„Mám obavy, aby se historie neopakovala. Ale teď je přece jen jiná situace, předtím byly jiné tlaky. Navíc jsme to neměli ve svých rukou,“ vzpomíná Klhůfek, nyní manažer staré gardy Zlína.
V roce 2009 jste potřebovali vyhrát a zároveň porážku Kladna doma s Ostravou. Upřímně, věřili jste, že to může klapnout?
Nic jiného nám nezbývalo. Do kabiny jsem moc nechodil a nevím, jaké měli pocity hráči, ale nebyl tam klid. V předchozím zápasech byli kluci nahecovaní, ale mančaft to musí přenést do zápasu – a to se nepovedlo.
Hned ve druhé minutě jste inkasovali a po půl hodině prohrávali 1:4. S tím už nešlo nic dělat, že?
Vůbec nic. Jablonec měl tehdy obrovskou kvalitu, na hrotu hrál Lafata. My jsme měli normální mančaft a špatnou vzájemnou bilanci. Maximálně jsme získali bod, Jablonec nám moc neseděl a už vůbec ne na jeho hřišti.
ONLINE: Jablonec – Zlínpodrobná reportáž v sobotu od 18:00 |
Proč?
Byla to souhra více okolností. Někdy jsme tam chytli sněhovou vánici, měli jsme vyloučené. I doma jsme s ním prohrávali. Vybavuji si, že po návratu do ligy mě uváděli v zápasovém magazínu se dvěma góly jako nejlepšího střelce Zlína ve vzájemných utkáních. Nevím, jestli mě někdo překonal.
Vzhledem k jasnému průběhu jste tehdy ani nesledovali, jak hraje Kladno?
Tohle jsme na střídačce neřešili. Možná někdo z vedení na tribuně. Když jsme zjistili, že Kladno prohrálo, byli jsme o to více naštvaní. Já jsem tehdy odjížděl s doktorem autem, v autobuse jsem nebyl. Ale dokážu si představit, co se klukům honilo hlavou. Sestup jsem zažil ve Zlíně s (trenérem) Wernerem Ličkou. Většinou vám to pak všechno dojde časem, až si sednete u piva a povykládáte si.
K sestupu směřoval Zlín celou sezonu. Bylo těžké udržovat víru?
Pořád jsme doufali, každý bod nás povzbudil a pozvedl.
Zlínský křídelník Zviad Načkebija se snaží dostat před brankáře Lukáše Soukupa z Bohemians.
Závěr sezony jste však měli drtivý. Před Jabloncem jste vyhráli pět ze šesti zápasů, doma slavně porazili Spartu...
Proti Spartě se vždycky vybičujete na maximum. Ale v takové situaci hraje důležitou roli podvědomí. Když hned na začátku inkasujete, srazí vás to dolů. Musíte mít v týmu silné osobnosti, abyste to zvládli. Pořád věřit. Když je polovina kluků skleslá a nehecne se, už to nejde.
Zlín v sezoně 2008/09 třikrát měnil trenéra. Jak jste to vnímal?
Tohle vám nepřidá na klidu, na pohodě. Začal Pepa Mazura, pak ho vystřídal Laďa Minář, podzim končil Standa Levý. Byl to krok do neznáma. Každý má jinou metodiku, jiné asistenty, jiné koně. Překope systém a trvá, než si mančaft zvykne. Na to ale nebyl čas. Změny je lepší dělat v zimní přestávce, v sezoně to přináší problémy. Nakonec se vrátil Laďa Minář, který to na jaře pozvedl, ale už bylo pozdě.
Zlín může sestoupit kvůli chybě sudích u videa, gól proti Bohemians měl platit |
Zlínský tým měl v kádru zkušené borce – Dostálka, Zúbka a další, přesto to nakonec nezvládl.
I ostatní mančafty byly dobré. To není jak teď, kdy jsou tři úplně odskočené a zbytek hodíš do jednoho pytle a vytáhneš jeden stejný. Nejsou osobnosti, až na ty tři nejlepší, kteří si kupují hotové hráče. My si je musíme vychovávat. Mladí se zlepší a rozeberou nám je. Cítím, že v kabině není pohoda, jak by měla být.
Kde vidíte příčinu?
Třeba ve špatné komunikaci s cizinci. Můžou být dobří fotbalisti, ale záleží, jak jsou nastavení, jestli chtějí bojovat za Zlín. Nebo jestli ho berou jen za přestupní stanici a pak jdou dál. Zlín to vždycky uhrával kabinou, kolektivem, kamarádstvím, soudržností. Jenže když neumí česky, jak jim chceš vysvětlovat: hraj za Baťu, sežer trávu. Jak za Johna (bývalý kouč Zlína Petr Uličný), který nás dokázal vyhecovat. Tohle je podle mě největší problém.
Takže hodně cizinců ve zlínské kabině nedělá dobrotu?
Všechno začíná jazykovou bariérou. Mají jinou mentalitu, různé povahy, nemusí si to sednout, pasovat k sobě. Valí se jich sem hodně, kolikrát to jen šolíchají, aby měli peníze. Za starou gardu říkám, že bychom je rádi poznali blíže, popovídali si, řekli svůj názor, ale nikdy jsme se ke společné diskusi nedostali. Přitom po zápase bychom si mohli sednout do vipky. Jasně, je jiná doba, než když jsme hráli my, ale štve nás to.
Zlínští fanoušci během utkání proti Bohemians. Zlínu nebyl uznán gól, který měl platit, i proto prohrál 1:2 a dost možná kvůli tomu i sestoupí.
I mezi fanoušky rezonuje, že někteří nehrají naplno. Máte stejný pocit?
Přesně tak. Nechci je jmenovat, ale řeknu konkrétní situaci. Jdeme do útoku, ztratíme balon a místo, aby makali zpátky a pohlídali si soupeře, vracejí se poklusem. To musí trenér vidět, řešit, a když to nechápou, přehrávat jim to dokola jako večerníček. Je fakt, že někteří tomu nedávají, co by měli. Divák to pozná. Není naivní a vidí, jestli hráč jezdí po prdeli. Může srovnávat. Když si pustí utkání anglické ligy a pak uvidí tohle, bude pískat. Některé chyby mi přijdou jak z pralesní ligy.
Abychom jen nekritizovali. V posledním domácím zápase s Bohemians okradl VAR Zlín o gól na 2:1 pro domnělý ofsajd. Chápal jste to?
Nevím, proč do toho vstupoval. Pokud nebudeme mít VAR s kalibrovanou čárou jako v Lize mistrů, vůbec bych takové situace neřešil. Hráči se radují, pak to VAR odvolá. Je to blbé i vůči lidem, stadion bouří. Pomezní celkově nechápu. Metrový ofsajd a nechají dohrát akci, někdo se může zranit. Když to vidím, zvednu praporek. Ale oni jsou dos... Tak to vidím z tribuny jako laik.
Co může tahle nespravedlnost udělat s týmem? Ještě více ho to potopí, nebo zdravě naštve?
Měl by pracovat, aby byl nahecovaný a křivdu odčinil. Je to věc, kabiny, jestli se mužstvo semkne. Hofta (Pavel Hoftych) ho v takové situaci vzal na golf nebo paintball. Hráči si vyčistili hlavu a šli na trénink.
Zlínský trenér Bronislav Červenka.
Když Zlín vyhraje, bude mít jistou baráž. Ale má na to reálně, kdy za celou sezonu vyhrál pět utkání a venku jediné?
Když to takhle slyším, řeknu, že je to blbost. Ale pokud všichni splní na hřišti všechno, co mají, a dají do toho ještě něco navíc, nebál bych se. Musí se perfektně připravit, navodit v šatně správnou atmosféru a přenést ji na hřiště. Tam pak musí udržet nervy, nenechat se vyprovokovat, nedostávat karty. Jak nám říkával John, bude to boj, válka. To je pro odolné chlapy, ne panenky. Je třeba hrát spolu jako tým. Na lavičce to vidím, tam to v realizáku žije, ale na hřišti to kolikrát není.
Co bude s klubem, když spadne? Naposledy trvalo šest let, než se vrátil do ligy.
Obavy mám. Podívejte se na hokejisty. Sestoupili a dva roky už hrají první ligu. A v baráži narazí na extraligového soupeře, který je kvalitou někde jinde. Letos postoupila Dukla – a jak dlouho jí to trvalo. Museli vytvořit nový mančaft, aby se to povedlo. Nebo Zbrojovka Brno. Chtěli postoupit hned zpátky a horko těžko se zachraňovali. Pokud bychom spadli, návrat by byl otázkou několika let. Odejdou hráči a kdo ví, co sponzoři.
