Jakub Žežule – Zkusím to bez spoilerů. Hru jsem již stihl dohrát, z hlediska audiovizuálu, atmosféry i hratelnosti mi přišla skvělá, mimořádně vtahující a na nejvyšší obtížnost náležitě intenzivní. Ve spoustě ohledů představuje Part II herní špičku, je na něm znát mamutí kus práce a už kvůli tomu mi kritika na fórech přijde přehnaná.
A příběh? Před vydáním jsem se vyhýbal spoilerům, jak jen to bylo lidsky možné, přesto mě zpětně mrzí, že jsem sledoval oficiální trailery či vývojářské deníčky, které mi prozradily příliš. S celou kontroverzí se tak setkávám až zpětně, na druhou stranu velice krátce, protože většina naštvaných názorů se omezuje na holou větu, což je pro zhodnocení tak komplexní a obsáhlé hry příliš málo.
Zpětně vidím, že lidi začali šílet v momentě nechvalně známých úniků, a jelikož teď už vím, co tyto úniky obsahovaly, ani se jim příliš nedivím. V době, kdy vyšla recenze na Bonuswebu, nebyla hra ani venku, takže nápadně nízké uživatelské skóre pod článkem potvrzovalo, že míra předsudků není malá.
Jenže kontext leaků je pro jejich pochopení nesmírně důležitý, a dokud hru nedohrajete do samého konce, radím vám hru neodsuzovat. Ne nadarmo se v recenzích velmi často opakuje zmínka, že během hraní změníte na činy a charaktery jednotlivých postav názor. Part II je o nenávisti a nedostatku empatie, což je, jak vidno už z reakcí, poměrně aktuální téma.
The Last of Us Part II
Ale pozor! Neříkám ani, že výhrady, které člověk může mít po dohrání, jsou úplně mimo mísu. Například podle mě je většina momentů, které měly za účel šokovat, bohužel dost předvídatelná, logika není vždycky úplně neprůstřelná (já vím, u hry nevídané) a samotný konec mi přišel řekněme poněkud nepravděpodobný. Jenže to jsou všechno věci, se kterými dokážu žít, protože těch naopak výrazných momentů, na které si jiná hra netroufne, je pořád dost.
Hra je jako celek prostě stále působivá a v celkové herní produkci jednoznačně vyčnívá. Autoři mohli udělat kopii téměř dokonalého prvního dílu se stejnou strukturou, místo toho zkusili něco odvážnějšího s tím, že je za to část fanoušků sežere. Part II je zkrátka od prvního dílu odlišná. Ani ne tak hratelností jako spíš tónem, strukturou děje, chemií mezi postavami a jejich celkovou motivací. Tady se na sympaťáky prostě nehraje, neboť by to kazilo hlavní myšlenku hry. Že spoustě lidem sedla v těchto ohledech snadněji stravitelná jednička anebo mimořádně působivá osobní rovina ve famózní Uncharted 4, to není vůbec překvapivé. Sám si tak brzy po dohrání nejsem jistý, na jaké místo v pomyslném žebříčku skvostů od Naughty Dog bych Part II dosadil, ale líbí se mi, že autoři pořádně zariskovali a nedělali jen to samé v bledě modrém.
A na závěr: je pravda, že ze hry jsou cítit „all inclusive“ liberální postoje, v rámci scénáře to však dává (většinou) smysl, což je vždycky hlavní. Mně vůbec nevadí, pokud autoři do svých her obsazují originální charakterové typy, pokud mi zároveň nebudou zfanatizovaná média, korporační kvóty a bojovníci za sociální spravedlnost brát hry jako Days Gone, God of War nebo Final Fantasy VII s bílými heterosexuálními muži a prsatými ženami. I s těmi může být totiž zábava.
Ondřej Martinů - V tuto chvíli jsem zhruba v polovině hry a nikam moc nepospíchám, chci si ji užít. Doposud jsem nenarazil na nic zásadního, co by mi požitek zkazilo, hra mě baví (je vizuálně strhující a gameplay je skvělý), takže kontroverze mi jsou celkem cizí. I kdyby bylo se hrou dál něco špatně, tak si pořád nemyslím, že je nutné bombardovat negativní hodnocení, sepisovat petice a podobně.
Loni se mi třeba už na první pohled nelíbil Death Stranding, který byl také obětí podobného review bombingu a kontroverzí. Tak jsem tu hru prostě nehrál, nezapojoval se do diskusí a podobně. TLOU2 sice odrazuje i lidi až během hraní, ale to je zkrátka běžné riziko. Pochybuji, že to je pro mnohé první věc v životě, kterou si koupili a až po nějakém čase zjistili, že je zklamala. I pak se to dá řešit třeba bazarovým prodejem (pokud máte krabičku). Ale vztekat se, nadávat a sepisovat petice? Nechápu.
The Last of Us Part II
Jan Lysý - Budu asi trošku ráznější, ale už mě to trochu obtěžuje. Přijde mi, že je situace vnímána „černobíle“, kdy na jedné straně máme aktivisty, kteří bojují za práva menšin takovým způsobem, že je to pro ostatní až otravné, na té druhé ty, kteří pokaždé, když se objeví ve hře postava, která nemá světlou barvu kůže a heterosexuální orientaci, začnou vyřvávat, že ještě chybí to, aby byl hlavní hrdina černošský transsexuální vegan.
Myslím si, že je dobře, že mají ve hře zastoupení i menšiny a opravdu se neobávám toho, že by se v honbě za rozmanitostí stali zástupci většinové populace ve hrách menšinou. Naprosto chápu, že menšiny chtějí mít hrdiny, se kterými se mohou ztotožnit a pokud budou mít tvůrci pocit, že pro jejich projekt je vhodná lesbická hrdinka, tak proč ne, ale pokud tam bude jen proto, aby je nepeskovaly lidskoprávní organizace, to asi není dobře.
Já to vidím jednoduše, buď je postava tak dobře napsaná a prezentovaná, že na mě způsobí, anebo ne. A je mi jedno, jestli má světlou barvu pleti, tmavou barvu pleti nebo jestli preferuje ve vztahu stejné, nebo opačné pohlaví.
Petr Zelený - Nevím, jestli je chyba na mém přijímači, ale popravdě jsem žádnou kontroverzi nezaznamenal. Jen jsem si všiml, že druhý díl Last of Us skoro všude dostává opravdu vysoké známky, nezřídka i ty absolutní. Takže mě akorát mrzí, že jako PCčkář si oba díly „projdu“ maximálně tak někde na YouTubu. Jasně, mohl bych se podívat, o co že to v té kontroverzi vlastně jde, ale nechce se mi. Proč si kazit den tím, že něco někoho uráží a má potřebu to ventilovat. Ať klidně zuří, když je to baví. Já mám lepší věci na práci.
The Last of Us Part II
Jan Srp - Upřímně řečeno to nechápu. Samozřejmě jsem nějakou kontroverzi očekával, ale ne že přijde přímo z hráčské komunity. Měl jsem totiž pocit, že to je přesně to, co lidé od videoher chtějí – syrový příběh s přesahem, který napsal člověk s vizí a ne tým marketingových odborníků. The Last of Us 2 je dospělou hrou, bohužel ta nejvíce hlasitá část veřejnosti ukazuje, že k tomu je potřeba i odpovídající publikum.
POZOR SPOILERY
Že někdo na internetu fňuká, že mu zabili oblíbenou postavu, je spíše úsměvné a je to jen doklad toho, jak skvěle byla napsána. Bohužel někteří hráči mají pocit, že ta postava byla jejich a že snad mají na její další osudy nějaké právo. Jako by snad očekávání publika bylo důležitější než autorská výpověď. Ještě hloupější argument je, že autoři hráčům nedali žádnou možnost volby, manipulují s nimi a nutí je nahlédnout na události z perspektivy někoho, koho nenávidí. To je přece ale přesně to, o co autorům v první řadě šlo!
Stejně jako vás „donutili“ v prvním díle postavy milovat, v tom druhém ukázali jejich temnou stránku. Ano, The Last of Us má jinou atmosféru než předchozí díl, to ale není chyba, ale přirozený vývoj. Uncharted 4 byla sázka na jistotu a ta hra byla navzdory obrovským produkčním hodnotám dutá jak vypitý sud. Jasně, že to bylo super, ale co ve vás po dohrání zůstalo?
Vyčítat pak koridorovost a filmovost zážitku hře, která svoji koridorovost a filmovost staví hrdě na obdiv a jsou to její základní stavební kameny, je jako vyčítat vínu, že je v něm alkohol. Že máte zrovna chuť na limču, je váš problém.
Samozřejmě ne každému vyhovuje fakt, že je The Last of Us v mnoha směrech odporný. To už je pak ale každého věc, co od videoher a potažmo kultury jako takové očekává. The Last of Us 2 je víc než zábava. A ano, je cíleně provokativní, kdyby ale byl krotčejší, jeho dopad by nebyl zdaleka takový. Brutální násilí na dětech, zvířatech a ženách je v naší společnosti nepřekročitelné tabu, cílem autorů bylo dostat hráče mimo komfortní zónu a donutit ho se zamyslet nad tím, co dělá. Kdo hledá jen únik do „lepšího“ světa, má k dispozici opravdu dostatek banálních srandiček, ve videohrách obzvlášť. A nic proti nim, občas jsem po těžkém dni sám neměl do hraní chuť a dal si ten večer jen pár závodů v Need for Speed.
Bohužel, místo aby si hráči vybrali jiný titul, bombardují hodnocení hry na Metacriticu naprosto scestnými argumenty, které měli hotové už dávno předtím, než se do ní pustili. Pokud se tedy do ní vůbec pustili a ne jen zhlédli kus gameplaye na Twitchi.
I zhruba měsíc po dohrání jsem o svém 100% hodnocení skálopevně přesvědčen a neviděl jsem zatím jediný validní argument, který by mě zviklal. A ne, 100 % opravdu neznamená, že se ta hra musí líbit každému, ostatně ta písmenka v recenzi jsem nepsal jen proto, abych zaplnil místo mezi obrázky. Diskutovat jen o čísle je k ničemu.
Michael Mlynář - Popravdě řečeno ve skutečnosti ani nevím, o co přesně, respektive o co všechno tady jde. A je mi to úplně jedno. Že je Ellie lesba? A co jako? Ačkoliv podle definic dnešních aktivistických skupin jsem archetypem zlého bílého muže, který má na svědomí všechno utrpení světa včetně zotročení Židů v Egyptě, tak je mi to fakt úplně jedno. A že se autoři vezou na vlně současné korektnosti? Vyloučeno to samozřejmě není, ale vzhledem k tomu, že koncept The Last of Us začal vznikat před minimálně deseti lety, tak to asi taky nebude pravda.
Jako jasně, Naughty Dog dělají skvělé hry už několik dekád, ale že by to byli až takoví jasnovidci? To se mi nechce věřit. Navíc bych tady z fleku dokázal vysypat přinejmenším tři jiné hry, v nichž tento společenský kalkul přímo bije do očí. Takže ne, já opravdu nemám tušení, o co tady komu jde a proč se kolem té hry vzedmulo tolik vášní. Výjimku tvoří jen Blízký východ, ale to asi dnes už nikoho nepřekvapuje, že zrovna tam něco/cokoliv zakázali. Na druhou stranu se divím, že to ještě nezakázali v Austrálii. Nebo mě jen minula informace, že v tamější verzi cáká zelená krev?
Emanuel Svoboda -The Last of Us Part II je výjimečný herní zážitek. Užil jsem si ho maximálně. Je to skutečně taková überhra, v jakou jsme všichni doufali. Jediné, co mi na ní vadilo, bylo pár hluchých míst, ale celkově je to extratřída. Je pro mě úsměvné, jaké halo je kolem brutality. Ale no tak, viděli jste někdy seriál The Walking Dead? TLOUPII je proti tomu slabý čajíček. LGBT kontroverzi kolem hry sleduji. Je to na jednu stranu opovrženíhodné, ale i taková publicita je publicita. Jsem na druhou stranu rád, že se o hře mluví a vzbuzuje vášně. Je vážně výjimečná. Reviewbombing je dílem zastydlých homofobů a rasistů. Ti ať táhnou víte kam. Píše se rok 2020 a mně se zastoupení LGBT ve videohře The Last of Us Part II skutečně líbilo. Zahrajte si ji, nebudete litovat.
