Osudová nehoda se odehrála letos v dubnu, kdy jel Jakub se svým kolegou pracovně z Luže, kde žije, do Žatce. Při výjezdu z dálnice ovšem řidič nezvládl ve vysoké rychlosti řízení a auto vylétlo mimo vozovku. Pro Jakuba skončila havárie poškozenou míchou (celý příběh si můžete přečíst zde).
Domů se vrátil oklikou přes několik nemocnic. V jeho rodné Luži shodou okolností sídlí Hamzova odborná léčebna Luže-Košumberk, kterou provází pověst vynikajícího pracoviště, kde personál dokáže s pacienty až neuvěřitelné věci.
„Jak se říká – život po úrazu míchy nekončí, jedeme dál. Pacienti na vozíku se mohou aktivně zapojit do života společnosti, pracovat, sportovat, mít rodinu,“ říká tamní primář rehabilitace Pavel Remeš. Jakub byl před nehodou zvyklý hodně sportovat, hrál florbal a fotbal, trénoval několikrát týdně. Teď by se rád věnoval basketbalu, byť by koš musel trefovat z vozíku.
Lékař Pavel Remeš ho v tom podporuje. „Jakub je mladý muž plný síly, potřebuje žít život aktivně a hrát basketbal na vozíku mu můžu jedině doporučit. Bude se udržovat ve fyzické i psychické kondici, vytvářet nové kontakty, přátelství, a kdo ví – třeba i jednou úspěšně reprezentovat v nějaké disciplíně na paralympiádě,“ konstatuje Remeš.
Spokojenost s rehabilitací
S výsledkem několikaměsíčních rehabilitací je primář spokojený. „Naším cílem je soběstačnost pacienta v bezbariérovém prostředí a maximální využití jeho potenciálu – zlepšení motoriky, citlivosti, zvládnutí vyprazdňování, edukace. „A to vše se podařilo,“ říká primář Remeš.
Podstatné je rovněž kompletní vybavení kompenzačními pomůckami, dosažení psychické stabilizace včetně přiměřeného náhledu na své onemocnění a také zajištění sociální situace a dalších potřeb po propuštění pacienta, což se podle lékaře Pavla Remeše u Jakuba také podařilo.
„S ohledem na původně očekávané kompletní přerušení míchy, kdy jsme předpokládali kompletní ochrnutí, nás příjemně překvapilo takové zlepšení a částečný návrat aktivní hybnosti na dolních končetinách,“ poznamenává primář Remeš.
Vánoční sbírka pro JakubaPosedmnácté pořádá vydavatelství Mafra spolu s Nadací Agrofert a Kontem Bariéry Vánoční sbírku. Pomozte tentokrát Jakubovi usnadnit život na invalidním vozíku a vrátit se k jeho milovanému sportu. Přispět můžete jakoukoli částkou na potřebné pomůcky prostřednictvím transparentního účtu. Číslo účtu Konto Bariéry: 17111444/5500 Variabilní symbol sbírky: 2223 Platba QR kódem:  |
Po nehodě Jakub necítil od pasu dolů nic. Jeden lékař v pardubické nemocnici, kde byl Jakub jen na přechodnou dobu, mu trochu necitlivě oznámil, ať zapomene na to, že by se v brzké době posadil a ještě někdy v životě sám chodil. Jakubově psychice, kterou měl po tragické autonehodě hodně nalomenou, to moc nepřidalo. Dokonce tak, že musel nějakou dobu brát léky. „Nebylo jednoduché se s tím vším vyrovnat. I kvůli přítelkyni,“ svěřuje se.
Nenechal se zlomit
„Jakub se k nám dostal ve stavu, kdy byl kompletně ochrnutý na dolní končetiny s poruchou citlivosti. Na nohou nebyla žádná hybnost,“ popisuje tamní primář rehabilitace Pavel Remeš. Ale Jakub se nevzdal, nebyl jako někteří jiní pacienti, které takový úraz natolik zlomí, že už nemají žádnou motivaci a nesnaží se na sobě pracovat.
„Někoho takový stav skutečně položí, ale to nebyl Jakubův případ. Byl opravdu hodně snaživý,“ chválí ho primář Remeš. A výsledek se skutečně dostavil. „Postupně se mu začala objevovat hybnost v kyčlích, částečně i v kolenou, zlepšila se citlivost na nohách. Hlavně začal být kompletně soběstačný v bezbariérovém prostředí,“ říká primář.
Jakubův rehabilitační pobyt trval od letošního července až do prosince. Denně ho čekalo téměř to samé, ale on se nevzdával, a tak Vánoce už stráví doma s přítelkyní.
Od snídaně po večerku
A jak takový běžný den v léčebném zařízení vypadá? „Po probuzení následuje nácvik denních aktivit, ranní autokatetrizace – samocévkování jednorázovými cévkami, nácvik samostatného oblékání, přesunutí na vozík, nácvik ranní hygieny. Poté následuje snídaně,“ popisuje lékař Pavel Remeš.
Dopoledne a následně i odpoledne po obědě pokračuje rehabilitační program. Jeho součástí je například fyzioterapie – tedy individuální fyzioterapie, ergoterapie – nácvik denních činností a výběr kompenzačních pomůcek. Pak takzvaná vertikalizace, tedy postavování buď na sklopném stole, nebo do chodítka v dlahách (pokud je pacient schopen, tak i nácvik chůze).
Další částí programu je i mechanoterapie na takzvaném motomedu, lymfodrenáž, posilovna, vodoléčba včetně plavání či robotická rehabilitace moderními přístroji. „Po třetí odpoledne už je čas na odpočinek, relaxaci, případně hry, počítač, koníčky, je zde i nabídka kulturních akcí,“ vyjmenovává lékař.
„Součástí léčebného programu jsou i sezení s psychologem a řešení sociální situace pacienta. S pomocí asistenta soběstačnosti, což je dlouholetý vozíčkář, náš bývalý pacient, se učí různé ‚triky’, co a jak se naučit lépe a snáze, jako jsou přesuny nebo oblékání,“ popisuje primář Pavel Remeš.
Při pobytu v léčebně se uskuteční také schůzka s takzvaným peer mentorem, což je opět člověk už delší dobu na vozíku, který může předat zkušenosti a poradit s řadou věcí z praktického života po propuštění z rehabilitačního ústavu – například s bezbariérovou úpravou domova nebo výběrem vhodných pomůcek.
Doživotní rehabilitace
Zdravotní stav po úrazu míchy se několik měsíců vyvíjí, a proto je podle primáře Pavla Remeše nutné v této době intenzivně rehabilitovat, aby se využilo maximálního potenciálu pacienta pro jeho budoucí život – samozřejmě s ohledem na tíži jeho postižení. „Bez komplexní rehabilitace by se neuměl o sebe postarat. Kvalitní rehabilitací tedy zajišťujeme i co nejlepší kvalitu života po propuštění od nás,“ vysvětluje primář Pavel Remeš. Jenže odchodem domů pacientova práce s jeho tělem nekončí.
„Život na vozíku obnáší mnohá rizika a možné komplikace, a bez pravidelné rehabilitace a udržování se v kondici by pravděpodobnost někdy až fatálních komplikací byla vyšší, nehledě na kvalitu života. Proto je rehabilitace doslova doživotní,“ říká Remeš.
V dohledné době by měl Jakub absolvovat pobyt v Centru Paraple, kde ho právě vedle další potřebné rehabilitace také nasměrují zpět do společnosti a nabídnou různé možnosti zapojení do života – práce, koníčky, sport, zapojení do komunity.
Možnosti ambulantní rehabilitace se podle primáře Pavla Remeše značně liší od místa, kde pacient bydlí. Jiné možnosti jsou v Praze nebo větších městech, jiné na venkově. Jakub má štěstí v tom, že žije v obci, kde sídlí rehabilitační ústav, který ambulantní rehabilitaci také poskytuje, takže bude moci do určité míry absolvovat tamní léčebnou kúru.
„Doporučujeme také absolvovat každý rok jednoměsíční rehabilitační rekondiční pobyty a také pobyty v Centru Paraple. Přece jen pobytová komplexní rehabilitace je efektivnější než ta ambulantní. V domácím prostředí je samozřejmě možné mít doma motomed, určité posilovací stroje, pokračovat ve vertikalizaci, někde je i možnost docházky fyzioterapeuta přímo domů,“ vysvětluje primář Remeš.
Část nákladů na pomůcky a rehabilitace platí Jakubovi zdravotní pojišťovna. Některé si však musí zaplatit sám. A právě v tom by mu mohla pomoci Vánoční sbírka iDNES.cz. Jakub by si totiž rád pořídil několik pomůcek, které by mu usnadnily život a pomohly by mu vrátit se k vytouženému sportu.
Přál by si přídavný pohon k vozíku od firmy Hurt za 64 900 korun, který mu pomůže překonávat dlouhé vzdálenosti i kopce v Luži a umožní mu také delší rodinné výlety. Pak by si přál HomeGym na domácí cvičení za 26 451 korun, který je pro jeho rehabilitace potřebný, a také by mu pomohly speciální obruče na mechanický vozík v ceně 5 046 korun. Pokud by se vybralo více peněz, použil by je právě na tolik potřebnou rehabilitaci.
