„Nemyslím si, že bude na pódiu při našem vystoupení palestinská vlajka,“ prohlásil Klemens Nikulásson Hannigan, zpěvák islandské kapely Hatari. To je vlastně dobrá zpráva, protože podobné politické proklamace nemají v Eurovizi co dělat. Ale smutné je, že to musí kapela, která bude Island reprezentovat v letošním prvním semifinále v Izraeli a utká se s našimi Lake Malawi, vůbec zdůrazňovat.
Ale nedá se nic dělat. Název Hatari by se do češtiny v žargonu mladých dal přeložit jako „hejtři“ a britský deník The Independent tuto partičku charakterizuje jako „kultovní islandskou kapelu připravenou zničit kapitalismus“.
Jejich píseň Hatrið Mun Sigra prezentovaná na rudými světly a ohni doplněné hororové scéně může diváky zaujmout, je skutečně působivá. Vokály místy připomínají Rammstein, snad jen s tím rozdílem, že lidí, kteří porozumí islandskému textu, bude pomálu.
Že cílem kapely od začátku bylo zničit kapitalismus, se hudebníci netají. Dokonce se loni chtěli rozejít, protože se jim to nepovedlo. „Je snazší představit si konec světa než konec kapitalismus. Stále ho chceme vyhladit a cestou možná prodat pár triček,“ tvrdí Matthías Tryggvi Haraldsson, který ve skupině přispívá drsnějšími vokály.
Je to propracovaná recese, nebo to kapela myslí vážně? Těžko říct. Stokrát se může Eurovize zaklínat svou apolitičností, když potom Hatari vystoupí v izraelské televizi s prohlášením: „Jestli není ročník 2019 politickou záležitostí, pak strana Likud je popovou kapelou a Netanjahu její hlavní zpěvák.“
V prvním semifinále se s Hatari utká nejen česká kapela Lake Malawi, ale také australská soutěžící, klasicky školená a operami prověřená zpěvačka Kate Miller-Heidke, která vydala čtyři úspěšná studiová alba, tři koncertní záznamy a napsala i vlastní muzikál Muriel’s Wedding. Čímž v soutěži popových písniček působí trochu překvalifikovaně.
Kypr stejně jako loni sáhne po umělci z Řecka s tím, že zpěvačka Tamta je ještě navíc narozená v Gruzii, Poláci vsadí na folklor a Maďaři na baladu o dětství v podání zpěváka, který jindy také rapuje.
Většinou se propírají účastníci z Ruska, ale Sergej Lazarev už skončil třetí v roce 2016 a mnoho kontroverze od něj asi čekat nelze. Naproti tomu z letošního ročníku odstoupila Ukrajina, jejíž reprezentantku Maruv se stát nakonec rozhodl nevyslat, protože zpěvačka vystupovala v Rusku. K bojkotu izraelského ročníku potom vyzvali australští Zelení a irští republikáni Sinn Féin. Neúspěšně. Také irská zpěvačka Sarah McTernanová se zúčastní.
Odkladem brexitu se podařilo zažehnat obavy některých médií, zda se vůbec letošního ročníku zúčastní zástupce Velké Británie. Samozřejmě je to nesmysl, Evropská vysílací unie, která soutěž pořádá, nemá s EU nic společného a Eurovize se zúčastní. Jednadvacetiletý zpěvák Michael Rice už zaujal v X Factoru a další soutěž All Together Now vyhrál s Cohenovou Hallelujah. Až ve finále se jako jedna z „horkých karet“ v Tel Avivu představí s klenutou popovou baladou Bigger than Us.
Ve finále se potká i se zástupcem Francie, muslimským gayem Bilalem Hassanim narozeným v Paříži, ale pocházejícím z marocké Casablanky. Píseň Roi, v překladu Král, napsal s duem Madame Monsieur, které loni v Lisabonu skončilo třinácté, takže šance možná nejsou vysoké. Ale vzhledem k tomu, že Hassani je vyloženě androgynní typ a Eurovizi už vyhrála Conchita Wurst, kdo ví.
