Je to paradox, ale dost možná i pravidlo – navrhuje módu pro ženy, ale sám příliš neřeší, co nosí. Nerad svým vzhledem vyčnívá z davu a má rád velmi jednoduché až obyčejné věci. V šatníku má dvoje kalhoty, několik triček a starých flanelových kostkovaných košil. Nové věci si pořizuje zcela výjimečně. „Moc mi nezáleží na tom, co mám zrovna na sobě, za což dostávám pravidelně vynadáno od maminky a od sestry. Ale má to i svoje výhody. Dnes se všude mluví o udržitelnosti a ekologické módě, takže se dá říct, že kráčím s trendy,“ směje se dvaatřicetiletý Pavel Berky.
Období experimentů má už dávno za sebou. To prožil na střední škole, kdy vyčníval nejen oblečením, ale i vizáží. „Měl jsem rád punk, byl jsem v komunitě stejně smýšlejících lidí, takže jsem nosil číro a piercing, který jsem si často dělal i sám. Bylo to dost šílené období, ale vyrostl jsem z toho,“ vzpomíná.
Touhu stát se návrhářem měl už od dětství. Při vyučování na základní škole kreslil první návrhy do sešitů, stejně se zabavil i o přestávkách. „Výtvarná výchova pro mě byla nejoblíbenějším předmětem. Vždycky jsem rád pozoroval lidi, co mají na sobě, bavily mě extravagantní kombinace. V deváté třídě jsem se pak po dohodě s učitelkou výtvarné výchovy rozhodl, že zkusím střední uměleckou školu, obor módní návrhářství v Trenčíně,“ říká.
Ačkoliv příliš nevěřil, že se na výběrovou školu s talentovými zkouškami dostane, skončil v první desítce uchazečů. Byl z toho nadšený, ale zároveň se bál. Znamenalo to, že bude muset opustit rodinu a kvůli velké vzdálenosti školy přes týden zůstávat na internátě. Jeho obavy se naplnily a po prvních měsících školy byl rozhodnutý, že přestoupí na gymnázium nedaleko domova.
Čtěte v pondělí
Velký rozhovor s Pavlem Berkym si přečtete v příloze MF DNES OnaDnes.
Ale díky ředitelce školy a rodičům, kteří ho podpořili, přece jen zůstal. „Další ročníky už pak byly zajímavější a já zjišťoval, že módní tvorba je přesně ten obor, kterému se chci věnovat, takže jsem nakonec i úspěšně odmaturoval,“ vzpomíná Pavel Berky.
Než nastoupil na vysokou školu, rok pracoval a učil se jazyk ve Francii, pak žil a pracoval v módním oboru v Anglii. Teď je zpátky v Praze, kde se věnuje svojí módní značce BERKY. Přestože jeho jméno patří k těm uznávaným, říká, že uživit se jako módní návrhář je v Česku těžké. „Lidé tady ještě pořád nemají vypěstovaný cit pro estetiku a krásu, takže občas nevědí, co je pěkné. Obecně málo rozumíme designu. Móda se tady nebere vážně, v očích většinové společnosti je to něco povrchního a nedostupného. Ale abych nebyl jen negativní, věci se mění k lepšímu, ještě to ale bude běh na dlouhou trať,“ míní Pavel Berky.
Pavel Berky (32)
|
Češky se podle něj obecně oblékají vkusně. „Převažuje pohodlí nad elegancí, což není na škodu. Když mám porovnat Slovenky a Češky, je mi bližší právě česká žena. Osobně mám rád minimalismus, nadčasovost, což je víc vidět právě v ulicích Prahy než Bratislavy,“ říká.
Ale českým ženám podle něj chybí originalita. „Všechno je krásné a upravené, ženy vypadají jako Američanka z instagramového účtu, mají na sobě oblečení podle nejnovějšího čísla módního magazínu, ale ještě je potřeba se víc zaměřit na to, co chtějí ony samy. Jde o to, aby podtrhly svoji osobnost, to, kým jsou. A mělo by jim být jedno, co si o tom myslí kolegové z kanceláře či kolemjdoucí cestou z práce. To je podle mě to, na čem musíme v dnešní době pracovat a čím formovat společnost,“ míní Pavel Berky.
