David si poslední dobou nepřeje nic jiného než kočičku nebo pejska. Teď se upnul k představě, že by je mohl dostat k Vánocům. Jenže David není zrovna vzor zodpovědnosti, jako prvňáček má spoustu nových povinností a teprve si na to zvyká. A já opravdu nechci ke všem svým povinnostem přidat ještě péči o zvíře a rozhodně bych nechtěla pejska nebo kočičku po pár měsících dávat do útulku nebo známým. Snažila jsem se s ním o tom několikrát promluvit, ale vždycky to skončí pláčem a sliby, že se určitě bude starat poctivě a že ho zvíře neomrzí.
Rodinná poradna |
Já jeho pocity chápu a v jeho věku jsem to cítila stejně. Naši mi zvířátko také nechtěli koupit s tím, že pro něj nemáme místo a že by se o něj nakonec určitě museli starat sami. Tehdy jsem si připadala dost nepochopená a smutná a ráda bych, aby si syn také tak nepřipadal. Nyní již důvody svých rodičů chápu, touha po pejskovi mě pak taky přešla a nakonec jsem si ho nikdy nepořídila. Z toho plyne, že se zvířaty nemám ani moc zkušeností. Navíc jako svobodná matka nemá času ani peněz nazbyt.
Jak byste mi doporučili, abych o tom se synem mluvila? Jakými argumenty ho můžu přesvědčit, nebo jak bych mohla „vyzkoušet“ jeho zodpovědnost? Nechci ho zklamat, ráda bych, aby moje důvody pochopil.
Stela
Odpověď odborníka:
Dobrý den Stelo, z vašeho dotazu mi vyplývá, že zvířátko synovi k Vánocům darovat nechcete, protože jste přesvědčená, že se o něj sám v tomto věku nebude schopen postarat. Máte pravdu, šestileté dítě se o kočku nebo dokonce o psa nepostará, určitě ne bez vaší výrazné pomoci, a vy to víte. Nemáte sice encyklopedickou vědomost vyčtenou z příruček, ale znalost získanou z kontaktu s dítětem rozhodně ano. Pokud synovi zvíře pořídíte, počítejte s tím, že péči o něj skutečně ke svým povinnostem přidáte.
Vzpomínky na vaše vlastní nesplněné přání z dětství však vedou k tomu, že se synem diskutujete a necháváte se přesvědčovat o opaku. Přemýšlejte tedy spíše o tom, z čeho máte strach, kdybyste se rozhodla podle svého úsudku a diskuzi o pořízení mazlíčka utnula. Je to strach, že dítěti nějak ublížíte, když mu zvíře nedopřejete? Vy jste byla v dětství v podobném případě smutná, to je pravda, ale i takové emoce k životu patří.
Možná pociťujete strach, že nebudete dobrý rodič, když nevyhovíte dítěti ve všem, či když mu způsobíte nepříjemnou emoci. Pokud by to byl váš případ, pak bych se ptal, jak definujete dobrého rodiče – je to ten, který dítěti vše dovolí a ve všem mu ustoupí? Jistě ne. Odpovědi na otázku „čeho se bojíte“ mohou být různé, ale skrývá se zde klíč k tomu, proč zvažujete jednání v rozporu se svými zkušenostmi.
Vůbec to nemusí být váš případ, ale někdy mají matky samoživitelky (odpusťte ten výraz) podvědomě potřebu z pocitu viny vynahrazovat dítěti to, že nežijí v úplné rodině. Dělají doslova, co dítěti na očích vidí a zcela se mu podřizují.
Pokud si odpovíte na otázku po příčinách, možná vás to přiměje změnit něco zásadního ve výchově a možná tím získáte více klidu, ušetříte hodně energie. Co vás takto ve výchově znesvobodňuje, je téma, které se dá někdy řešit samostatně, jindy s blízkými a jindy zase v psychoterapii.
O argumentech do diskuze s dítětem se rozepisovat nebudu, to by bylo jiné povídání. V tuto chvíli postačí, že neexistují logické argumenty, které by ho přesvědčily. Tedy možná by ho přesvědčily, ale diskutovat nepřestane, protože nejde o to, co ví, ale o to, co chce.
Přeji Vám pěkné dny,
Mgr. Lukáš Legner, psycholog centra Modré dveře