ZANIKLÉ TRATĚ: Vlečku do Terezína stavěli vězni ghetta, vozila je na smrt

Devětasedmdesátý díl zaniklých tratí se bude věnovat snad jediné dráze u nás, která neměla nikdy vzniknout a jejíhož zániku lituje jen málokdo. Vlečku z Bohušovic nad Ohří do ghetta Terezín museli postavit sami židovští vězni, a to jen proto, aby je pak mohla odvézt do vyhlazovacích táborů.

Zaniklé tratě

Sledovat další díly na iDNES.tv

Vlečka z Bohušovic nad Ohří do Terezína zakreslená do mapy III. vojenského mapování

Pevnostní město poblíž soutoku Ohře a Labe se začalo stavět v roce 1780 na sklonku života císařovny Marie Terezie. Po její smrti dostalo její jméno, Terezín, německy Theresienstadt. Vojenská posádka zůstala v této nikdy neobléhané bastionové pevnosti i po vzniku Československa.

V roce 1940 se však z Malé pevnosti na pravém břehu Ohře stala věznice pražského gestapa, o rok později v hlavní pevnosti v městě vzniklo židovské ghetto. V září roku 1942 už bylo v Terezíně vězněno téměř 60 tisíc Židů nejen z protektorátu, ale i z Německa nebo Rakouska. Transporty tehdy směřovaly do stanice Bohušovice nad Ohří, odkud museli vězni pokračovat do Terezína pěšky.

O stavbě vlečky se začalo mluvit prakticky okamžitě po vzniku ghetta. Není stoprocentně jasné, které konkrétní důvody k projektu vedly. Jedním z nich bylo určitě urychlení a zjednodušení transportu Židů do a z ghetta. Důležité však bylo také zásobování. Navíc pevnost se po likvidaci židovských vězňů měla stát vzorovým nacistickým městem a železnice se k tomuto účelu hodila.

Stavba byla zahájena v srpnu 1942, pracovalo na ní asi 300 židovských vězňů. Za 245 pracovních dní odstranili 19 tisíc kubíků zeminy, odvezli 1 500 kubíků pevnostního zdiva a použili 2 800 m³ štěrku. Vznikla vlečka dlouhá 2,5 km.

Návrat prvního vlaku z Terezína do Bohušovic. Práce na náspu u Bohušovické brány však nebyly stále dokončeny. 1. června 1943. GPS: 50.5066686N, 14.1497050E

První „slavnostní“ vlak projel z Bohušovic do Terezína 1. června 1943. Vlečka ovšem nebyla dlouho zkolaudována, stalo se tak teprve po intervenci protektorátního ministerstva železnic začátkem roku 1944. Do konce války pak z Terezína odjížděly především transporty do vyhlazovacích táborů. Radostnější byly až spoje od května 1945, repatriační vlaky rozvážely bývalé vězně do jejich domovů.

Po válce vlečka nebyla příliš využívaná, a to ani přesto, že se do Terezína vrátila československá armáda. Koleje v někdejší Bahnhofstrasse, dnes Dlouhé ulici, se však několikrát hodily filmařům. Za zmínku stojí film Alfréda Radoka z roku 1949 Daleká cesta. Zřejmě posledním vlakem v Terezíně byla souprava při filmování filmu Poslední motýl v roce 1989. Tehdy musela být vlečka z velké části zrekonstruována.

Z této unikátní fotografie je vidět, že transporty odjížděly z Terezína i z kusé koleje podél Mysliveckých kasáren. GPS: 50.5079886N, 14.1484350E

Ve druhé polovině šedesátých let 20. století byly na trase vlečky před Terezínem postaveny sklady ovoce a zeleniny, někdy se také mluví o mrazírnách. Kolej do nich byla dokonce elektrifikována. Celá vlečka z Bohušovic nad Ohří až do Terezína byla kulturní památkou, od roku 1988 jí však zůstal jen koncový úsek.

Po stopách temné historie

S kamerou jsme se vydali pátrat po tom, co se z vlečky do ghetta Terezín dochovalo. První část až k bývalým zeleninovým skladům je poměrně slušně zachovalá. Na tělese dráhy je dostatek štěrku, místy můžeme najít také betonové pražce a podél zarostlého náspu ční opuštěné sloupy trakčního vedení.

Vlečka do skladů ovoce a zeleniny byla elektrifikována. Po zastavení provozu zůstaly sloupy trakčního vedení stát v krajině.

Pro železniční archeology je nejlepší asi prostřední část, kolem kilometru 1,7. Násep u zahrádkářské kolonie není moc přístupný. Tady jsme našli několik kilometrovníků, zbytky z nákladního nebo služebního vagonu a pak také kolejnici zaraženou kolmo do země. Toto řešení se obvykle používalo pro určování nivelety tratě. Jediné, co tady chybí, jsou koleje.

Ty ovšem začínají u terezínských obranných valů. Na to, že jsou kulturní památkou, jsou často v žalostném stavu, občas zalité asfaltem. Vlak by se po nich do Terezína už nedostal.

Kilometrovník s hodnotou 1,8.

V reportáži vám ukážeme, jaký násep museli vězni navršit, aby trať mohla překonat vodní příkop před bývalou Bohušovickou bránou. Podíváme se také na zbylou výhybku na začátku někdejší Bahnhofstrasse, dnes Dlouhou ulicí. Povíme vám, k jakému účelu sloužily koleje, které vedly mezi obytné bloky, a k čemu ta, která odbočovala podél bývalých Mysliveckých kasáren.

Podařilo se nám také shromáždit řadu fotografií a kreseb, které dokazují, jak vlečka za druhé světové války vypadala a kudy koleje vedly. Je dobře, že je aspoň část tratě zachována jako memento, ale zároveň je dobře, že už nikdy nebude sloužit účelu, kvůli kterému byla postavena.

Kresba terezínského vězně Leo Haase, která znázorňuje překladiště na vlečce na začátku Bahnhofstrasse. GPS: 50.5076228N, 14.1492317E

Pomozte nám se Zaniklými tratěmi

Máte doma fotografie nebo amatérské záběry zaniklých tratí z doby jejich provozu? Napište nám a podělte se o svoje poklady, rádi je s uvedením zdroje uveřejníme. Náš e-mail je [e-mail]

Aktuálně sháníme podklady k těmto tratím:

• Stará Tišnovka, úsek Česká – Tišnov
• Litovice – Středokluky
• Holešovická přístavní dráha
• Dolní Lipka – Międzylesie (Mittelwalde)
• Studénka – Sedlnice
• Slezská Ostrava – Michálkovice
• Karviná město – Karviná severní nádraží
• Malodráha Králův Dvůr – Beroun – Koněprusy
• Bošice – Svojšice
• Vlečka Zbrojovky Vsetín
• Vlečka Letu Kunovice
• Dobronín – Polná
• Vlečka letiště Žatec
• Původní úseky Severní státní dráhy
• Koněspřežná železnice Bruska – Lány