Moje rodina je fajn, ale jak řekla moje kamarádka, jsou to prostě chlapi. Nevidí, že je doma prach a je třeba vyluxovat nebo vytřít podlahu, že domyla myčka, nebo že dochází brambory. Stěží donesou špinavé prádlo do koše vedle pračky nebo po sobě odnesou ze stolu talíř.
Od všech povinností jsem doma já. Objednávám auto na garančku, malíře pokojů i instalatéra. A to nemluvím o placení složenek za energie, pojistky na dům nebo za odpad. To vše a ještě více mám „pod palcem“ já, protože prý jsem na to dobrá a vše si lépe pamatuju.
Kromě úklidu je na mně samozřejmě také vaření (od maminky chutná přece nejlépe), hlídání školních záležitostí kluků odmalička doteď i výběr dovolené. Stalo se to u nás doma takovým pravidlem, že cokoliv se řeší, tak se to tak nějak automaticky přepinkne na mojí osobu.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Když třeba plánujeme dovolenou, začne to tak, že se jich na jaře ptám, kam letos pojedeme. Oni nevědí, ale prý mám vybrat něco, co se mi líbí. Tak obejdu cestovky, donesu domů katalogy, nebo něco pohledám na internetu a udělám předvýběr. Dobrá, málokdy řeknou, že je to blbost, spíš většinou souhlasí. To je dobré. Ale pak…
Objednám zájezd, zaplatím ho ze společného rodinného účtu a jede se. Tedy nejdřív musím zamluvit parkování na letišti, zabalit a promyslet výlety, co je kde v místě zajímavého, případně vyměnit peníze a podobně. Když se chystáme jet někam po vlastní ose, to zase zjišťuju, kde se kupuje dálniční známka, hledám ubytování a vymýšlím itinerář cesty.
Což o to, nikdo si nestěžuje ani nenadává, že jsem vybrala špatně. Většinou jsou moji chlapi spokojeni, ale prostě se tak nějak vezou. Když si stěžuju, že bych taky někdy byla ráda, kdyby se zařizování ujal někdo jiný, vždy mi poplácají po rameni a pronesou něco ve smyslu, že jsem zkrátka nejlepší a oni by to tak skvěle nezvládli.
Jsem vymačkaná jak citron
Výsledkem je uštvaná a někdy taky naštvaná máma, která si chtěla aspoň na dovolené konečně odpočinout, ale přijde si někdy jako delegátka a ošetřovatelka v jednom. Když byli kluci malí, tak mi to tak nějak nepřišlo, koneckonců jsem se logicky snažila přizpůsobit dovolenou a výlety jejich potřebám. Ale asi jsem si je všechny nějak rozmazlila, nebo co, protože to tak zůstalo doteď a mně se doma nepřizpůsobuje nic a nikdo.
Příběh Martiny: S mužem se neshodneme na výchově. Někdy už je to na rozvod |
Samozřejmě je na mně i příprava všech velkých rodinných oslav, včetně Vánoc i mých narozenin, kdy si nakonec i sama upeču dort, udělám chlebíčky, dám chladit pití a i ty dárky si kolikrát vyberu a zabalím sama, protože manžel prý neví, co by mi vybral a nechce kupovat nesmysly, a kluci mají malé kapesné.
Někdy si říkám, že by mi udělal radost třeba i ten nesmysl, kdyby ho vybral a koupil můj muž sám. Nebo třeba obyčejná kytka ze supermarketu. Nebo třeba wellness víkend někde v lázních, o nic bych se nemusela starat, prostě bych vypnula a relaxovala. Jenže to je asi jen z říše snů.
Sylvie
Názor psycholožky čtěte na další straně.
