Namísto štěstí hormonální bouře
Přestože v poslední době vzrůstá trend realistického rodičovství bez příkras, má společnost stále tendenci předpokládat, že narození dítěte a následné období šestinedělí by mělo být jedním z nejšťastnějších v životě ženy. Ale co když je všechno trochu jinak a my matky se v prvních měsících po porodu cítíme všelijak, jen ne spokojeně, naplněně a šťastně?
Není tajemstvím, že se mnohé ženy po porodu cítí téměř stejně citlivě jako jejich novorozeně. Mohou mít pocit, že ztrácí samy sebe nebo cítí nespecifikovatelnou vnitřní prázdnotu.
Britský psychoanalytik Donald Woods Winnicott, který pracoval nejprve jako pediatr, pojmenoval tento stav jako „primární mateřské zaujetí“. Novopečené matky, které přicházely do jeho ordinace, byly v mnohem horším psychickém stavu, než od nich společnost v „požehnaném období“ očekávala.
Měly navíc problémy s komunikací, vypadávala jim slova a celkově se necítily být po porodu samy sebou. Na vině byla podle Winnicotta příprava na budování blízkého vztahu s dítětem.
Influencerka sdílí strasti rodičovství, chce pomoct ostatním matkám |
Matky s novorozenci v prvních týdnech života komunikují především skrze emoce. Mozek si tedy dává jakousi „verbální“ pauzu a ženy si proto často neprávem připadají, že s mateřstvím ztratily mnohé ze svých intelektuálních a komunikačních schopností. Jde však pouze o dočasný stav, který s postupnou a přirozenou separací dítěte od matky vymizí.
Kromě pochyb, zda jsme dobrými matkami, nás můžou válcovat nevysvětlitelné pocity smutku. Dodnes mám v živé paměti, jak jsem několik týdnů po porodu své dcery jednoho dne prostě nedokázala vstát z postele. Hormony mi namíchaly tak silný emoční koktejl, že jen prosté bytí se zdálo jako nadlidský úkol. Celé dny mě navíc přepadaly záchvaty nekontrolovatelného pláče, který jsem nedokázala objektivně vysvětlit.
Podle nejnovějších výzkumů se pocity smutku v perinatálním období (tak zvané „baby blues“) týkají až osmdesáti procent žen. Z toho vyplývá, že ne bezbřehé štěstí očekávané společností, ale naopak smutek a nejistota je to, co prožívá „za zavřenými dveřmi“ většina žen. Jen se o tom moc nemluví.
V mediálním prostoru se často ve spojitosti s novopečenými matkami zmiňuje problematika poporodního traumatu. „Negativní zážitky při porodu mohou mít samozřejmě velký vliv na psychický stav ženy, nejedná se ale o jedinou příčinu duševní nepohody po porodu. Často se totiž opomíjejí faktory, které působí dlouhodobě a mají velmi výrazný vliv,“ popisuje Antonín Šebela, vedoucí Centra perinatálního duševního zdraví v rámci Národního ústavu duševního zdraví. Mezi tyto faktory patří komplikace s těhotenstvím, kojením nebo poporodními zraněními.
Porod je sado maso, říká matka tří dětí, které přišly na svět císařem |
„Prvních deset dní po porodu jsem dokázala jenom ležet na zádech s nohama od sebe. O dítě pečoval manžel a já se dávala fyzicky dohromady. Připadala jsem si jako neschopná matka, která se kvůli svému rozbitému tělu nedokáže hned od začátku plně postarat o své dítě,“ popisuje jedna z novopečených matek, která byla celé těhotenství fyzicky aktivní a přesto její tělo po porodu dlouho nebylo schopné vrátit se do původního stavu.
Mezi faktory způsobující duševní nepohodu po porodu patří podle nového výzkumu odborníků z Národního ústavu duševního zdraví také chování nejbližšího okolí novopečených matek. Zatímco dřív bylo běžné, že byla rodička v době po porodu obklopena nejbližší rodinou, dnes je žena s novorozencem dlouhé hodiny o samotě, zatímco muž jde do práce.
Žena pak cítí nejen nedostatek podpory, ale problémy nastávají i v komunikaci a ona často neví, kde hledat řešení nových problémů spojených s mateřstvím, které do této chvíle nemusela řešit.
Ke všem fyzickým i emocionálním změnám odehrávajícím se v těle ženy navíc přispívá tlak společnosti spolu s informační smrští, která se na každou novou matku valí ze všech stran.
