Vize a realita
Jako malá si hrála pořád, když ne s hračkami, tak s míčem. Léta se věnovala basketbalu, na který vzpomíná stejně ráda jako na plyšáka. „Milovala jsem partu kolem basketu, nevadilo mi jít si po tréninku ještě zaběhat. Jsem dost soutěživá a chtěla jsem vynikat. Ale věnovat se sportu profesionálně mě nenapadlo,“ vzpomíná. Původně se chtěla stát lékařkou, to víte, maminka doktorka, tatínek farmaceut. Jenže přišla sametová revoluce a Janu okouzlil byznys. Její první volbou byla ekonomická fakulta na univerzitě v Chebu, během studia si přivydělávala jako průvodkyně. Pak přišla zajímavá pracovní nabídka z Prahy a následovalo více než dvacet let v oblasti obchodu a reklamy.
Jsem extrémně zrychlená, nikdy se nedokážu věnovat jen jedné věci.
Spousta lidí si o mě myslí, že jsem naprostý blázen.
