Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa trati Cheb – Aš – Hranice v Čechách
Ač je dnes celá trasa z Chebu přes Františkovy Lázně, Aš až do Hranic v Čechách shrnuta pod číslem 148, historicky jsou to však tratě dvě. Jako první vznikla v roce 1865 dráha z německého Hofu do Chebu (Eger). Radní města Hof totiž chtěli dovážet hnědé uhlí ze sokolovské pánve. Získali koncesi (i na území Rakouska-Uherska), půjčili si více než deset milionů marek od Královské banky v Norimberku a začali stavět.
Kvůli úsporám a složitému terénu trať nevedla přímo do Hofu, ale odbočovala z Ludwig-Süd-Nord-Bahn v Oberkotzau. Z Františkových Lázní do Chebu pak zase využívala těleso Voigtländische Staatseisenbahn (Vogtlandské státní dráhy). Každá společnost měla na náspu svoji kolej. Nová trať byla otevřena 1. listopadu 1865, celní procedury se odehrávaly ve stanici Aš.
Dopravu zajišťovaly Bavorské královské dráhy a po roce 1920 Říšské dráhy, a to i na českém území. Do československých rukou se dráha mezi Chebem, Aší a státní hranicí dostala až po roce 1945. Právě na ní ujel v září 1951 do německého Selbu takzvaný Vlak svobody.
 |
Nová trať však míjela obce v Ašském výběžku, kde byl poměrně rozvinutý průmysl. Tamním podnikatelům to samozřejmě vadilo. Začali proto tlačit na to, aby se koleje přiblížily co nejblíže jejich podnikům.
Teprve v roce 1884 získal vídeňský podnikatel Wilhelm Rzizek povolení ke stavbě tratě z Aše do Rossbachu, dnes Hranic v Čechách. Dráhu postavila nově zřízená akciová společnost Místní dráha Aš – Rossbach, první vlaky se po trati rozjely 27. července 1885. Koncové nádraží tehdy stálo na jižním okraji města.
Navazující tratěCheb – Marktredwitz  Františkovy Lázně – Tršnice Františkovy Lázně – Plauen |
Jenže rossbašským podnikatelům to nestačilo, rádi by svoje zboží vyváželi do Německa, kam to měli přes les blíž než do českého vnitrozemí. Teprve na základě mezistátní smlouvy mezi Rakouskem a Saskem z roku 1898 se začalo připravovat prodloužení tratě z Rossbachu do Adorfu.
Stavba se však protahovala kvůli výkupu pozemků. V Rossbachu muselo být postaveno nové nádraží blíž k hranicím, kde sídlily rakouské a německé celní úřady. Desetikilometrová trať byla slavnostně otevřena 17. září 1906.
Místní dali mašinkám a vlastně celé dráze přezdívku Mockel, podle baňatého jiskrojemu na komínech lokomotiv rakouské řady 97 (u ČSD 310.0) a 99 (u ČSD 320.0). Na německé straně hranice trati dodnes neřeknou jinak než Mockelbahn nebo Rossbacher Mockel.
Zajímavostí bylo, že celá trať byla v majetku rakouských a posléze československých drah. Do Adorfu jezdily výhradně rakouské nebo československé lokomotivy, ve třicátých letech pak motorové vozy, známé Věžáky.
Osobní vlak s lokomotivou 310.0 ve stanici Rossbach. GPS: 50.3021244N, 12.1820750E
Na podzim 1938 přešla celá trať pod správu Říšských drah. Během druhé světové války přestaly kvůli nedostatku pohonných hmot jezdit motorové vozy a trať obsluhovaly výhradně parní lokomotivy. Na jaře 1945 německá armáda poškodila ocelový most přes říčku Weisse Elster za Adorfem, a tím vlastně ukončila krátkou historii Mockelbahn.
Trať z Aše do (teď už) Hranic v Čechách sloužila dál. Většina vlaků z denních osmi párů jezdila z Chebu. Po roce 1989 přišel útlum, v roce 1998 byla osobní doprava dokonce zastavena úplně. Po roce se ji však okolním obcím podařilo obnovit, dnes zajíždějí do Hranic pouhé dva páry vlaků denně. Pro svoji odlehlost je tato trať vítaným cílem nostalgických spojů. Čas od času sem zajíždí třeba chebský Hurvínek M131.1515 společnosti ČD Nostalgie.
Trať 148 si můžete projet zrychleně za 4 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvZ Chebu do Aše
Naši dnešní jízdu začínáme v Chebu. Hurvínek ČD Nostalgie M131.1515 tady dlouhá léta nocoval v historické výtopně, která ovšem musí uvolnit místo nové hale. Pokrok nezastavíte.
Turistické cíle mezi Chebem a Aší |
Když už jsme v Chebu, co ve městě prozkoumat? Turistovou povinností je zajít do centra, podívat se na ikonický Špalíček, navštívit Chebský hrad nebo si prohlédnout tamní Retromuseum. Město budete mít jako na dlani z věže kostela svatého Mikuláše. A pokud vás láká železniční historie, vydejte se po stopách zaniklé tratě do německého Waldsassenu, kterou jsme zmapovali ve 36. dílu Zaniklých tratí.
Hned za chebským nádražím se odděluje trať do Karlových Varů, za odbočkou náš vlak pokračuje přes chebský viadukt. Mohutná kamenná stavba o délce bezmála 400 metrů patří mezi největší železniční mosty u nás. V roce 1945 byl ovšem zničen americkým bombardováním a po válce postaven v podstatě znovu, teď už však z betonu. Je vidět, že po mostě kdysi vedla i druhá kolej.
Přejíždíme dálnici D6 a míříme do Františkových Lázní. První tamní zastávkou je Aquaforum. Vznikla teprve v roce 2007 kvůli nedalekému aquaparku. Za zastávkou se k naší trati přimykají koleje z Tršnice, teprve pak je stanice Františkovy Lázně.
V lázeňském městě doporučujeme obejít tamní léčivé prameny a projít se v lázeňských parcích. Pozor ovšem na sochu Františka. Podle legendy otěhotní každá žena, která si na sochu sáhne.
Současná podoba vlakového nádraží ve Františkových Lázních
Nedaleko lázeňského areálu funguje Městské muzeum, směrem na Cheb zase Auto-moto muzeum. Kdybyste si chtěli udělat trochu delší procházku, jděte se podívat na Salinburg, rozhlednu v podobě umělé romantické zříceniny. A když se od nádraží vydáte po červené značce k severu, dojdete po 7 kilometrech k rezervaci Soos. Uvidíte malé bahenní sopky a můžete se svézt i vláčkem, který dřív vozil rašelinu.
Z Františkových Lázní už vedou koleje dvě, levá kdysi patřila Bavorským královským drahám, pravá Vogtlandské státní dráze. Po pár kilometrech před Vojtanovem se však rozcházejí. Do Aše tedy motorák M131.1515 pokračuje jen po jednokolejce.
Rozdvojení tratí před Vojtanovem. Elektrifikovaná trať vpravo vede do Plavna, neelektrifikovaná trať vlevo do Aše a Selbu.
Ze zastávky Vojtanov obec se můžete vypravit do Skalné, která je vzdálená necelých 5 kilometrů. Najdete tady Muzeum zemědělské techniky, Hasičské muzeum nebo unikátní Geofyzikální muzeum (to ovšem po telefonické domluvě). Za prohlídku stojí také románský hrad Vildštejn.
Pokračujeme dál, další stanicí je Hazlov. Tamní zámek ovšem chátrá, a tak se na jeho zbytky můžete podívat raději jenom zvenčí. Pokud se však vydáte z Hazlova na jih po modré turistické značce, po 4 kilometrech dojdete k hradu Seeberg. Jeho vznik sahá do 12. století a byl svědkem změn, kterými Chebsko od středověku prošlo. Po dalších 4 a půl kilometrech od Seebergu po žluté potkáte monumentální hrad a zámek Libá. A neříkejte, že jste o těchto dvou skvostech Ašského výběžku kdy slyšeli.
Za Hazlovem Hurvínek ČD Nostalgie projíždí uprostřed lesů poměrně hlubokým zářezem. Vede přes něj ikonický pilířový most pro pěší. Pamatuje ještě bavorské parní lokomotivy.
Přes trať z Františkových Lázní do Aše se klene řada historických mostů.
A už je tu Aš. V obvodu stanice se tratě dělí, koleje vlevo vedou do Selbu, koleje vpravo do Hranic. Uprostřed stojí ašské nádraží. Původní monumentální budova byla v 70. letech 20. století zbourána a budova ze 70. let 20. století padla nedávno. My jsme kolem projížděli v okamžiku, kdy byla dokončena hrubá stavba nové staniční budovy.
Pokud si chcete prohlédnout Aš, popojeďte ještě o stanici dál. Aš město už svým názvem napovídá, že je pro turisty o něco výhodnější. Ve městě mají muzeum s národopisnými a textilními sbírkami. Nad městem se vypíná Bismarckova rozhledna na vrchu Háj. Nedaleko od zastávky Aš předměstí najdete takzvaný Benešův palouček, polozapomemuté místo, kde v říjnu 1915 opustil budoucí prezident Edvard Beneš Čechy na cestě do emigrace.
Hlavní ašské nádraží na dobové pohlednici
Z Aše až na „konec světa“
Turistické cíle mezi Aší a Hranicemi |
Ašský výběžek by se dal pojmenovat několika slovy – opuštěný, zapomenutý či romantický. Jak kdo chce. Na tomto území se bezesporu podepsalo vysídlení původních obyvatel, zničení odvěkých osad, ale i zavedení hraničního pásma. Na druhou stranu Ašsko dnes vypadá jako Šumava před 30 lety – krásná příroda s minimem turistů.
Štítary jsou absolutně nejzápadnější železniční zastávkou u nás. Aby ne, vždyť pouhých 5 a půl kilometru od ní je nejzápadnější bod Česka. Přejděte koleje a vydejte se k němu po zelené značce.
Zajímavé je také okolí zastávky Podhradí. Po zelené značce směrem na východ leží stejnojmenná obec. V ní ale najdete zříceninu hradu Neuberg z přelomu 12. a 13. století. Dodnes se z něj dochovala především 22 metrů vysoká kamenná věž, která slouží jako rozhledna. Zřícenin je však v Podhradí víc, prohlédnout si můžete ještě Dolní zámek a Horní zámek.
O staniční budově zastávky Studánka si už můžeme nechat jenom zdát. Padla po roce 2010. Stejně bohužel dopadla i kdysi výstavní budova stanice Rossbach, dnes Hranice v Čechách. V roce 2014 ji nahradil přístřešek typu antivandal. Mimořádných vlaků si v Hranicích mimořádně váží. Když tam na začátku září přijel Hurvínek ČD Nostalgie, uspořádali místní rovnou malou pouť.
Stanice Studánka na snímku z počátku 20. století
Z Hranic si určitě jděte prohlédnout bývalé pokračování trati do Adorfu. Je to příjemná procházka po neznačených lesních cestách. Budete však určitě překvapeni, kolik toho ze zrušené dráhy zbylo. A když už budete v Adorfu, podívejte se do modelářského domu, uvidíte jednak modelová kolejiště všech možných měřítek, leccos se dozvíte také o Mockelbahn.
Trať z Chebu do Hranic v Čechách je rozhodně jedna z nejhezčích u nás. Škoda, že provoz mezi Aší a Hranicemi není hustší, čarokrásný kraj by si to určitě zasloužil.
