nemožné místo, kde kromě lyžování není co dělat (je to chata uprostřed svahu, nejbližší vesnice je kus cesty). Navíc ji prý nudí naši kamarádi, se kterými pojedeme - oni sami děti nemají a Nikoly si spíš nevšímají, ale nevěděla jsem, že jí to vadí. Nejdřív jsem myslela, že jí jenom něco přelítlo přes nos a přejde ji to při představě těch krásných svahů, ale nevypadá to tak.
Opakuje to už týden a já se proto začala zajímat, jestli by nešel udělat nějaký kompromis. Manžel o tom ale nechce ani slyšet a považuje dceřiny požadavky za vrchol drzosti a nevděčnosti.
Dcera říká, že radši zůstane doma (což bych jí samozřejmě nedovolila), nebo pojede k babičce. Tím by se ale také vyhnula týdnu školní docházky, což mi nepřijde správné, když vlastně nechce jet s námi. Taky jsem uvažovala, že bych oslovila další kamarády, třeba někoho s dětmi, jestli by se nepřidali. Nevím ale, jestli touhle dobou ještě někoho seženu.
Co myslíte, má třináctiletá holka právo si vybírat, kam a s kým pojede lyžovat? Má cenu ji nutit, nebo je lepší ji nechat doma?
Děkuji za radu
Venuše
Odpověď odbornice:
Milá Venuše, z vašeho dopisu je znát, jak velké úsilí věnujete péči o svou dceru a rodinu, lyžování s dcerou je celkem nákladné a organizačně náročné. Určitě to děláte nejen proto, že máte sami s manželem rádi hory a sport, ale také tento vztah chcete předat své dceři.
Dobrá zpráva pro vás je, že už máte hotovo. Čas, kdy jste učili dceru lyžovat a mít ráda zimní přírodu a sport už je za vámi, co jste mohli předat, jste jí předali. Dcera se pomalu mění z malé holčičky na slečnu a začíná mít svou hlavu. Je možné, že lásku ke krásným svahům a chuť je brázdit u ní na pár let překryje potřeba být se svými kamarádkami, bavit se s vrstevníky. Je možné, že se k lyžování vrátí už za rok spolu s přáteli nebo za více let, třeba až s vlastní rodinou.
Ve třinácti začínají být pro Nikolu důležitější kamarádi a vrstevníci, než být jen s rodiči a jejich přáteli. Dovedu pochopit, že pro ni taková společnost může být trochu nudná. Můžete zkusit probrat, zda by nešlo do lyžařské party přibrat pro ni nějakou kamarádku či více vrstevníků. Myslím ale, že ji můžete pro jednou nechat i doma, samozřejmě s tím, že se škole nevyhne. Zkrátka ano, Nikola má právo vybírat si, kam a s kým pojede, ale vy nemáte povinnost to plnit. Nikola sama si může rozhodnout, že letos místo hor bude u babičky nebo doma, ale pokud přijde, že chce peníze na jiný lyžařský výlet, nemusíte jí je samozřejmě dávat.
Postupně se tak celá rodina připravujete na období, kdy si Nikola bude vybírat ve svém životě víc a víc. Přeji vám pro toto náročné období dostatek tolerance a otevřenosti.
Andrea Hlubučková, psycholožka centra Modré dveře