RECENZE: The Last of Us Remastered dokazuje, že jde vylepšit dokonalost

Jedna z nejlepších her posledních deseti let si uchovala své kouzlo i na nové generaci konzolí. To si prostě musíte zahrát.

Krásná postapokalyptická stealth akce se silným příběhem a skvěle propracovanými postavami. Tak bych možná popsal Last of Us, kdybych se snažil představit novou neznámou hru a musel se držet zkrátka.

The Last of Us: Remastered

Jelikož už ale za mě tu těžkou práci oddřel ve své loňské recenzi Michal Mlynář, mám spoustu prostoru vás zde přesvědčit, proč si myslím, že je Last of Us nejen nejlepší hrou, jakou si momentálně můžete na PS4 koupit (to bez debat), ale i jednou z nejlepších her minulé generace konzolí.

A pro jedince, pro něž je na hrách důležitý především příběh, pak i jednou z nejlepších her všech dob. Troufalá slova? Ale kdepak.

Přeleštěný drahokam

Původní Last of Us vymačkal ze „staré“ PS3 maximum, a tak úmysl vydat po pouhém roce remasterovanou verzi vypadá jen jako prachsprosté ždímání peněz.

The Last of Us: Remastered

Je ovšem nutné si uvědomit, že přestože šlo o potenciální killer app (aplikace, která ve velkém motivuje zákazníky k nákupu technologie - pozn. red.), bylo to již v době, kdy spousta lidí čekala na novou generaci konzolí. Opakované vydání na nový hardware by tedy bylo obhajitelné, i kdyby se na hře nezměnil ani pixel. K čemuž samozřejmě nedošlo.

Kromě obligátního zvýšení rozlišení na 1080p a vylepšené práce se světlem a stíny patří mezi největší změny především zvýšení snímkování na 60 FPS. Díky možnosti zamknout hru na původních 30 FPS snad nadobro skončí žabomyší války, nakolik je tato vlastnost důležitá pro vychutnání hry. Takže ANO, rozdíl mezi 30 a 60 FPS je běžným okem snadno rozpoznatelný a NE, hrát ve 30 FPS není na škodu.

Aby vylepšení grafiky lépe prodali, přidali autoři do hry tzv. photo mode, v němž si kdykoli můžete hru pauznout a pomocí pohybu kamery, úpravy osvětlení, přidáním nejrůznějších obrazových filtrů a hromady dalších efektů udělat nádherný screenshot. Dají se tak vytvořit opravdu úžasné věci, z jakých byste ani nepoznali, že nejsou ze skutečnosti. Chce to ale jistou dávku talentu, což je důvod, proč v obrázcích kolem recenze žádné takové umělecké dílo nenajdejte.

Hodně muziky za málo peněz

The Last of Us: Remastered

To ale stále není vše! Pokud si The Last of Us: Remastered objednáte nyní (a kdykoli poté), dostanete kromě disku s hrou, plastové krabičky a papírového manuálu navíc i vynikající příběhové DLC Left Behind v ceně 405 Kč úplně zdarma. Aby toho nebylo málo, jako bonus i dva balíčky multiplayerových map a to vše s českými titulky. Za tuto úžasnou sadu pak nezaplatíte 1 499 Kč, jak je u nových her na PS4 zvykem, dokonce ani 1 299 Kč, kolik ve své době stála původní hra, ale neuvěřitelných 1 099 Kč. Tak neváhejte a objednávejte!

Koupě se v určitých případech vyplatí i lidem, kteří již původní hru mají. Rozšíření jsou totiž sama o sobě velice drahá, a pokud plánujete hrát multiplayer i nadále, 60 FPS určitě uvítáte. Na druhou stranu pro ty, co zajímá pouze singleplayerová kampaň (a přiznejme si, že přes nesporné kvality MP složky jich bude drtivá většina), není pouhé vylepšení grafiky a přidání nové úrovni obtížnosti dostatečným důvodem pro investici.

Co chtít víc?

The Last of Us: Remastered

Ale co by všechny tyto drobnosti byly platné, kdyby hra nebyla v jádru prakticky bezchybná? Last of Us je především mohutná, propracovaná a na psychiku náročná jízda, kterou když chci k něčemu přirovnat, derou se mi na mozek spíš knihy (McCormackova Cesta) nebo filmy (Potomci lidí) než ostatní hry.

Jasně, v základu je to opravdu „jen“ stealth akce okořeněná několika akčními scénami, trochou hádanek a hromadou neinteraktivních filmečků. Jenže rozložit takto hru na prvočinitele je asi jako vyjádřit se o své přítelkyni, že je jen souborem masa, kostí a krve.

Ano, Naughty Dog ve skutečnosti nepřinesli nic nového a každý výše zmíněný žánr byl samostatně určitě zpracován lépe, ale díky kvalitě scénáře a ohromným produkčním kvalitám tu můžeme hovořit o „duši“. A pokud ne o duši samotné hry, určitě o duši (nejen) hlavních postav.

The Last of Us: Remastered

Pokud nejste zahořklý cynik, tak mladičkou Ellie prostě musíte milovat a hlavní hrdina Joel je ve vší své civilnosti největší „badass“, za kterého jsme si kdy mohli zahrát.

Považuji za nutné upozornit, že málokterá hra si zaslouží věkový rating 18+ tak jako TLoU. Nejde ani tak o to, že některé scény jsou opravdu hodně krvavé, ale o formu zobrazování násilí jako takového. Zatímco třeba GTA V si i ve scéně s mučením zachovává jistý nadhled a výsledek připomíná spíše Tarantinův černý humor, TLoU je ve stejné situaci nekompromisně mnohem brutálnější a syrovější.

Snad nikdy se autoři nedostali tak blízko ke zprostředkování emocí jako zde. Zažijete strach, nenávist, lítost a slabší povahy (jako jsem já) pak strhujícím závěrem dojme i k slzám. A přitom člověk nemá nikdy podezření, že by šlo jen o přímočaré ždímání citů jako například v právě vycházející Walking Dead 2.

Radši se v tuto chvíli zabrzdím, protože všeho moc škodí, chvály nevyjímaje. Hlavní otázka totiž nezní, jak a jestli vůbec je TLoU kvalitní, ale jestli vás bude bavit. A to rozhodně není to samé.

Pokud vám totiž vadí pevně nalajnovaný příběh, v jakém žádné ze zásadních rozhodnutí neleží na vás, porozhlédněte se raději jinde. Stejně tak v případě, že nade vše milujete volnost pohybu a jakýkoli koridor (byť opravdu široký) ve vás vzbuzuje pocity klaustrofobie.

Hru si rovněž neužijete, pokud si na ni nedokážete urvat více času najednou. Tohle opravdu není vhodná výplň volných půlhodinek před odebráním se do postele.

Ale všichni ostatní by neměli příliš dlouho váhat, protože vsadím kšandy, že stejně jako Last of Us válcovalo žebříčky nejlepších her roku 2013, bude remasterovaná verze kralovat těm za rok 2014.