Užitečné informace
 |
Tlumočník konfliktu není vyškolen pouze na partnerské a rodinné neshody. Je to multidisciplinární obor a promítá se do něj například psychologie, sociologie, právo, lingvistika apod.
"Za půldruhého roku praxe jsem řešila z dvacítky případů většinou rodinné neshody," říká mediátorka Kristýna Holíková, která tento obor vystudovala na vysoké škole v německém Frankfurtu nad Odrou a kromě rodinných konfliktů se specializuje také na obchodní i mezinárodní vztahy.
Že rozvádějící se pár v první řadě osloví mediátora, bývá v západních zemích často prvním krokem. Pokud se na něj neobrátíte sami, může vám ho doporučit soud, nebo sociální pracovník.
"V Česku vyostřený konflikt mezi manžely často delegujeme na soudce a do značné míry se vzdáme kontroly nad dalším rozhodováním. Mediace je takový mezikrok, kdy se partneři nejsou schopni domluvit, protože jsou 'utopeni' ve vlastních emocích, ale oba si přejí se mediace aktivně účastnit," říká Kristýna Holíková.
"Spolu žít nechtějí, ale z jakéhokoliv důvodu se potřebují domluvit. Ať už proto, že s expartnerem potřebují mít po rozvodu v pořádku vztahy, aby mohli spolupracovat na výchově dětí, nebo třeba proto, že na tahanice po soudech nemáte čas ani peníze."
Úspěšnost minimálně 70 procent
Mediátoři tvrdí, že úspěšnost jejich práce je minimálně sedmdesátiprocentní a takové "skóre" potvrzuje i Kristýna Holíková.
"Klienti mě buď sami vyhledají, anebo je za mnou pošle soudce. Ideální je, když se domluvíme na schůzce, kam už přijdou oba partneři a běžně také druhý mediátor."
Standardní sezení trvá asi tři hodiny. Na začátku podepíšou smlouvu o mediaci a dostane se jim vysvětlení, co se bude dál dít. Pak každá ze stran říká, co by si přála a prostředníci konfliktu zjišťují, co kdo doopravdy potřebuje. Mediátor nahlas tlumočí svá zjištění a v tu chvíli začínají obě strany chápat plnou šíři konfliktu a začínají vnímat spor také očima toho druhého.
"Někdy stačí jedno sezení, jindy jich musí následovat víc. I proto, že právě v rodinných záležitostech hrají často podstatnou roli vyhrocené emoce," vysvětluje mediátorka a dodává, že hlavním předpokladem k úspěchu je "chtít se domluvit". V případě situace vyhrocené jako ve známém filmu Válka Roseových by totiž k žádné mediaci nedošlo, protože ani jeden by o dohodu nestál.
Dítě bývá často silným pojítkem mezi rodiči a ani jeden se nechce vzdát svých rodičovských práv. "Dám vám příklad: když chce pán malého syna do střídavé péče a paní, která se o něj stará, se bojí, že jako cizinka by nedostávala příspěvek od státu a zároveň má strach ze samoty, protože syn je středobodem jejího života," vypráví Kristýna Holíková případ ze své praxe.
"Přijdou za mediátorem. On se děsí toho, že o syna absolutně přijde a že se paní sbalí a odjede do země svého původu. Oba chtějí pro syna jen to nejlepší. V takovém případě je vítězství, když se díky nám oba domluví, že malý zůstane v péči matky, ale v praxi se o dítě budou po týdnu střídat."
Chtějte akreditovaného, nebo "zapsaného mediátora"
Mediátorství je v Česku poměrně mladý obor. První mediátoři byli vyškoleni na začátku 90. let. V Česku ho zatím ani nelze vysokoškolsky vystudovat, takže pokud vám tu nabídne své služby vysokoškolsky vzdělaný mediátor, pak obor studoval v zahraničí, jako například Kristýna Holíková.
Při právnických fakultách existuje taková disciplína pouze jako volitelný předmět, jinak kurzy pořádá Asociace mediátorů a Česká advokátní komora.
"K tomu, aby byl člověk dobrý mediátor, nepotřebuje právní vzdělání, protože práva se mediace týká jen okrajově," vysvětluje Kristýna Holíková.
Kromě kurzů a akreditačních zkoušek zpřístupňuje Asicociace mediátorů také seznam akreditovaných mediátorů a již 13 let zvyšuje úroveň poskytování mediačních služeb v Česku. Od nového roku je možné být takzvaným "zapsaným mediátorem", což z pohledu obyčejného smrtelníka znamená potvrzení kvalit mediátora. Zapsaný mediátor si totiž může říkat jen ten, kdo složil státní zkoušky a je zapsaný v seznamu na Ministerstva spravedlnosti.
