Ráda bych se s vámi podělila o příběh mého syna Pavla. Je mi jasné, že v jeho případě je každá rada drahá. Pokud bývalá snacha nepřijde k rozumu (což bohužel v současné době nevypadá), tak má Pavel smůlu.
Syn poznal svobodnou matku
Pavel byl ještě hodně mladý, bylo mu 23 let, když poznal svou budoucí ženu. Marta je o tři roky starší a v té době už měla tříletou holčičku Petrušku. Byla svobodná matka, otec jejího dítěte ji opustil ještě v těhotenství a ke svému dítěti se vůbec neznal. Jak jsme pochopili z občasných narážek, nebylo ani o co stát. Byl věčně bez peněz, zadlužený, k práci se moc neměl a volný čas, kterého měl na rozdávání, trávil s kamarády v hospodě.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Marta se protloukala, jak se dalo, bydlela u svých prarodičů v malém domku. Pavel tam tenkrát přišel pomoci jejímu dědovi s dřívím a poznal Martu. Prý to byla láska na první pohled. Netrvalo dlouho a Marta i s holčičkou se nastěhovala k nám. Pavel si v horním patře zařídil vlastní byt. Už od osmnácti si vydělává, je to moc šikovný kluk.
Přiznám se, že jsem zpočátku nebyla nadšená, že si takový mladý kluk, který si může ještě užívat a na vážné známosti má plno času, pověsí na krk starší ženu s dítětem, ale když jsem pak poznala Martu i Petrušku, pomalu z minuty na minutu jsem otočila. Hlavně tu malou jsme si s manželem hned zamilovali. Netrvalo dlouho a byli jsme pro ni babuška s děduškem.
Svatba, adopce, druhá dcera
Mladí u nás bydleli skoro rok, když Marta přišla do jiného stavu. Pavel nechtěl, aby se dítě narodilo a oni byli ještě svobodní, takže jsme vystrojili svatbu. Moc se povedla, Petruška šla mámě za družičku a byla opravdu kouzelná.
Pavel také chtěl, aby Petruška byla jeho dcerou, měla jeho jméno stejně jako máma. Všechno s Martou vyběhali a po několika týdnech byla Petra oficiálně "naše". I druhé dítě, které se Martě narodilo, byla holčička. Dostala jméno po tátovi - Pavla.
I když to možná není úplně normální, aby dvě rodiny - tchyně se snachou - žily naprosto bez problémů pod jednou střechou, v našem případě tomu tak opravdu bylo. Mladým jsme se do ničeho nepletli, Marta navíc byla hodně milá a vstřícná a vnučky se opravdu povedly.
Marta i s dcerami zmizela
Jenže jak to mnohdy bývá, když se všechno daří, musí přijít pád. Tak tomu bylo i u nás. Nepřišlo to sice ze dne na den, ale bohužel přišlo. Po krásných společných pěti letech se zhruba před rokem začala Marta měnit. Víc se zdržovala mimo domov, prý s kamarádkami. Byla hodně náladová, utrhovala se na Pavla i na děti. A dokonce jsme se i my dvě poprvé hodně pohádaly.
Jediný, komu Martino chování nepřišlo divné, byl Pavel. Když jsme se ho s manželem ptali, co se s Martou děje, tvrdil, že nic, asi má nějaké problémy v práci, ale jinak je všechno normální. Jenže nebylo a poznali jsme to docela brzy. Měli jsme naplánováno, že jeden víkend pojedeme pomoci mému bratrovi s malováním několika místností v rodinném domku, hlavně tedy Pavel a manžel. Marta původně chtěla jet taky, ale nakonec si to rozmyslela, že si s holkami udělá volný víkend. Chtěla jsem zůstat s nimi, ale přemluvila mě, ať jedu.
Když jsme se vrátili, Marta i holčičky byly pryč. Odstěhovala všechny své i jejich věci, oblečení, hračky… prostě všechno. A na stole ležel lístek, že odchází a brzy se ozve kvůli rozvodu. Pavel byl úplně v šoku, nic nechápal. Nevěděl, kam mohla jít a proč. I pro nás, byť jsme si u Marty všimli změny v chování, to bylo velké překvapení.
Marta se ozvala asi za týden. Přijela k nám sama bez holčiček. Sešla se jen s Pavlem a řekla mu, že se vrátila k otci své první dcery. Prý se úplně změnil a ona pochopila, že ho miluje a chce s ním žít. Také si nepřeje, aby se teď Pavel vídal s holčičkami, že chce, aby si zvykly na nového tátu, hlavně Petruška, aby pochopila, kdo je její pravý táta. Ale od Pavla by chtěla, aby jí na dcery přispíval, protože mají málo peněz a ona sama by čtyřčlennou domácnost neutáhla (ten její je pochopitelně bez práce, ale prý si ji hledá).
Pavel jí všechno odkýval, prý doufal, že když bude vstřícný, že bude ohledně styku s dětmi vstřícná i ona. Ale to se přepočítal, už je to pár měsíců, co Marta odešla a dcery ještě neviděl. Zatím se sice nerozvádějí, ale může to přijít každým okamžikem. Pavel však stále doufá, že se Marta vrátí. Sám jí řekl, že je ochoten jí všechno odpustit, jen když přijde i s dcerami domů.
My s manželem se snažíme být stranou, ale je to hrozně těžké, ze dne na den jsme přišli o vnučky a vidíme, jak se naše jediné dítě trápí. Tak moc bych mu chtěla pomoci, ale nevím jak.
Stáňa
Názor odborníka: Buďte synovi oporou
Vážená Stáňo, cením si toho, že jste se mi svěřila se svým příběhem. Jedna věc ale je, jak jste manželství vašeho syna vnímala vy, a druhá, jak ho vnímal váš syn a vaše snacha. I když se vám mohlo zdát, že jejich vztah funguje, ve skutečnosti nemusíte vědět, jaké problémy spolu mezi sebou řešili či jaké problémy v sobě vaše snacha řešila. I když se vše na první pohled zdálo hezké a fungující, ve skutečnosti to tak být nemuselo.
Nad důvody, proč žena vašeho syna opustila, můžeme jen spekulovat. Mohlo se jednat o manželskou krizi, která už nějakou dobu trvala a vaše snacha ji vyřešila svým radikálním způsobem.
Pravda ale je, že se nejedná o vaše manželství, nýbrž manželství vašeho syna. Proto on by se sám měl rozhodnout, co udělá. Vy mu můžete poradit, můžete mu být oporou, rozhodovat byste ale za něj neměla, protože je to přece jeho život a on už je dospělý. Chápu, že vás musí velmi mrzet a štvát, že i vy jste přišla o vnučky, které jste milovala.
Pokud on je z právního hlediska otcem Petrušky a k tomu je biologickým otcem Pavlínky, tak má právo se se svými dětmi vidět a stýkat, ale zároveň má povinnost platit na děti výživné. Aby ho nemusel platit, musel by se se souhlasem matky dětí zříct otcovství u soudního procesu, ale to by zase pozbyl právo se s dětmi stýkat. Manželka a matka jeho dětí (ať už k nim přišel přirozenou, či právní cestou), nemá právo mu bránit v kontaktu s jeho dětmi, pokud to nenařídil soud z vážného důvodu.
V této věci by opravdu bylo dobré se poradit s právníkem ohledně toho, co váš syn může dělat, a pokud se se ženou nedohodnou mezi sebou, může tuto záležitost řešit soudně. Je to ovšem pouze na vašem synovi, jaké kroky se rozhodne udělat.
I když se může stát, že váš syn svou ženu zpět nezíská (to by se sama musela chtít vrátit), může bojovat o své právo mít kontakt se svými dětmi. V životě to bohužel často nekončí jako v pohádce, ale to neznamená, že nás v budoucnu už žádné štěstí nečeká. Přeji vám pevné nervy v tomto procesu a lepší zítřky. S úctou a přáním všeho dobrého.
PhDr. Michaela Zetíková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 1. července 2013. Anketa je uzavřena.
