RECENZE: Uncharted 4 je kandidát na hru roku. Je to nejlepší díl série

Série Uncharted patří k nejúspěšnějším exkluzivitám značky PlayStation. Je synonymem pro úžasnou grafiku a napínavý příběh plný nezapomenutelných momentů. Čtvrtý díl má být přitom posledním dobrodružstvím s hlavním hrdinou Nathanem Drakem. A je to neskutečná jízda.

Uncharted 4: Thief’s End je pro Sony evidentně hrou prvořadého významu. Nesvědčí o tom jenom masivní investice do marketingu, ale také trpělivost s řadou odkladů, které si vývojářské studio Naughty Dog vyžádalo. Nezastírané ambice, perfekcionismus a velkolepost jsou ze hry patrné prakticky od samého počátku.

Hlavní hrdina a vysloužilý dobrodruh Nathan Drake vyměnil střílení za razítkování a s manželkou Elenou žije poklidný život na hony vzdálený všem jeho předchozím dobrodružstvím. Ale když mu jednoho večera na dveře zaťuká jeho dlouho ztracený bratr Sam, obrat na sebe nenechá dlouho čekat. Sam je samozřejmě v průšvihu, a Nathan je tak nucen všeho nechat a pustit se s ním do pátrání po legendární pirátské kolonii.

Uncharted 4: Thief’s End

Teď je to osobní

Nastínění zápletky sice nezní příliš originálně, v praxi je však příběh suverénně tím nejlepším a nejambicióznějším z celé série. Důvodů je několik. Hra se tentokrát evidentně snaží dodat všem hlavním hrdinům na uvěřitelnosti. Nejsou to už pouze nepřemožitelní klaďasové jako vystřižení z filmů jako Honba za diamantem. Jejich psychologie, dilemata i motivace jsou hlavním tématem celé hry a pátrání po pokladu je jakoby až na druhém místě. A Thief’s End osvětluje nejen závěr, ale i počátek Drakeových dobrodružství. Sic parvis magna, velké věci z malých počátků, jak zní motto celé série.

Studio Naughty Dog přitom k vyprávění příběhu a docílení jeho hloubky využívá řadu technik. Patří mezi ně práce s detailně zpracovaným prostředím, skoky v čase nebo nepovinné rozhovory a indicie postupně zanášené do Drakeova deníku.

Klasické filmečky jsou naprosto fantastické a zaujmou především nevídanou mimikou a povedeným namluvením jednotlivých postav. Vzhledem k pokročilé technologii, s níž jsou hry ze série Uncharted vytvářeny, tu můžeme už bez nadsázky mluvit o regulérních hereckých výkonech. Drakeova manželka Elena je obzvlášť famózní a její představitelka Emily Roseová zaslouží herního Oscara.

Uncharted 4: Thief’s End

Tvůrci navíc moc dobře vědí, že abyste své parťáky měli rádi, musí být také k něčemu užiteční. Moje největší obava ze hry byla ta, že bratr Sam bude neschopný budižkničemu, kterého s sebou budu muset vláčet po celou dobu hry. Omyl. Sam představuje naopak skutečného experta na zmizelou kolonii a Nathanovi často radí.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Parťáci vám jsou užiteční také při samotném hraní. Kromě klasického nadzvedávání vrat a vysazování na výše položená místa je jejich užitečnost patrná v přestřelkách a při navigaci prostředím. Pokud nevíte kudy kam, zpravidla vás po čase upozorní, kde se nachází skrytá chodba nebo místo, na nějž je třeba vylézt.

S postavami jsou však bohužel spjaty i dva největší zápory, které jsem si ze hry odnesl. Ačkoliv si autoři dali na hlavních hrdinech hodně záležet, padouši jsou opět charakterově nezajímaví a nepůsobí jako rovnocenní soupeři. Závěrečný souboj se navíc opět příliš nepovedl a je vlastně o mačkání tlačítek ve správný čas. V porovnání s jinak vynikající hratelností to působí jako pěst na oko, navíc v samotném finále.

Uncharted 4: Thief’s End

Adrenalinový nášup

Jinak je ovšem akce prvotřídní a opět představuje v rámci série nepopiratelný posun vpřed. Řadové protivníky máte většinou možnost vyřídit nenápadným postupem, v němž vám podobně jako v Assassin’s Creed: Black Flag vysoká tráva poskytne krytí. Není to jednoduché, ale lze takto sundat celou jednotku nepřátel. Většinou vás však někdo zpozoruje a nastupuje zběsilá přestřelka.

Zbraně jsou příjemně rozmanité, znějí lépe než v předešlých dílech a pocit ze střílení je díky tomu citelně lepší. Prostředí je bohatě členité s řadou krytů a výše položených pozic. Granáty již nelze nepříteli vrátit, očividně proto, aby vás autoři donutili častěji měnit kryty. To samé platí i o jejich časté zničitelnosti. Protivníci vás obcházejí, nahánějí a překvapují z nečekaných úhlů, byť jejich neschopnost spatřit vás shora, když se ve stealth módu krčíte v trávě, nepůsobí moc dobře.

Uncharted 4: Thief’s End

Uncharted 4: Thief’s End

Uncharted 4: Thief’s End (Photo Mod)

Nepopulární nadpřirozené bytosti, typické pro závěrečné pasáže předchozích her, jsou tentokrát naštěstí zcela pryč a autoři výrazně ubrali i na četnosti obrněných nepřátel, kteří snesou hodně zásahů. Je jich ve hře naprosté minimum. Přestřelky díky dynamice a rozmanitosti vybízejí k opětovnému hraní, takže oceníte možnost si každou z nich později zopakovat jejím načtením z hlavní nabídky hry.

Uncharted 4.0

Při bojích často využijete i lano, které patří k nejlepším novinkám hry. Po zhoupnutí můžete nepřítele vyřídit jedinou ranou, ale vhod přijde i při rychlém ústupu nebo změně pozice na bojišti. Autoři lano zapracovali i do druhé důležité složky, která je pro Uncharted typická. Tou je samozřejmě všudypřítomné šplhání. Vzhledem k měřítku hry a výškám, ve kterých se hlavní hrdina s oblibou pohybuje, se z jeho akrobatických kousků chvílemi až točí hlava.

Uncharted 4: Thief’s End

Je přitom příznačné, že i během banálních pasáží, kdy máte vyšplhat z místa A na místo B, vám hra často dává na výběr z více možných cestiček. Úrovně ve hře jsou totiž mnohem rozlehlejší a přímo vybízejí k průzkumu. Narazit můžete na skryté poklady, indicie do Drakeova deníku nebo nepovinné konverzace s vašimi parťáky.

Zatímco záznamy v deníku jsou velkou motivací k průzkumu a příběhu dodávají hloubku, poklady a cetky bohužel zůstávají klasicky poschovávanými předměty bez jakéhokoliv kontextu, vysvětlivky nebo vypravěčského elementu. Jejich nalezení vždycky potěší, ale odměna by mohla být sladší.

Uncharted 4: Thief’s End

Jak v sérii bývá zvykem, postup hrou a neustálá změna tempa zde fungují naprosto perfektně. Hra má plno bombastických sekvencí, ale dávkuje je s rozumným odstupem. Bortící nebo útěkové scény, kdy se hroutí nebo exploduje vše kolem, nepřestávají bavit brilantní choreografií a designem. Nelze než vyseknout poklonu autorům za stabilní snímkování, kterého se hra drží i během těch nejbláznivějších sekvencí. Je to zábava sledovat, ale ještě větší zábava je to hrát.

Poslední složku pak představují hádanky. Těch je tentokrát o něco více, což souvisí s o něco delší dobou nutnou k dohrání (na střední obtížnost kolem 15 hodin). Hádanky nejsou extra obtížné, přesto vás nutí zapojit hlavu a především zvolňují tempo hry. Kromě těch grandiózních pravidelně narážíte na dílčí puzzly související s designem úrovní, při jejichž řešení využijete lano nebo džíp. Do hry to pasuje skvěle.

Uncharted 4: Thief’s End (obrázky editovány skrz Photo Mod)

Grafická extáze

Uncharted 4 má samozřejmě také prvotřídní soundtrack jak z dobrodružného velkofilmu, který se drží standardu předešlých her. Ale grafikou tvůrci zadupávají do země jak své předchozí počiny, tak drtivou většinu konkurence. Ta je na samostatný článek a ani v něm bych stejně nebyl schopen popsat, jak úchvatná podívaná tato hra je. Ani trailery, videa, ani obrázky, ani reputace autorů mě nedokázala připravit na dechberoucí krásu Uncharted 4.

Řeč není pouze o technologii, ale především o jasně formulované umělecké vizi. Nádherné výhledy daleko do krajiny pulzující životem střídají detailní interiéry, které překypují nejrůznějšími detaily a atmosférou tajemna. Hra připomene The Last of us způsobem, jakým k vám prostředí promlouvá. Není to jen o zanechaných vzkazech, ale o věrohodnosti lokací majících evidentně vlastní minulost, která přímo žadoní o to, abyste se na chvíli zastavili a vstřebali vše kolem.

Uncharted 4: Thief’s End

Dílčí animace jednotlivých postav jsou kapitolou samou pro sebe, stejně jako magická hra se světlem, kterou Naughty Dog bravurně ovládá. Čelist vám tak bude padat i při návštěvě obyčejné jeskyně. K tomu si připočtěte tradiční Photo Mode, s nímž si můžete dosyta vyhrát a pořizovat momentky, na které budete pyšní. Nemám nejmenších pochyb o tom, že Uncharted 4 je hra, kterou si s chutí zahraji ještě několikrát.

Multiplayer jako bonus

Jako by toho nebylo málo, autoři do hry zapracovali i multiplayer. Na výběr jsou zatím jen tři módy: Team Deathmatch, Command a Plunder. První mluví sám za sebe, druhý je variací na boje o tři kontrolní body a třetí zase na Capture the Flag. Jsou tu však zajímavé rozdíly.

V režimu Plunder bojujete o jedinou relikvii, kterou máte za úkol dostat do své základny. Když ji nesete, jste pomalejší a často je třeba ji hodit přes propast, neboť mapy hojně využívají nový prvek houpání na laně. Command zase zaujme tím, že body získáváte nejen kontrolou stanovišť, ale také zabitím nepřátelského kapitána. Ten je jedním z hráčů, má však oproti ostatním řadu výhod.

Uncharted 4: Thief’s End

Hraním si odemykáte nové schopnosti, zbraně a jejich modifikace. Ze hry je však patrný důraz na to, aby se začátečníci necítili ochuzeni. Proto máte na výběr okamžitě hned několik odemknutých tříd se sadou rozdílných zbraní a schopností. A proto také není vůbec problém dobrat se v průběhu hraní určitého obnosu, který investujete do aktivace speciální zbraně, schopnosti nebo parťáka ovládaného umělou inteligencí.

Plněním denních výzev získáváte speciální body, které lze investovat do nákupu truhel skrývajících náhodné kosmetické úpravy pro vaše postavy a zbraně. Pokud nechcete čekat a toužíte po konkrétním doplňku, lze si jej koupit za reálné peníze. Ačkoliv jsem z principu proti jakýmkoliv mikrotransakcím v síťových hrách, zde se to alespoň rozhodně není žádný pay-to-win systém. Kromě toho Uncharted 4 bude mít veškerý další stahovatelný obsah a rozšíření zdarma.

Uncharted 4: Thief’s End

A to je určitě dobře, protože se přiznám, že mě hra více hráčů zatím příliš nechytla. Na jednu stranu se snaží podporovat hraní v týmu, je hodně dynamická a v podstatě funguje. Ale na druhou stranu poměrně rychle omrzí a osobně jsem necítil žádnou potřebu hrát dál a dál, abych si odemkl další schopnosti, modifikace pro zbraně nebo vylepšil speciální relikvie, kterými lze buď zatopit nepříteli, nebo pomoci spoluhráčům.

Jako doplněk ke hře funguje multiplayer jako příjemné zpestření, ale nic velkého nečekejte. Na rozdíl od svých předchůdkyň nedisponuje hra žádným módem kooperace, což mi vzhledem k množství daleko ambicióznější titulů cílících právě na takovéto hraní ani trochu nevadí.

Uncharted 4: Thief’s End

O Uncharted 4 bych mohl mluvit ještě hodně dlouho. Hra splnila vysoká očekávání, která do ní byla vkládána, a bez nejmenších pochyb jí patří zlatý trůn série. Na její příběhové kampani je toho k chválení spoustu, ať už to jsou bombastické momenty, pro které je série slavná, nebo méně viditelné, o to však důležitější detaily a nuance ve struktuře příběhu a herním designu. Thief’s End je pro Uncharted tím, čím je Poslední křížová výprava pro filmy s Indiana Jonesem. Hotový poklad.

Hra je již v prodeji na PlayStation 4 s českými titulky.

2. července 2015