RECENZE: Přespekulovaná Noční zvířata obléknou brutalitě umělecké roucho

Amy Adamsová, Jake Gyllenhaal, Michael Shannon. Skvělí herci vládnou Nočním zvířatům, thrilleru s okatě vysokými ambicemi.

Od prvních záběrů tučných striptérek s vlaječkami si divák připomene, že režisér Tom Ford, tvůrce ceněného snímku Single Man, rád šokuje. A nebude to naposled, přestože štafetu postupně přeberou šoky surovější.

Úvodní bizarnost se váže k módní galerii, kterou drží majitelka v podání Adamsové nad vodou právě a jedině výstředními nápady, brutalita poté k obsahu knihy, kterou galeristce pošle její bývalý manžel. Popisuje v ní proměnu muže, kterému znásilnili a zabili ženu i dceru téměř před jeho bezmocnýma očima.

Složitá struktura, v níž se prolínají různé časové roviny i románový příběh s filmovým a kde Gyllenhaal hraje jak exmanžela Adamsové, tak hrdinu jeho knihy, chce očividně za každou cenu doložit tvrzení režiséra samého. A sice, že „intimní drama o rozpadu jednoho vztahu a současně silný akční thriller spolu dohromady nádherně fungují“. Opravdu?

Ve skutečnosti „fungují“ trochu jako schválnost, která názornou, děsivou, zálibně prodlužovanou krutost inscenovaného zločinu halí do roucha vyššího uměleckého záměru. Akt arogantního násilí na noční dálnici je skvěle nasnímaný, až člověka nutí odvrátit zrak, a s nástupem Shannonovy skvostné postavy se jako milý bonus dostaví nálada posledních spravedlivých šerifů ve stylu děl bratrů Coenových.

Ovšem surově působivé krimi, třebaže od románové postavy zoufalého mstitele ubité rodiny vede Ford okaté pojítko k jejímu autorovi, kterého bývalá manželka podceňovala a podváděla, slouží spíše jako efektní obal jinak dost unylého melodramatu. Neboť souběžně s krvavou historkou se odhaluje minulý (bohatý) i současný (prázdný) citový život navenek úspěšné galeristky.

Noční zvířata

65 %

USA, 2016, 117 min

Režie: Tom Ford

Scénář: Tom Ford, Austin Wright

Hrají: Amy Adamsová, Jake Gyllenhaal, Michael Shannon, Aaron Taylor-Johnson

Nový partner jí zahýbá, hrdinka si postupně přiznává, jak nebezpečně se začala podobat své vysmívané měšťácké matce, a ve finále hraničícím s telenovelou by ráda vzala svou dávnou chybu zpět. Její osamělou sebereflexi Ford aranžuje ve více či méně absurdních kulisách okázalého uměleckého prostředí, které mají odcizenost zmarněných vztahů ještě podtrhovat. Vznikla tak podívaná velice ctižádostivá, bezesporu labužnická po stránce filmařské i herecké včetně představitelů vrahů, ale zároveň přespekulovaná. Jako by chtěla vyhovět zároveň intelektuálským kruhům, milovníkům zabijáckých historek i ctitelkám tklivých romancí.

V obecné nadsázce lze Noční zvířata přirovnat k pokusu, kterak spojit světy Hillary Clintonové a Donalda Trumpa. Mohou se na sebe před kamerami profesionálně usmívat, potřást si rukou, ale vždycky to bude působit aranžovaně.