Hlavně nečíst nesmysly, které na internetech píší různé biomatky, které se považují za jakési guru, nebo jiné osoby, co se jen potřebují realizovat.

Všechny ty nesmysly a mnohdy až bizarní články o tom jak dosáhnout orgasmického porodu, jak je důležitý porod do vody, nejlépe někde v lese pod vodopádem, jak být v nekonečném souznění s dítětem, o tom jak je kojení pouze a jedině úžasná zkušenost, kdy se s dítětem spojíte v jedno, a pokud se něco nedaří, jste vlastně strašná matka, stejně tak pokud zažíváte něco jen trochu jiného než nekonečné štěstí...

Pak na to příjde, u porodu se může zkomplikovat ledacos a jediné o co se může hrát je zdraví mámy i mrněte, příjde jak štěstí, tak i velký stres, kotel hormonů, problémy s kojením a mrzuté děcko co nechce sát a další stres, minimum spánku, koliky, mezitím ťuťuňuňu, další koliky, nebo nějaký ekzém... a tak furt dokola každý týden jiná kríze a nové maminky i tatínci jsou z toho totálně perplesk, protože takhle jim to nikdo nepopsal.

Ale časem si zvyknete.

Bohužel všechno se dnes psychologizuje a psychiatrizuje . Porod je zcela přirozená věc u všech savců. S takovýmto přístupem bychom vymřeli.

Škoda, že plus lze dát jen jednou...

Ženy by se hlavně neměly neustále ohlížet na to, jak se bude tvářit okolí a co o ní řekne atd. Pokud má žena matku a partnera (pokud on není nějaký sobeček), tak se vše dá zvládnout.

No ja jako hlavni problem vidim izolaci.

Tak ona základní rada by možná měla znít, že novopečené maminky by měly jít pro radu jinam než na FB nebo jinou sociální síť. Tím se vyhnou spoustě problémů a také vlastnímu pocitu méněcennosti z neznalosti nebo špatně položeného dotazu. Druhou skupinou jsou kamarádky. Bohužel se ty co už to mají nějak za sebou staví do role kouček, někdy až agresivně sebejistých, ale ani zde nemáte zaručené, že bude vše jak má. Třetí věcí je, že dnes jaksi babičky a matky ztratily svou funkci pomoci a dobré rady. Většinou žijí daleko či zcela odděleně. Dalším bodem je samozřejmě i chlap, který musí být oporou a přiložit ruku k dílu, nejen při výrobě.

zásadní roli, aspoň dle mé zkušenosti, hraje maminka rodičky. Tchýně nám první měsíce pomohla neskutečně.

Proto jsme taky s manželkou domluvení, že až budou mít děti naše děti, vezme si neplacené volno a minimálně měsíc bude s dcerou či případnou snachou, pokud o to bude stát.

Dřív byly taky ženy pod silným sociálním tlakem - sousedky, příbuzné atd. Rozdíl je v tom, že dřív ty okolní ženy také matce po porodu fyzicky pomohly, to dneska chybí a více pomoci se očekává od mužů, kteří v tom mnohdy neumí chodit. Ale ono se to nějak srovná, člověk je tvor odolný a přizpůsobivý.

Jak to ty naše matky a babičky bez internetu zvladly? Sakra jsem rád, že mému synovi je 22 a internet tenkrát byl ale hodně v plenkách.

Dneska když poslouchám kolegy co mají manželky na mateřské tak úplně čumím na jejich nároky. Dvě auta jsou samozřejmost, kočárek za 50 tisic a samozřejmě AI dovolená v plné sezóně minimálně v Řecku

Zvládly, protože lépe fungovala opravdová komunita. Žena byla doma, kolem ní běhala matka, tchýně a ostatní ženy z té domácnosti. Když žily pohromadě tři generace, on se už někdo našel, kdo pomohl, něco donesl, poradil. Navíc ty ženy viděly od dětství, jak se o děti stará maminka, tety, starší sestry a třeba i sousedky. Už malé holčičky musely pomáhat. To dneska moc není, stane se, že první miminko, se kterým se žena setká, je to její vlastní.

Kdyby každou blbost nehladali na internetu a řídili se tím, co mají v hlavě. Právě internet a blbé články jim vtloukaji do hlav nesmysly.

Někdy uškodí, jindy naopak pomůže. Není to tak černobílé

Před porodem a po porodu nečíst nic na internetu, nesledovat žádné diskuze, ani doporučení ostatních supermatek.

Poslouchat, co radí maminka, nebo babička. Nedělat z porodu ani z péče o miminko vědu.

Já mám děti dospělé, a při prvním mi pomohla Velká kniha o matce a dítěti. To byla jediná věc, kterou jsme tehdy možná přečetly. A pak už to šlo samo.

Ono se říká - prvnímu dítěti dudlík vyvařujeme, druhému opláchneme a třetímu klidně olízneme.

Právě že vůbec, 90% kritiky a špatných rad jde právě od babiček, obzvlášť tchýní. Mají růžové brýle a pamatují si jen to hezké a jak měl chlap denně navařeno, zatímco dítě si hrálo samo v postýlce. Rady o podávání čaje měsíčnímu dítěti, namáčení dudlíku do medu a podobné perly jsou taky klasika.

Za komunistů se dost prosazovalo umělé mléko a dudliky