RECENZE: Nobody Wants to Die je kyberpunková detektivka jako řemen

Sci-fi adventura Nobody Wants to Die je poctou mnoha filmovým i herním klasikám, zároveň ale přináší dostatek vlastních nápadů k tomu, aby nebyla jen skanzenem minulosti. Pokud máte rádi své hry pěkně depresivní a cynické, tento vizuálně opulentní klenot si nesmíte nechat ujít.

Hned od prvního momentu po spuštění má člověk jasno, jaké Nobody Wants to Die bude. Kraťoučký filmový úvod vám představí svět budoucnosti, ve kterém mohou lidé díky možnosti transplantace mozku do jiných těl žít řádově delší čas než dnes. Samozřejmě ale jen ti, co na to mají.

Atmosféra neradostné budoucnosti čiší z každé scény.

Hlavním hrdinou je typicky noirový detektiv James Kerra, který smutek po odešlé ženě utápí v alkoholu a drogách. Nedaří se mu ani v práci, kde mu hrozí konec kariéry, kvůli příliš razantnímu zásahu na drogového dealera totiž způsobil vykolejení vlaku, při němž zemřelo několik civilistů. S vděkem tak od svého šéfa přijímá zdánlivě rutinní misi, a to i přes to, že dostává k ruce jen mladou nezkušenou parťačku Saru. Jenže banální úkol se pořádně zašmodrchá a postupně přeroste v hon na sériového vraha likvidujícího místní elity.

Hlavním tahákem hry je jednoznačně bezútěšná atmosféra, kterou se zdejší New York budoucnosti syrově prezentuje. Zkombinujte Blade Runnera s Art Deco architekturou Bioshocku a máte zhruba představu. Společnost má sice lék na většinu nemocí i létající auta, ale většina lidí stejně žije ve špíně bez naděje šance posunout se ve společenské hierarchii výš.

I když to tak nemusí vypadat, jde o ryzí adventuru bez špetičky akce.

Cynickým přístupem k řešení překážek a vztahem ke zneužívání návykových látek pak hlavní hrdina evokuje Disco Elysium. Jenže zatímco tam jste dostali aspoň zdánlivou možnost jeho chování korigovat, tady se stanete jen pasivním svědkem neřízené sebedestrukce. V průběhu zhruba šestihodinového příběhu sice dostanete několik možností výrazně změnit tok děje, jednoznačný happy end ale tak jako tak není.

I když máme po celou dobu k dispozici policejní pistoli, Nobody Wants to Die je ryzí adventurou, ve které se nestřílí, a dokonce ani neplíží ve stínech. Po většinu času budete prohledávat uzavřená místa činu a za pomocí moderních forenzních nástrojů se snažit zrekonstruovat, co se na nich vlastně stalo.

Hra by skvěle fungovala i ve virtuální realitě, ovšem současný hardware tak tak rozhýbe její „placatou“ verzi.

Nečekejte ovšem futuristickou variaci na Sherlocka Holmese, zde vám autoři vždy jasně naznačí, kam se dívat a co tam dělat. Což je možná až zbytečné zjednodušení, ono totiž těch nástrojů zase k dispozici tolik není. Pomocí UV lampy můžete hledat stopy krve (a jiných tělních tekutin) úplně stejně jako v nedoceněném hororu Condemned (naše recenze), teplotní scanner vám zase umožní podívat se „skrz zeď“ a pátrat po skrýších. Nejoriginálnějším nástrojem je ovšem hologramový projektor, který z dostupných záznamů vytvoří 3D model okolí. Díky tomu se můžete po scéně zločinu pohybovat tak, jako byste tam v tu dobu sami byli. Co víc, je dokonce možné přetáčet čas, podobně jako je tomu v minihře Braindance ze Cyberpunku 2077, a tak sledovat, jak se celá situace odehrála.

Takto napsané to asi zní zajímavě, ve skutečnosti je to ovšem jen o nalezení klíčového momentu na časové ose, vše ostatní vymyslí hra za vás.

Tuto činnost budete opakovat mnohokrát, přesto se neomrzí, a to především kvůli naprosto strhujícímu technickému zpracování. Třeba možnost ve zpomaleném čase najít ten přesný moment, kdy vystřelený náboj vniká do hlavy oběti, je morbidně fascinující.

Většinu času strávíte sami, hovory se vedou přes vysílačku.

Ono vůbec celá hra vypadá díky použití Unreal Enginu 5 naprosto úchvatně, dokonce lépe než loňský Phantom Liberty, který jsem dosud vnímal jako etalon videoherní grafiky. Ano, vývojářům samozřejmě hraje do karet, že má pomalé tempo s notně omezenou možností pohybu, ovšem to nic nemění na tom, že nabízí naprosto opulentní výhledy. Celý děj vnímáte jen skrze oči hlavní postavy (nohy jsou vidět), což vyloženě nahrává tomu, aby ho někdo v budoucnu převedl do virtuální reality. Už ve stávající verzi ale dostává hardware pořádně „pokouřit“ a na plné detaily má PS5 co dělat, aby ho udržela aspoň v 30 snímcích za sekundu. Na výběr je samozřejmě i performance režim, ovšem vzhledem k žánru jsem po celou dobu dával prioritu spíš větší míře detailů.

Nobody Wants to Die je jednou z těch mála her, které ve vás budou pracovat i po dohrání. Nadhazuje zajímavé otázky, ovšem ústy „rozbitého“ hlavního hrdiny na ně nabízí i odpovědi. A ty nevyznívají pro lidstvo příliš optimisticky. Z žánru kyberpunk dávají vývojáři důraz spíše na ten punk a z některých replik téměř odkapává bytostné opovržení nad zkorumpovanými politiky, povrchními celebritami a asociálními korporacemi hromadícími zisk na úkor obyčejných lidí.

Celkově se jim podařilo říct vše, co chtěli, a v Nobody Wants to Die nic nechybí ani nepřebývá. I když si půjčovali, kde se dalo, výsledkem je jedna z nejosobitějších her posledních let. Nenechte si ji ujít!