Hračky s námi doma normálně žijí, vypráví sběratelka lidových výrobků

Lidové hračky ze všech koutů republiky vlastní Marta Kovaříková ze Svratky na Žďársku. Její rozsáhlá sbírka, byť ona sama se za sběratelku v pravém slova smyslu nepovažuje, začala vznikat už v 60. letech minulého století. Zájemci mohou její část zhlédnout v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě.

Za vášní Marty Kovaříkové pro lidové hračky stojí dávná vzpomínka.

„Jako dítě jsem si na statku svého otce, malíře Rudolfa Hanycha, velmi ráda hrávala s červenou dřevěnou panenkou. Barva z ní postupně oprýskala, ručičky se ulomily, ale vzpomínka na ni zůstala. Znovu pak ožila při pohledu do výkladu Krásné jizby na Národní třídě v Praze, kde jsem tehdy studovala,“ popisuje dvaaosmdesátiletá žena, jež se mimo jiné věnuje i malování pastelů krajin.

Předměty, které byly ve výkladu vystavené, včetně zmiňované červené panenky, ji tehdy okouzlily hlavně dokonalým zpracováním.

Ukázalo se, že výrobcem dřevěné hračky je František Bukáček z Krouny, vesnice vzdálené jen sedm kilometrů od Svratky. „Seznámení s panem Bukáčkem bylo klíčem, který mi otevřel kouzelný svět hraček,“ podotýká Marta Kovaříková.

Exempláře do své sbírky pak sháněla všelijak, například po jednání s výrobci. Jiné zase pocházejí z prodejen tehdejšího Ústředí lidové umělecké výroby, z různých akcí ve skanzenu na Veselém kopci či z příležitostných výstav a jarmarků.

Výrobci hraček jsou vzácně skromní znalci svého řemesla

Nejkrásnější vzpomínky však má přímo na setkávání s výrobci. „Byli to vesměs lidé laskaví, znalci svého řemesla, ale vzácně skromní. Zastihla jsem je většinou už na konci jejich činnosti. Byli spojeni s jinou dobou a dnes už vyrábějí své hračky v jiném světě,“ říká Marta Kovaříková.

Marta Kovaříková

• Narodila se 3. prosince 1936 ve Svratce, kde i nyní žije. Je dcerou akademického malíře Rudolfa Hanycha.
• Studovala výtvarný a jazykový obor na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Univerzitě Palackého v Olomouci. Působila jako učitelka v Kameničkách a ve Svratce.
• Kromě jiného se věnuje malování pastelů krajin převážně z Vysočiny.
• S manželem, sochařem Františkem Kovaříkem, má dvě děti.

Svoji sbírku lidových hraček kromě současné novoměstské expozice, k níž dopomohla náhoda, ještě nikdy nevystavovala. Označení sběratelka se totiž brání, stěžejní pro ni není hromadění exemplářů, ale hlavně potěšení ze sehnané hračky. Ta se u ní navíc nestává nedotknutelným exponátem.

„Hračky tady doma normálně žijí s námi. Máme je vystavené, aby se jimi celá rodina mohla těšit, mít z nich radost. Naše děti a poté i vnoučata si s nimi normálně mohly hrát, od toho ostatně také hračky jsou, i když to bylo někdy za cenu toho, že pak některá věc vzala za své,“ konstatuje s úsměvem Marta Kovaříková.

Pokud se jedná o duplikáty, nezdráhá se je podle svých slov rozdávat blízkým i jako dárky.

U svých dětí a poté i vnoučat se vždy snažila upřednostňovat hračky české produkce - a pokud možno vyrobené ze dřeva.

„Tříbit vkus dětí je potřeba už odmalička. Ale uvidíme, co s vnoučaty udělá škola, školka, nové prostředí i kamarádi… Samozřejmě je možné, že budou chtít barbínu místo krounské panenky. I když bych byla ráda, kdyby to tak nebylo,“ dodává.