Petr Zelený - Není to úplně jednoduché rozhodování, ale nakonec musím vybrat barbara. Ve spoustě her preferuji kradmý postup, případně odstřelování nepřátel hezky z dálky, ale ne ve druhém Diablu. Tady prostě barbar, který je vždycky v tom největším chumlu nepřátel, v mých očích poráží všechny ostatní hratelné postavy. Možná za to může i datadisk Lord of Destruction, který hráče zavedl právě do prastaré barbarské domoviny.
S druhým Diablem jsem strávil obrovské množství času jak sólo, tak s kamarády na podomácku sesíťovaných počítačích. A samozřejmě jsem po virtuálních bojištích proháněl i nekromanta s armádou oživených otroků nebo vražedkyni, která oplývala v té době nevídaným mechanismem kombo útoků, kdy některé dovednosti se nabíjely a jiné naopak fungovaly jako „ukončovací“ údery. Jasně, dnes už takový herní mechanismus nikoho nepřekvapí, ale před dvaceti roky to byla fakticky pecka.
Jan Kouba - Moje cesta k oblíbené postavě byla trochu delší. Diablo I jsem vždy dohrál za Rogue, a tak jsem myslel, že volba bude jasná, ale amazonka mi tolik nesedla. Trochu lepší to bylo s barbarem, ale nakonec jsem zcela propadl nekromantovi. Možnost povolat si na svou stranu houfy kostřiček byla prostě kouzelná. Jediným neduhem bylo, že jsem si v úzkých koridorech připadal jako ve frontě v supermarketu.
Jakub Žežule - Ledová ,,socka” vzhledem k perfektnímu crowd controllingu. Samozřejmě jsem měl rád i nekromanta, který byl na svou dobu strašně cool.
Jan Lysý - Obvykle si v podobných typech hry vybírám kouzelnické postavy, ale v tomto případě jsem si prostě zamiloval amazonku. Možná to bylo z důvodu toho, že jsem byl v dané době zamilovaný do princezny bojovnice Xeny a amazonka mi ji připomínala. Jednoduše jsem měl povrchní důvod, nebylo v tom nic hlubšího, jako například to, že by mi vyhovovaly její schopnosti nebo herní styl. Prostě to byla bojovná ženská, která se uměla ohánět, a to mi ke štěstí stačilo.
Jan Srp - Pamatuji si na tu děsnou kontroverzi po vydání, kdy se lidé vztekali, že paladin je černoch a kouzelník žena. Ještě že jsme za těch dvacet let posunuli jinam a podobné nesmysly už nikdo neřeší :-). Nejvíce času jsem strávil s assassínkou z datadisku Lord of Destruction, její jedovaté drápy a pasti mi tenkrát přišly děsně cool. Dnes mi podle obrázků připadá jak unuděná pracovnice z BDSM bordelu.
Ondřej Zach - Před vydáním Lord of Destruction to byla amazonka, nicméně nakonec jsem zakotvil u Druida, konkrétně vyvolávací větve. Z nějakého důvodu mě velmi a dlouho bavilo obklopit se partou zvířat, která za mě dělala všechnu práci.
