„Dlouhodobá dětská samota je svými důsledky podobná psychickému týrání,“ uvádí ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová, která v dnešních dnech rozjíždí kampaň snažící se s tímto fenoménem bojovat.
A odkud se dětská samota bere? Příčiny pramení většinou z nepříjemné až nepřátelské atmosféry v rodině nebo mezi rodiči. Nejčastěji zažívá dítě nepříjemné pocity odstrčení v obtížných situacích rodičů jako je rozvod nebo rozchod a při překonávání ekonomických starostí jako ztráta zaměstnání. Příčinou je samozřejmě nedostatek času a zájmu rodičů trávit společný čas se svými dětmi, ale může jí být i příliš času stráveného u počítače,“ vysvětluje psychoterapeut Jan Dobeš.
Jak bojovat proti dětské samotě?Kampaň nabízí kontakty na organizace, které dětem mohou pomoci. Samotu mohou děti zahnat například v nízkoprahových centrech pro děti a mládež, jež jsou volně dostupné a nabízejí volnočasovou i poradenskou činnost. V případě problému je na webových stránkách kampaně www.detskasamota.cz dostupný seznam telefonických krizových center. Do kampaně se veřejnost bez omezení věku může zapojit prostřednictvím formuláře na webu kampaně nebo zasláním svého nápadu proti dětské samotě na e-mail detskasamota@nasedite.cz, termín je 30. listopad 2014. |
Dlouhodobý nezájem a strádání může vést u dětí k řadě rizikových chování, jimž je lepší předejít. Z osamění děti hledají východisko různými způsoby. „Ačkoliv prvotní snahou užívání návykových látek bylo překonání osamělosti, paradoxně se po čase stává cestou společenské izolace důsledkem nepřijetí ze strany vrstevníků. Samota, kterou měly návykové látky nahradit, se naopak stává tíživější,“ vysvětluje psychoterapeut a poradce Jan Dobeš. Právě problémy s navazováním sociálních vztahů pak bývají jedním z nějčastějších následků dětské samoty.
Samotářství vs. osamění
U dětí stejně jako u dospělých existuje rozdíl mezi samotářstvím a osaměním: „Samotářské děti mají svůj vlastní přístup k životu a k ostatním lidem. Nemusejí v každé situaci vyhledávat kontakt s ostatními dětmi, rodiči, umějí a dokážou si vystačit v různých situacích samy, ovšem mají možnost ze svého samotářského světa vystoupit a přijmout sociální nabídky ze strany druhých,“ popisuje psychoterapeut.
Potenciální příčiny samoty vycházejí ze všech prostředí, kde se dítě pohybuje a ve kterém navazuje sociální vztahy - v rodině, ve škole, s kamarády, ve sportovním klubu, hudební škole, v diskuzi na sociální síti. „Každé takové prostředí může nabídnout mnoho prospěšného a pro vývoj dítěte, zároveň se ale může stát rizikem a spouštěčem malých i velkých nepříjemností, které dítě ohrožují, neumí si s nimi poradit a dostává se do situace nepříjemné a nechtěné dětské samoty,“ dodává Dobeš.
Čas být sám sebou
Být sám ale je pro osobnostní vývoj taky velmi důležitým momentem seberozvíjení. „Určitou míru samoty potřebují a zažívají již malé děti v útlém dětství,“ objasňuje Dobeš. Jak se děti postupně učí navazovat různě intenzivní vztahy se svými rodiči, sourozenci a dalšími lidmi, učí se rovněž využívat chvíle, kdy mohou být samy se sebou.
„Pro osobností vývoj je důležité, jak nalézat cesty a vztahy k druhým lidem a světu i jak dokázat nalézt přijatelnou a bezpečnou míru vztahu k sobě samému. V období dospívání je samota intenzivně spojena s morálním a hodnotovým směřováním dané osoby. Samota umožňuje vnitřní prostor k intimnímu dialogu, který je potřebný k testování nových myšlenek, názorů a postojů k sobě i světu,“ říká Jan Dobeš a dodává, že vhodná míra samoty je užitečným nástrojem na cestě od dětství skrze dospívání ke zdravé a smysluplné dospělosti.
Ani nejnovější technologie nenahradí rodičovskou lásku a dotek, připomíná klip:
16. července 2014 |
