Vlastně mě to nemělo překvapit. Kdo z nás dnes ustavičně neřeší, jak se vyhnout depresím, úzkostem a neurózám? Naše těla si lebedí v pohodlíčku, ale naše hlavy jedou nonstop na sto dvacet procent. Po tisíce let žili lidé přesně opačně.
Kdo by se divil, že se naše přetížené mozky nestihly bleskurychle přizpůsobit. Místo praní prádla u řeky a okopávání brambor se přesunujeme mezi klimatizovanými prostory a všude na nás blikají stovky nových informací a úkolů. Chce to zbrusu nová pravidla pro zdraví duše. Přečtěte si třináct tipů, jak si zachovat klid a čistou hlavu.
1. Jako v klášteře
Jistě, tak pevný řád v normálním světě nezvládnete. Ale dát životu strukturu je velká úleva. Svět je tak odpradávna nastavený – máme všední dny a víkend, pravidelnou práci a školu, čtyři roční období…
Karolína Ponocná Kamberská
Stačí toho využít. V neděli vždycky vypněte mobil. V zimě s přáteli založte čtenářský klub a scházejte se každý čtvrtek večer. Určitě vás napadne spousta dalších radostí.
„Potřebujeme strukturovat své vztahy, ke komu máme blíž a ke komu dál, ale také své potřeby – co je důležité, co méně a co opravdu může počkat,“ říká hvězda české psychiatrie Radkin Honzák.
2. Uklizeno
Dlouho bylo cool považovat úklid za nesmyslnou otročinu. Až v posledních letech začínáme chápat význam vyluxovaného koberce a přerovnané komody v koupelně. A taky se přestáváme stydět za fakt, že je nám v uklizeném prostoru líp než v chaosu…
Možná za to může i celoplanetární vliv Japonky Marie Kondo, která svět naučila heslo minimalismu: „Vyhoďte všechno, co vám nedělá radost!“ Uklizeno na stole, uklizeno v hlavě.
3. Bublina kolem hlavy
Tohle je skvělá technika, pokud se vám honí v hlavě negativní myšlenky a strachy. Vyžaduje jen kousek představivosti. Mám ale ověřeno, že funguje i u dětí. Když se vám vrací nutkavá myšlenka (třeba naštvanost na někoho, kdo vás zklamal), zkuste to.
Představte si kolem své hlavy bublinu, o kterou se zvenčí přilétající myšlenka odrazí zpátky do prostoru, takže vám nedoletí do hlavy. Zní to legračně, ale zabírá to.
Někdy žijeme s názorem, že se špatné myšlenky nemají potlačovat, protože pak natropí ještě větší neplechu. Jistě, všechno je potřeba promyslet a prožít. Jenže je úplně k ničemu tu samou věc držet v hlavě půl roku a pořád dokola ji rozebírat.
4. Dvakrát denně v tichu
Tak jako si čistíte zuby, najděte si dvakrát denně čas na svou hlavu. Třeba deset minut bez lidí, rádia, televize, muziky – možná když řídíte auto po rovném klidném úseku nebo jdete pěšky na autobus?
Všechny staré kultury na tohle dbaly. Naše prababičky se pravidelně modlily breviář. Modlit se nedává smysl, pokud nevěříte v Boha, ale můžete si klidně i v duchu povídat s přírodou, vynadat osudu nebo poslouchat svůj dech či kroky.
Jen to nepřehánějte, dodržujte vyčleněný čas a pak zase zaměstnejte mysl něčím zvenčí. Myšlenky mají totiž tendenci se cyklit a to může občas hlavu zase docela zatížit. Kdo by to neznal.
5. Pište si deník
Co člověk napíše, už nemusí držet v hlavě. Deník je přirozený úklid mozku. Pokud se vypíšete z nějaké myšlenky, můžete ji pustit z hlavy.
Deník i horká vana. Tipy pro lepší spánek, které možná ještě neznáte |
Máte-li odvahu deníky si schovávat (i když myšlenka, že si vaše nejintimnější obavy nebo myšlenky někdo přečte, je nepříjemná), dělejte to. Podívat se do pět let starého deníku přináší možnost zkontrolovat si vlastní paměť, což je vždycky zábavný psychologický experiment.
Dneska máte možnost online šifrovaných deníků, jestliže věříte netu víc než papíru. Což je tedy diskutabilní.
6. Vizualizujte
Jasně, zní to jako poučka z knih typu „jak se stát milionářem“, takže to bereme s rezervou. A to je škoda, tahle psychologická technika si zaslouží pozornost!
I když vám nejde o zůstatek na účtu, ale třeba o větší klid, smích, radost a přirozenost, zkuste si představovat budoucí verzi sebe samých – tedy vžívat se do toho, že už takoví jste.
Stejně má každý z nás v paměti pár obrázků, kdy se cítil fakt dobře. Přehrávejte si je často v hlavě, až najednou zjistíte, že se podle té ideální představy začínáte chovat a cítit.
7. Vědomé dýchání
Vyžaduje trošku představivosti, ale kdokoli někdy praktikoval jógu (a to už dneska skoro každý), má předem vyhráno.
Zkuste to, když cítíte, že vás ovládá napětí. Najděte si pohodlnou pozici vsedě nebo vleže. S každým výdechem si představte, jak z vás uniká stres a napětí. A s každým nádechem si představte, jak nasáváte životodárný kyslík.
8. Digitální detox
Detoxikujte svou mysl. Zkuste jógu, jděte na vzduch a žijte offline |
Aspoň občas. Jinak to nejde. Skutečný luxus současnosti je prý „být offline“. Kdo si to jednou zkusil, třeba i nedobrovolně (jako já, když jsem si nechala doma mobil při cestě na hory), už bude vždycky vědět, jak je to osvobozující.
Od počátečního neklidu dojdete k velké pohodě – najednou čtete knihy, hrajete s dětmi slovní kopanou a nikdo se vám nedovolá!
9. První myšlenka po probuzení
Převezměte nad ní vládu. Vaše hlava je ráno čerstvá jako nemluvně a není rozumné ji nastartovat pomyšlením „sakra, nesnáším budík!“, i když by to stokrát byla pravda.
Naordinujte si lepší medicínu: třeba se podívejte na člověka, který oddechuje vedle vás, a řekněte si „já ho tak miluju“. Anebo si představte, jak voní kafe, které si za chvíli dáte. Jo, a pokud nadává budíku ten, vedle něhož se probouzíte, naučte ho tuhle techniku taky.
10. Přijmout i rubovou stranu
Těžko říct, kdy vznikla představa, že do správného života nepatří problémy. Je to totiž nebezpečná hloupost. Život nám vždycky bude servírovat i nemoci, dluhy, neshody, protivné kolegy, občas i smutek nebo vztek.
Kdykoli je něco špatně, máme pocit, že je špatný celý náš aktuální život. Je fajn si připustit, že tohle je naopak naprosto normální.
11. Pravidlo nesrovnávání
V době sociálních sítí je to skoro nemožné, ale přesto nezbytné. Komu straší v hlavě obrázky úspěšnějších přátel, tomu není dobře.
Pokud máme těžké období (a kdo by občas neměl), jsme k tomu vždycky náchylnější. Většinou stačí představit si reálný život toho, s kým se srovnáváme, a tedy i cenu, kterou za vnější dokonalost platí.
12. Objímat se a dotýkat
Stačí se dotýkat svých blízkých, obejmout je. Kdysi jsem četla v knížce Steva Biddulpha větu: „Kdykoli máte chuť obejmout své dítě, udělejte to.“
Držím se jí, i když to znamená odejít od rozdělané práce o patro výš. Pokud zrovna nemáte nikoho poblíž, vezměte zavděk stromem… Očistné.
13. Na co chcete myslet?
Je libo plnou hlavu vražd, terorismu a psychologických dramat? Jestli ano, televize nám nabízí spoustu inspirace. Jen aby pak člověk nedopadl jako moje paní sousedka kdysi v paneláku, které celou noc v ložnici houkaly policejní sirény a vyvražďovaly se znepřátelené gangy – a přes den se pak bála otevřít pošťačce. Každý si vybírá sám, jakými obrazy zaplní svou mysl.
