Známe to všichni, střídání pocitů není nic neobvyklého, každý z nás však své emoce zvládá jinak. Někdo je má pevně na uzdě, další jim naopak okamžitě propadá.
Jsou tací, kteří propuknou v hlasitý pláč uprostřed Václaváku, jiným bouchnou saze v supermarketu a uleví si, nehledě na obecenstvo, třeba kopnutím do regálu s potravinami.
A pak jsou mezi námi lidé, kteří nehnou ani brvou a zachovají si výraz profesionálního pokerového hráče i v případě, kdy se v jejich vnitřním světě odehrává bouře. Každý prostě prožíváme jinak, záleží na naší povaze, životních zkušenostech a okolnostech.
Co se zdraví týče, ti bouřlivější a afektovanější na tom jsou o něco líp, neboť dávají emocím volný průchod. Uvolní se, vypustí nahromaděný vztek a z dlouhodobého hlediska mívají menší sklony k depresím.
Opačně to je u uzavřených lidí, kteří projevy svých emocí bedlivě hlídají, pocity v sobě dusí a nechávají si je pro sebe. Často jsou to tak naučeni dělat, aby svými problémy nezatěžovali ostatní nebo si nekazili vybudovanou image.
Test Jak jste na tom s emocemi spustíte ZDE. |
Je nezdravé pocity ignorovat a dusit v sobě, zároveň není dobré podlehnout hysterii a plivat kolem sebe při každém menším zaškobrtnutí. Chce to balanc. Jenže jak na to?
Sáhněte si do svědomí, když se něco stane, voláte hned kamarádce nebo mamince, zajídáte mizerné nálady, litujete se, nebo se vrháte do práce? Všímejte si únikových cest, jimiž se před pocity skrýváte. Naučte se s nimi zacházet a využívat je ku svému prospěchu.
Když k vám nějaká emoce přijde, nebojujte s ní. Zaregistrujte ji, přijměte, pozdravte a nechte projít kolem. Neignorujte ji, ani jí nepropadejte. Vezměte si z ní jen to podstatné a pak za ní zavřete dveře.
Berte ji jako učitelku, která vám přišla ukázat něco důležitého, vyslechněte ji, pochopte probranou látku a dál se tím nezabývejte. Nesnažte se své pocity kontrolovat rozumem a neanalyzujte je.
Negativní emoce jsou potřebné
Psychologické výzkumy zabývající se nepříjemnými emocemi ukazují, že i negativní pocity jsou přínosné pro naši duševní kondici. Můžeme to přirovnat třeba k ekosystému: Jen ten, který je geneticky dobře „namíchán“, může být odolný. K tomu však potřebuje hodně druhů.
Bez negativních emocí bychom nebyli schopni ocenit ty příjemné. Nebo bychom se nedokázali poučit z chyb, které nás posouvají dál, nevytvořili bychom si odolnost vůči překážkám. A bez zdravého strachu by nebyla ani motivace. Říká se, že skrze negativní pocity a jejich překonávání se nejvíce setkáváme s naší niternou podstatou a sebou samým…
V životě prostě není nic černobílé, a také u emocí je potřeba být seznámen s celým spektrem barev a odstínů. Zastavme se na chvíli například u strachu. Ano, není to nic příjemného, ale zbystří naše smysly, drží nás ve formě, udržuje nás bdělé, jakmile se ocitneme v nebezpečí. Strach pomáhá s prokrastinací – však nás ten malý červík motivuje, abychom šli něco dělat.
Naše tělo a mysl si zaslouží úplnou sprchu pocitů, pak z nich bude profitovat. Neseďte doma na gauči, nestraňte se lidí, ale cestujte, setkávejte se, žijte, řešte problémy, zkrátka se nebraňte emocím.
