Jsem úplně otřesená, včera si mě zavolala do školy učitelka a řekla mi, že můj osmiletý syn šikanuje spolužáka. Prý se mu vysmívá za oblečení a telefon, schovává mu školní pomůcky a všemožnými způsoby pošťuchuje a provokuje. Nemohla jsem uvěřit vlastním uším.
Rodinná poradnaTrápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na ona@idnes.cz s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.  |
Marka jsem se na to samozřejmě hned doma zeptala a on mi to vlastně přiznal. Že přeci o nic nejde, je to jenom taková legrace, nikomu prý neubližoval fyzicky (což potvrdila učitelka), tak v čem je teda problém.
Marka vychovávám skoro sama, manžel je totiž od rána do večera v práci, řídí poměrně velkou firmu a často musí pracovat i o víkendech. Marka moc miluje, ale každodenní péče je zejména na mně. Markovi jsem se snažila vždycky dopřát dostatek pozornosti, kroužků, hraček, kamarádů - zkrátka všeho, co potřeboval. Díky manželovým výdělkům jsem se nemusela ani po skončení mateřské vracet do práce a starám se tak o domácnost a Marka na sto procent.
Mnohokrát jsme spolu mluvili o tom, že se slabší mají chránit a máme se jich zastat. Marek dostal za ten incident od manžela několik trestů (nesmí na internet, má zákaz tabletu i videoher a musí doma uklízet) a přemýšlím teď, jak pro něj zajistit poučení. Problémy budou asi i ve škole, pokud by se to opakovalo, tak ho vyloučí. Nechci, aby si syn liboval v trápení slabších a nevím, v čem jsem udělala při výchově chybu. Můžu ji ještě nějak napravit?
Hanka
Odpověď odborníka:
Dobrý den, Hanko. Nejdřív bych chtěl ocenit otevřenost ohledně tématu, se kterým přicházíte. Mluvit o šikaně není nic jednoduchého. Ve vašem dotazu vidím několik oblastí a pokusím se na ně odpovědět. A začnu možná několika větami o šikaně. Šikana je staré téma, které je však stále aktuální. Vyskytuje se na školách, v zaměstnání, na vojně, na dětských táborech a podobně. Dalo by se říci, že žádná skupina před ním není v bezpečí. Zvláště homogenní skupiny, jako třeba třídní kolektiv, jsou na šikanu velice náchylné. Žáci ve třídě prožívají stres, který je mnohdy potřeba nějak ventilovat. Pokud není kolektiv dostatečně zralý, nebo se včas nezachytí a nezpracuje vznikající napětí, je jednou z možností šikana. Svoje napětí, nejistoty či strach si tak vybijeme na úkor někoho jiného.
Bc. Martin Galbavý, psychoterapeut
Důležité je uvědomit si, že šikana je ve většině případů otázkou daného kolektivu a také na úrovni kolektivu je třeba ji řešit. A proto bych doporučoval nenechávat řešení této situace jen na doma. V takovém případě je nejlepší po zjištění potíží pracovat s celou třídou. Jinak se lehce může stát, že se podobná situace za nějakou dobu znovu zopakuje, i když třeba za účasti jiných žáků. Doporučoval bych zvážit možnost obrátit se na instituce, které se šikanou a hlavně prací s třídním kolektivem zabývají a ve spolupráci se školou řešit vzniklou situaci. Mohou to být psychologicko-pedagogické poradny či jiné subjekty zabývající se třeba primární a sekundární prevencí. Pokud si nejste jistá, klidně se na nás obraťte a my vám nějakou organizaci doporučíme.
Vedle kolektivu, který může hrát při vzniku šikany důležitou roli, je dalším významným faktorem rodina. Zde se děti učí, jak zvládat zátěžové situace, jak se chovat v kolektivu, jak získávat pozornost atd. Plejáda spouštěčů může být opravdu pestrá. Vy sama upozorňujete na to, že o výchovu syna se staráte především sama. I to může mít vliv. Mužský faktor je pro výchovu chlapců velice důležitý. Otcové učí své syny, jak pracovat s vrozenou agresivitou, jak se prosadit ve světě (v kolektivu) a přitom neubližovat, a další věci. Pokud by se podařilo zapojit vašeho muže více do výchovy a řešení daného problému, mohlo by to být přínosné. Zapojení by však nemělo probíhat jen formou trestů, jako je zákaz internetu, tabletu a podobně. Ale především sdílením společného času. Teprve tak se může dítě učit od svých rodičů, jak řešit stresové situace, které ho budou v životě i ve škole potkávat. Všem, kdo by měli o toto téma větší zájem, doporučuji knihu Chybějící otec, chybující syn.
Na závěr pokládáte stěžejní otázku, zda jste udělali ve výchově chybu a zda ji lze ještě napravit. V odborné literatuře existuje termín dost dobrá matka, či dost dobrý rodič. Je to vyjádření toho, že nikdo nikdy nebude dokonalým rodičem, a není to ani třeba. V průběhu života se učíme především ze svých chyb a i toto může být příležitost naučit se něco nového. Jak pro vás, tak pro vašeho syna. On má teď příležitost naučit se od vás, jak řešit velice náročnou záležitost. Máte příležitost ukázat mu, jak postupovat v konfliktních situacích a přitom neubližovat, jak si získat lásku a respekt blízkých osob. Podobně pak on může postupovat při jednání se svými spolužáky či kamarády. Nesoustředil bych se tak na to, co bylo možná špatné, ale jak postupovat do budoucna.
Samozřejmě to není nic jednoduchého a i zde můžete požádat o radu odborníka. Jako možnost by se tu rýsovala rodinná terapie.
Přeji úspěšné zvládnutí zátěžové situace, a pokud byste potřebovala konkrétnější doporučení, s důvěrou se na nás obraťte.
Martin Galbavý, psychoterapeut centra Modré dveře
 |
