Krajina na pomezí historických Čech a Moravy se nachází v samotném srdci dnešního Česka, je bez velkých měst a poměrně řídce osídlená. Taková charakteristika Českomoravské vrchovině, někdy nazývané prostě Vysočina, rozhodně svědčí.
Noc v hotelu a akvapark na dva dny zdarma |
Vždyť skutečný geografický střed Česka leží právě na jejím území, v katastru obce Čihošť u Ledče nad Sázavou. A průměrná hustota osídlení Kraje Vysočina, zhruba se kryjícího s vymezením Českomoravské vrchoviny, je hluboko pod celostátním průměrem.
Zaděláno je tedy na ekologicky poměrně zachovalé prostředí krajiny s relativně nízkými negativními vlivy moderní civilizace, kde však umí překvapit i prvotřídní díla lidských rukou. Přinášíme přehled míst, které byste při toulkách Vysočinou neměli minout.
 |
Vrcholy a vyhlídky
Nebudeme přehánět: horské štíty ani příkré vrcholy na Vysočině nečekejte. Za jasných dní se před vámi na Českomoravské vrchovině do daleka rozprostřou desítky terénních vln, které se vzájemně podobají a často není snadné na obzoru vytipovat nějakou skutečnou krajinnou dominantu.
I přesto se tam vyskytují kopce, na které stojí za to vystoupat. Paradoxně to nejsou ty nejvyšší: ze zalesněné Javořice (837 m) není vidět vůbec nic a vrchol navíc hyzdí telekomunikační komplex. A ani na o metr nižší skalnatou kótu Devět skal (836 m) ve Žďárských vrších (podrobněji jsme se této oblasti věnovali zde) se kvůli výhledu obtěžovat nebudete.
K výrazným kopcům Vysočiny patří Křemešník (765 m) nedaleko Pelhřimova. Vrch funguje i jako poutní místo, těsně pod vrcholem stojí kostel Nejsvětější Trojice.
Okolí vodní nádrže Vír patří k nejčlenitějším částem Vysočiny.
Zato z rozhledny Pípalka na kultovním kopci Křemešníku (765 m) nedaleko Pelhřimova přehlédnete skoro celou Vysočinu. Celá řada dobrých rozhledových bodů se najde v okolí Bystřice nad Pernštejnem, což je co do krajinné energie nejčlenitější část Vysočiny. Pěknou představu o východním okraji Českomoravské vrchoviny dá třeba výhled z rozhledny Karasín (699 m) nad vodní nádrží Vír.
Jako rozhledna slouží i věž hradu Orlík (645 m) nad Humpolcem a po málo frekventovaném jižním okraji Vysočiny se můžete dobře rozhlédnout z věže zajímavého designu na vrchu Mařenka (711 m) západně od Třebíče.
Podél řek
Českomoravskou vrchovinou prochází hlavní evropské rozvodí oddělující úmoří Severního a Černého moře, což znamená, že v oblasti celá řada řek, říček a potoků sice pramení, žádná z nich však nedospěje do rozměrů opravdu velkého toku. I tak ovšem Vysočina nabídne mnoho krásných říčních údolí protékaných mladými, dravými a vesměs také velmi čistými toky.
Kdybychom měli vybrat jednu jedinou vysočinskou řeku, kterou byste určitě neměli minout, padla by naše volba na Sázavu, konkrétně na její úsek pod osadou Smrčná (mezi Světlou a Ledčí nad Sázavou).
Jez Smrčná je pomyslným vstupem do oblasti Stvořidel.
Území nese název Stvořidla a Sázava si tu bystrým tokem razí cestu korytem plným velkých balvanů, údolí je sevřené strmými zalesněnými stráněmi, které ovšem v posledních letech výrazně poznamenal kůrovec. Impozantní zážitek je to zejména při vyšším stavu vody.
Přírodní rezervací Stvořidla vede podél řeky v celé délce červená turistická značka. Sázavu mají v tomto úseku oblíbenou také vodáci, úspěšné sjetí Stvořidel však vyžaduje slušnou zkušenost. Velkou výhodou při plánování výletů je železniční trať, která zde Sázavu provází. Jedna ze zastávek se dokonce přímo jmenuje Stvořidla.
Mezi další krásná vysočinská údolí patří to, které vytváří Dyje v Národním parku Podyjí na rakouské hranici. Sluší se připomenout, že pokud byste chtěli projít kus dyjského údolí přímo podle vody, tak je to možné jen ve dvou krátkých úsecích, přičemž ten nejzajímavější vede po rakouské straně. Malebné je také například údolí Oslavy pod Náměští, skalnatý kaňon Doubravy u Chotěboře a další.
Historická města a kulturní památky
V oblasti kulturních památek je konkurence mimořádně velká, vždyť na Vysočině najdeme tři objekty/komplexy zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO (Telč, Třebíč a kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou) a celou řadu národních kulturních památek.
Místní náměstí s renesančními domy je hlavním důvodem, proč je Telč v UNESCO.
Mezi historickými městy Vysočiny si dovolíme přisoudit první místo Telči. Tamější trojúhelníkové náměstí obklopené historickými domy s nádhernými štíty působí bez přehánění jak z pohádky, telčský zámek patří mezi klenoty renesanční architektury a dvě věže kostela Jména Ježíše signalizují příchozím mimořádný zážitek již na míle daleko.
K malebnosti Telče přispívají i rybníky svírající centrum města ze tří stran a důležitý je také fakt, že městečko (v Telči žije jen něco přes pět tisíc obyvatel) po druhé světové válce uniklo běsům panelové výstavby. Ne všechna města Českomoravské vrchoviny to štěstí měla.
Slavonice a Jindřichův Hradec
K dalším krásným vysočinským městům se řadí zmíněná Třebíč s ojediněle dochovanou židovskou čtvrtí, a také Jihlava, na jejímž jinak krásném historickém náměstí si nejspíš řeknete, zda radní konečně seberou odvahu a nechají zbourat ohyzdný obchodní dům ze 70. let minulého století. Za návštěvu také rozhodně stojí Jindřichův Hradec, Pelhřimov a samozřejmě renesanční Slavonice.
Za umělci Vysočiny
Mnozí tvrdí, že to byla právě harmonická, zadumaná krajina Českomoravské vrchoviny, která má na svědomí fakt, že z tohoto kraje vzešlo mnoho významných umělců. Někteří zachytili krásy Vysočiny na svých malířských plátnech, jiní vetkli mystické tóny kraje do svých básní, soch či hudebních děl.
Díla malíře Antonína Slavíčka jsou ozdobou českých galerií a mnohé z nich jsou inspirované umělcovým pobytem v Kameničkách u Hlinska na počátku 20. století. Ostatně jeden z mistrových nejslavnějších obrazů nese název U nás v Kameničkách. Zajímavé je, že scenérie zachycující rybník s břízami a oblačným nebem se ani po více než sto letech příliš nezměnila. Pokud se o tom chcete přesvědčit, hledejte Volákův statek.
Monumentální dílo Františka Bílka Modlitba nad hroby je k vidění na hřbitově v Chýnově.
Hrob Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou
Ryzím básníkem a spisovatelem Vysočiny byl symbolista Otokar Březina, rodák z Počátek, který na Vysočině prožil většinu života. Inspirace vysočinskou přírodou je zřejmá hlavně v jeho básnických sbírkách jak Tajemné dálky či Svítání za západě.
Březina je pochovaný v Jaroměřicích nad Rokytnou, náhrobek mu vytvořil jeho přítel, vynikající sochař František Bílek. I kvůli tomu by kroky návštěvníků Jaroměřic měly vést vedle zámku také na tamější hřbitov. Bílkova mystická díla jsou vedle galerií k vidění také na hřbitově v jeho rodném Chýnově za západním okraji Vysočiny – dominantou je tu monumentální Modlitba nad hroby vytvořená „obezděním“ kmene stromu poničeného bleskem.
Gustav Mahler a jeho žena Alma. Světoznámý hudební skladatel a dirigent, který se narodil v Kališti na Vysočině.
Minimálně jeden vysočinský rodák svým dílem dalece přesáhl hranice oblasti a země. Hudební skladatel a dirigent Gustav Mahler, jehož symfonie se dnes hrají po celém světě, se narodil v malé osadě Kaliště u Humpolce, rodina pak do skladatelových patnácti let žila v Jihlavě. Mahler poté odešel studovat do Vídně a nastálo se do Čech už nevrátil.
Rodný dům Gustava Mahlera v Kališti dnes slouží jako penzion a je v něm malá expozice přístupná na požádání. Více se návštěvníci o vysočinském úseku Mahlerova života a inspiraci, kterou z kraje čerpal, mohou dozvědět v Domě Gustava Mahlera v Jihlavě.
Daleko od hlavních cest
Na Vysočině je mnoho míst, která stojí za návštěvu a přitom vás tam nebude rušit prakticky žádný turistický provoz. Patří mezi ně třeba klášter v Nové Říši nedaleko Telče, který spravují premonstráti s tím, že v sezoně je objekt přístupný třemi prohlídkovými trasami. Skvělá je klášterní knihovna i sbírka monstrancí, kalichů a relikviářů.
Dokonale stranou hlavních cest je údolí říčky Brtnice pod stejnojmenným městečkem kousek od Jihlavy. Během desetikilometrové procházky nebude pocit z malebné přírody rušit vůbec nic. Na závěr spatříte impozantní zříceniny hradu Rokštejn (neplést s Roštejnem nad Telčí).
Klid a pohoda dýchá z tisíců zákoutí po celé Vysočině (Rachyně).
O v Česku velmi neobvyklé krajinné scenérie se starají zvětralé syenity (hlubinné vyvřelé horniny), které vystupují na povrch v podobě velkých zaoblených balvanů severně od Třebíče. Lesíky, pole i břehy rybníků v úzkém pruhu území kolem obcí Pocoucov a Trnava jsou posety stovkami velkých hrubozrnných balvanů, které vytvářejí malebné skupiny a místy i dojem jakýchsi kamenných stád. Rezervaci nazvanou Syenitové skály u Pocoucova najdete severozápadně od zmíněné obce, syenitové balvany se ale vyskytují i na katastru sousední obce Trnava.
Jako z jiného světa působí starobylý, zdaleka viditelný hřbitovní kostel sv. Michala nad osadou Vítochov nedaleko Bystřice nad Pernštejnem. Kostel stojí na vrcholu poměrně strmého kopce, jsou od něj nádherné výhledy a třeba výprava k němu za západu slunce patří k podnikům, na které hned tak nezapomenete.
