RECENZE V jako vendeta: Komiks o odplatě s kráskou a revolucí

V jako vendeta, filmový přepis slavného komiksu umí svou jedinečnost vykřesat z milých maličkostí.

Ve zkratce platí pro filmový thriller V jako vendeta totéž, co z jeho předlohy, stejnojmenného komiksu, učinilo svého času kult: alespoň není hloupý. I když v rámci žánru mísí romantiku s politikou, brak s uměním a revoluční barikády s pohádkou, na rozdíl od supermanských historek nepůsobí dětinsky.

Zlí napravo, hodní nalevo
Historický výchozí bod - obecně revoluční odkaz na Guye Fawkese, jenž se před čtyřmi stoletími pokusil vyhodit do vzduchu britský parlament - poskytuje záminku k efektním výbuchům a ohňostrojům.

V jako vendeta

70 %

Německo, USA, 2006, 132 min

režie James McTeigue,

hrají Natalie Portmanová, Hugo Weaving, Stephen Rea

Kinobox: 79 %

IMDb: 8.2

Znak mužské rebelie navíc pěkně ladí s vděčným ženským prvkem, vyjádřeným větou: Ideu nemůžete milovat, člověka ano. Však také je hrdinka středobodem dění od chvíle, kdy ji zachrání záhadný rytíř v masce, sice květnatě teatrální, ale naštěstí krasořečník mocný i humoru. Zkrátka Kráska a zvíře se potkají v policejním státě varovné budoucí totality, jíž se česká zkušenost usmívá.

Velmi zjednodušeně: „zlí“ vládci stojí „napravo“, „hodný“ odboj „nalevo“, neboť původní komiks mířil proti éře thatcherismu. Do téhle mapy si dosadí znaménka každý dle libosti, tím spíše, že ve filmu najde spoustu dalších klišé: od Koránu přes fašismus až k obligátnímu tajnému výzkumu ústícímu v katastrofu.

Na vrub politické linie spadají rovněž nekonečné projevy, výlevy a vysvětlivky, a to na obou stranách barikády: pokřiky šíleného kancléře i plamenné výzvy ke vzpouře přidávají filmu rovnou měrou zbytečné minuty. A samozřejmě jako v každé sci-fipřežívá duch volnosti ve skrýších s knihami či obrazy.

Naštěstí V jako vendeta umí svou jedinečnost vykřesat z milých maličkostí - třeba z šermu, jejž záhadný mstitel trénuje podle zakázaných starých filmů v čele s Monte Christem. Šikovně také využívá zákulisí televize, kde se část děje odehrává, ačkoli už před panem V si pirátské vysílání k masám zkusili Fantomas či Rumburak.

Stále titíž zaskočení diváci, štamgasti v hospodě či rodinka v obýváku působí sice jako komparz z papíru, ale zase potěší ryze britský výraz revolty - humorem v televizní talk show, kde září Stephen Fry, nebo prvky solidní, opět typicky britské detektivky.

Jako Johanka z Arku
Hlavně však nad válkou idejí kraluje romance, v níž Hugo Weaving vyzařuje přitažlivost i skrytý pod šklebem masky a které zjevem i herectvím dominuje Natalie Portmanová.

S výjimkou scény, kdy převlečena za svůdnou školačku připomíná spíš Červenou karkulku, je něžně podmanivá a takřka nadpozemsky nádherná, s vyholenou hlavou v působivých pasážích věznění a mučení.

Její drsná přípravná lekce odvahy a vnitřní svobody patří k vrcholům filmu, byť skutečné finále se bohužel vrací k politickému kýči všelidového povstání.

Přesto na miskách vah snímku V jako vendeta pomůže nad průměr ještě poutavá výtvarná stránka a v neposlední řadě styl. Když už revoluce, tak aspoň romantická: s kráskou, maskami a růžemi.