Exmanželka i řadu let po rozvodu atakuje svého bývalého muže zprávami, v nichž se mu vyznává ze své lásky (popřípadě nenávisti, to podle aktuální nálady a míry alkoholu v krvi), jeho současnou ženu nenazve jinak než husičkou z Moravy a vydírání skrze společné děti (které ovšem zůstaly v péči otce) je jejím denním chlebem. Mimochodem ona „husička z Moravy“ začala nedávno chodit na terapii, aby se z toho všeho nezbláznila.
Únos psa a vši v hlavě
Bývalá přítelkyně, jež neunesla fakt, že se její ex znovu zamiloval, spáchala demonstrativní sebevraždu (několikrát) a vše ještě vyšperkovala vylhanými výlevy na sociálních sítích a únosem psa, kterého si kdysi společně pořídili a jehož poté, co si řekli sbohem, nechala v péči páníčka. To jí ovšem nebrání zvát se na návštěvy do bytu, který její bývalý sdílí se svou novou slečnou, a zarytě tvrdit, že ona je tam přece doma.
Žena si rok po rozchodu, jejž sama iniciovala, vzpomněla, že v jejích očích vztah vlastně nikdy neskončil, to poté, co si její bývalý partner našel novou přítelkyni a ukázalo se, že je to mezi nimi vážné. Existenci své „nástupkyně“ sice odmítá akceptovat, ale klidně ji zaúkoluje, ať jejímu synovi vypreparuje vši z jeho andělské kštice.
To je jen zlomek příběhů, jež se v mém okolí v poslední době dějí, sami byste nejspíš nemuseli lovit v paměti zrovna dlouho, abyste také přispěli svou troškou do mlýna. A jelikož se mě osobně toto téma v poslední době rovněž dotýká, rozhodla jsem se mu přijít na kloub. Co dělat, pokud nám bývalý partner naší současné lásky zasahuje do života víc, než je zdrávo, a my se staneme nedobrovolnými účastníky těchto patologických trojúhelníků? Nebo se my sami nedokážeme z okovů minulých vztahů vymanit? A především: Jak to zařídit, aby kostlivci z minulosti nezatloukli hřebík do rakve našeho současného vztahu?
Manipulace, jak si ho udržet ve svém životě
První věc, kterou možná neradi uslyšíte, je fakt, že proti bývalým svého protějšku nezmůžete vůbec nic. Ostatně ani není na vás situaci řešit. To musí váš partner. „I rok po rozchodu se ex mého přítele stále chová, jako by spolu pořád byli, respektive jako by tu on stále musel být pro ni. Zve ho na rodinné akce, volá mu, kdykoli něco potřebuje. Tu se jí rozbije auto, jindy potřebuje něco vytisknout, poradit s tím a oním. Aby nemohl odmítnout, vždycky to namotá tak, aby se to nějak týkalo dětí. Vrcholem bylo, když mu volala, aby se šel podívat na otevírací dobu obchodu, který sídlí pár metrů od jeho domu, jako by si to nemohla asi tak za vteřinu najít na internetu,“ chytá se za hlavu šestatřicetiletá Kristýna.
„Každý člověk je zodpovědný za to, co říká a jak se chová, ne za to, co ten druhý slyší nebo jak si to vykládá.“
Petra Píseckápsycholožka
„Příteli jsem se snažila několikrát vysvětlit, že to není jen tak, že je to manipulace, jak si ho udržet ve svém životě a ovlivňovat ten jeho. A že tím sleduje jediné: dostat ho zpět. Několikrát jsme se nepohodli, podle něj o nic nešlo.“ Jenomže Kristýnina intuice nelhala. „Nakonec mu napsala, jak ho stále miluje, chtěla by mezi nimi všechno urovnat a vrátit se k němu.“
Tato taktika, jak asi tušíte, není ojedinělá. Dvaatřicetiletá Eliška vypráví: „Když jsme se dali s přítelem dohromady, jeho ex se najednou začala ‚náhodně‘ vyskytovat všude, kde jsme byli. Spřátelila se s jeho kamarády, s nimiž se do té doby nikdy nebavila, jen aby ji zvali na party, kde by se mohli potkat. Pořád si vymýšlela, že potřebuje poradit s autem, přestěhovat skříň, prostě všelijaké záminky, jenom aby ho mohla vidět. A on jí pomáhal, přece jen spolu byli deset let. Můj přítel vůbec nechápal, co tím jeho ex sleduje. Vše mu došlo až ve chvíli, kdy jí šel opravit kapající kohoutek a ona mu otevřela v negližé.“
Hranici si nastavujeme sami
Jistě, podobné snahy působí poněkud zoufale a můžou se stát zdrojem vtipných historek, ovšem prožíváte-li je dnes a denně, do smíchu vám patrně není. Co tedy v takové situaci dělat? A lze předejít tomu, aby si zhrzený expartner nevykládal vstřícný přístup své někdejší lásky jako pozvánku zpátky do jeho života?
Psycholožka Petra Písecká k tomu říká: „Každý člověk je zodpovědný za to, co říká a jak se chová, ne za to, co ten druhý slyší nebo jak si to vykládá. Pokud bývalý partner odmítá akceptovat, že je konec, je potřeba stanovit si sám pro sebe hranice, kam až chci v trpělivém vysvětlování zajít. Často máme víc trpělivosti s tím, s kým jsme prožili vztah, který měl nějakou hloubku. Ale tu hranici si nastavujeme sami.“
A doplňuje: „V praxi to může znamenat, že někdo na obdobné zprávy od svého ex odpovídá odměřeně nebo upozorňuje, že pokud s tím dotyčný nepřestane, zablokuje si jeho číslo. Jedinou radou tady je trpělivost a dodržení hranic. Anebo přestat úplně reagovat.“
Utnout veškerý kontakt se ovšem někdy snadno řekne, jenže hůř udělá – například jsou-li ve hře děti nebo jiné společné závazky. Co pak? „I tady platí, že musí existovat hranice, kterou nesmíme dovolit překročit. Pokud máme děti, je potřeba řešit opravdu jen děti a záležitosti okolo nich. To samé platí, pokud máme společný majetek, firmu, psa, cokoli. Zkrátka řešit spolu výhradně záležitosti, které se týkají společných závazků, ale u všeho ostatního nastavit jasnou stopku,“ radí Petra Písecká.
Expartneři nám mohou do našeho intimního života zasahovat i nepřímo, dokonce nikoli vlastní vinou. A to když se nám stíny minulých vztahů zaryjí do mozku i srdce tak hluboko, že se neubráníme zabijáku každé romantiky: srovnávání. Asi není třeba říkat, že častovat partnera narážkami, že váš bývalý to dělal v posteli tak a tak nebo že vaše předešlá láska měla větší prsa, je cesta do pekla. Ale i jemnější náznaky dokážou napáchat obrovskou paseku – na nás samotných, na našem sebevědomí i vztahu samotném. A někdy si toto peklo dokonce působíme sami, aniž by náš partner otevřel pusu.
Je důležité hledat silné stránky v sobě. A hlavně si uvědomit jednu klíčovou věc: partner je s vámi, kdežto ona je minulost, což je vaše velká výhoda.
Třiatřicetiletá Adéla mi nad dortíkem (který si dala po velkém přemlouvání) přiznala: „Můj manžel přede mnou chodil se ženami, které vypadaly jako modelky. No a já mám celý život pár kilo navíc. A tak jsem začala zběsile hubnout, abych se jim vyrovnala. Vlastně je to hlavní důvod, proč se tak moc snažím.“
Co tedy dělat? „Jakékoli srovnávání je nesmírně nepříjemné. Je důležité soustředit se sama na sebe, na vlastní kvality, na to, v čem jste dobrá a co sama vašemu vztahu dáváte. Ostatně nic jiného vám stejně nezbývá. Pokud byla partnerova ex vynikající sportovkyně a vy sotva doběhnete tramvaj, budete mít vždycky komplex, máte-li nízké sebevědomí. Je důležité hledat silné stránky v sobě. A hlavně si uvědomit jednu klíčovou věc: partner je s vámi, kdežto ona je minulost, což je vaše velká výhoda,“ nabádá psycholožka Petra Písecká.
Srovnávání nefunguje
A pokud se ani vy občas při pohledu na svého miláčka neubráníte srovnání s bývalými partnery? „Na to je vlastně stejná odpověď jako na předešlou otázku, jen obráceně. Připomeňte si silné stránky svého současného partnera a to, proč s ním jste. Lepší však je se jakémukoli srovnávání vyhnout.“
Na téma ex by se dalo popsat ještě mnoho a mnoho řádků. Pokud byste si ale měla zapamatovat jediné, pak toto: nenechte si nikým z minulosti zkazit svůj současný vztah. A taky sex. „Nezřídka sexuální život odráží realitu, kterou pár prožívá. Pokud jsou tam problémy, nízké sebevědomí, frustrace ze srovnávání, nejsou to zrovna ideální startovací podmínky pro hezký večer ve dvou,“ poznamenává Petra Písecká. A to by bylo, aby vás nějaký stín minulosti připravil o orgasmus!
