Mládí k smíchu
My dospělí se smějeme zhruba patnáctkrát denně, větší smíšci až stokrát. Děti se řehtají nesrovnatelně častěji. Kupříkladu ve věku šesti let v průměru třistakrát za den!
Prvním vědomým úsměvem reaguje lidský tvoreček na své okolí někdy mezi čtvrtým až osmým týdnem života. Spousta maminek teď nebude souhlasit, protože pousmání zaznamenaly na tváři potomka mnohem dřív. Tomu se říká nesociální úsměv, tedy bez vnější příčiny.
Lékaři na ultrazvuku pozorují něco jako úsměv už ve třetím trimestru, většinou prý ve chvílích, když dítě v bříšku usíná nebo se budí. Odpověď na otázku „proč?“ je od pánů vědců dost nevědecká: „Asi že se jim v děloze líbí.“
Epidemie chechtání
Smích je nakažlivý a nemusí to být jeho plus. Naposledy to ukázaly události 30. ledna roku 1962: ve vesnické škole Kashasha v Tanzanii se začala smát trojice dívek. Učitel je vyloučil z hodiny, aby se uklidnily. Jenže se stal pravý opak - přidávali se další a další spolužáci, chechtání se šířilo jako lavina. Během půl roku muselo být v okolí zavřeno čtrnáct škol.
Normálně smích trvá maximálně dvacet sekund, než se tělo unaví. Epidemie smíchu okolo jezera Tanganika trvala v některých případech půl roku, ale i rok.
Tisícovka „nakažených“ trpěla kvůli neustávajícím záchvatům chechtání dýchacími obtížemi, vyrážkami, bolestmi, mdlobami či záchvaty pláče.
Christian F. Hampelmann, americký lingvista a odborník na teorii humoru, který se případem zabýval, jej uzavřel jako hromadnou psychogenní nemoc: „Jde o projev stresu společného celým velkým sociálním skupinám, které nemají dost peněz a téměř žádnou moc.“
Humor na Marsu a Venuši
Smích není jen nakažlivý, ale také přitažlivý – usměvaví lidé jsou pro okolí až o osmdesát procent atraktivnější.
Matematici vypočítali, že množství smíchu ženy při prvním setkání s mužem je přímo úměrné její touze se s ním znovu sejít. U mužů jim tato trojčlenka nevyšla. Možná proto, že pánové se obecně smějí méně. A když, tak u toho jakoby chrochtají a frkají. To ženský smích se podobá zpěvu, protože více zapojujeme hlasivky.
Zatímco muži se smějí okolo frekvence 1000 Hz (odpovídá vysokému C zpívanému sopránem), my jdeme ještě o oktávu výš. Což vědce při měřeních dost udivilo, protože si do té doby neuměli představit, že by běžný člověk dokázal vyluzovat zvuky o tak vysokém kmitočtu. Co si z těch všech čísel vzít pro vztah? Hlavně to, že dlouhodobá data ukazují, že spokojené páry se dokážou usmívat i při vážnějších tématech.
Víc lidí, víc smíchu
Ve společnosti se smějeme až třicetkrát častěji než o samotě. Podle expertů na humor je dokonce přítomnost lidí důležitější než samotný vtip. A pokud řečníka známe, vtipy považujeme za ještě směšnější.
„Když uvidíte někoho v okolí se smát, připojte se k němu, pokud to okolnosti jen trochu dovolí. Váš hlasitý smích bude ve veselé společnosti přijímán lépe než v prostorách městského hřbitova,“ upozorňuje přední odborník na návyková onemocnění Karel Nešpor, který vydal k tématu knihu Léčivá moc smíchu.
Vtipe, vylez!
Mohlo by se zdát, že smích vzniká nejčastěji jako reakce na humornou hlášku nebo situaci. Ve skutečnosti je jen desetina smíchu v komunikaci vyvolána vtipem. Smích v ní tedy má spíše jakousi sociálně spojovací funkci.
„Smích – masáž ducha“
„Smích? Přejde,“ říká se. Ne vždycky. Viděli jste loni v kině drama Joker se skvělým Joaquinem Phoenixem? Herec se při ztvárnění postavy Arthura Flecka inspiroval videozáznamy lidí trpících patologickým smíchem v důsledku pseudobulbarova vlivu.
Tato emoční porucha se většinou vyskytuje po poranění mozku, při epilepsii, Parkinsonově nemoci a dalších neurologických stavech. Většinou ji charakterizuje náhlý nekontrolovatelný pláč, ale může to být právě i smích. Nemocný neudrží emoce na uzdě, proto se chorobě někdy přezdívá „emoční inkontinence“.
Zabiják
První zaznamenaná smrt smíchem se datuje do roku 207 před naším letopočtem: Stoický filozof Chrýsippos ze Soloi opil svého osla a pak se doslova uchechtal k smrti při pohledu na to, jak se nebohý lichokopytník snaží ukousnout ze stromu datle.
Při záchvatech smíchu totiž dochází k napětí, které normálně posiluje imunitu. Když je ale některá část těla oslabena, může takové napětí vyvolat problémy. Nejčastěji to bývá inkontinence, ale také záchvaty astmatu a srdeční problémy.
Pro odlehčení vzpomeňme na legendární britskou komediální skupinu Monty Python, která před padesáti lety vymyslela Killer Joke. Vtip zabiják v jejich skeči odrovnal celý wehrmacht, zvrátil průběh druhé světové války a nakonec byl podle ženevských konvencí navždy pohřben.
Jak se (ne)smějí zvířata
„Ze všech živočichů se jen člověk umí smát, ač k tomu vlastně má nejmíň důvodů,“ prohlásil spisovatel Ernest Hemingway. Trefné, nikoli však přesné. Zvířata se také smějí, jen jinak. Třeba pes vrtí ocasem, krysy vydávají vysokofrekvenční cvrlikání, nosorožci hýbou ušima…
Možná zrovna protestujete, že váš domácí mazlíček přece dokáže vyloudit perfektní americký úsměv. Pokud nechováte gorilu nebo šimpanze, kteří se usmát fakt dovedou, spíš půjde o příznak pareidolie. To znamená, že si dotváříte podněty za pomoci fantazie. Jako když se díváte do mraků a vidíte rybu či auto. Stejně tak vám připadá, že se vaše zvíře směje.
Pekáč buchet
Smích vám zvedne tepovku až o pětinu, čímž snižuje riziko srdečně-cévních chorob. Ale také jím hubnete a tvarujete postavu. Dvacet sekund kvalitního smíchu vydá energeticky za tři minuty na veslovacím stroji. Zabrat dostávají především břišní svaly. Takže pustit si dobrou komedii se jeví jako přijatelná varianta posilovny, kde vám ovšem nehrozí, že efekt vynulujete pytlíkem chipsů.
Světový den úsměvu
V roce 1963 dostal americký výtvarník Harvey Ball za úkol vytvořit něco, co pomůže povzbudit morálku zaměstnanců jedné firmy. A nakreslil – prvního smajlíka! Jeho společnost Smile Corporation pak vyhlásila 5. říjen Mezinárodním dnem úsměvu. Heslo: „Udělej jednu laskavost – pomoz někomu k úsměvu!“
Ho-ho-ha-ha-s-s-s-s-s
Ne, to není lekce smíchu z pohádky Šíleně smutná princezna. tyto slabiky jsou součástí hasya yogy – jógy smíchu. Koncept tzv. smíchocviků je založen na faktu, že každý se můžeme smát bez důvodu. Že tělo není schopno rozlišit simulovaný a spontánní smích, takže dopady obou jsou stejné a hlavně zdravé.
Epidemii vážnosti je třeba zastavit, říká lektor jógy smíchu |
Po celém světě už fungují stovky klubů smíchu. Prvním certifikovaným učitelem jógy smíchu u nás byl Petr Fridrich. Patentoval si slovo smíchologie, založil nudnou konferenci, pořádá zápasy ve smíchu a celkově to je svérázný pán. Určitě si na YouTubu pusťte nějaký rozhovor s ním, jeho mluva smyšleným jazykem gibberish vám zaručeně rozvibruje bránici.
Vysmějte se bolesti pěkně od plic
Smích ordinoval svým pacientům už ve starověku „otec medicíny“ Hippokrates, zejména jako prostředek k posilování plic. Zájem o léčebné účinky smíchu obnovil v minulém století americký žurnalista Norman Cousins, kterému lékaři diagnostikovali Bechtěrevovu nemoc. Cousins zjistil, že když se deset minut směje u filmových komedií, zažene tím bolest na následující dvě hodiny. Ve své knize Anatomie nemoci pak napsal: „Smích je jako neprůstřelná vesta.“
Ukazuje se, že smích (ale hurónský, žádné chichotání!) uvolňuje do organismu látky, které působí jako přirozená anestetika. Dnes má léčba smíchem svůj odborný název – gelototerapie. V USA najdete celé nemocnice, které se na terapii smíchem specializují a angažují profesionální baviče.
Faleš poznáte
Takzvané umělé úsměvy zvrásní obličej jinak. Něco takového prostě poznáte. Jednak je při předstíraném smíchu hlas posazen trochu hlouběji než u spontánního a jednak… No prostě intuice. Připomíná to aforismus esejisty Gabriela Lauba: „Je možno mít všechny zuby pravé a úsměv přesto falešný.“
Psychiatr Karel Nešpor se však předstíraného smíchu vehementně zastává: „Záměrně navozený smích má ve společenském styku svoji cenu. Může například usnadnit to, aby spolu lidé lépe vycházeli. To, že se na sebe politici nacvičeně zubí, je lepší, než kdyby na sebe ječeli.“
Žij dlouho a blaze!
Upřímný smích dodá očím lesk, zúží je do štěrbin a u vnějších koutků rozvine vějířky vrásek. Proto se jim také říká vrásky smíchu. Hrají však důležitou roli i při interpretaci dalších emocí, včetně smutku.
Čím výraznější vějířky kolem očí, tím věrohodnější, opravdovější je vaše citové pohnutí. A čím hlubší vrásky kolem očí jste si vypěstovali, tím prý máte šťastnější a plnohodnotnější život, lepší zdraví a pozor – také se pravděpodobněji dožijete úctyhodného věku.
Věřím, že vše je ve smíchu a smích ve všem
Předsedou Církve smíchu je Patriarcha úsměvu neboli Vrchní smíšek. Shromáždění členů se nazývá Sněm smíšků, kde se hlasuje buď zvednutím ruky, nebo veřejným smíchem. Členové, ze kterých se stanou církevní duchovní a veřejně pak šíří tuto víru, se stávají Apoštoly úsměvu.
Zní vám to jako fór? Není! Zakladatelé, konkrétně lidé sdružení kolem psychologa Patrika Procházky, to myslí se svým projektem Neboj se smát zcela seriózně. Ecclesia Risorum neboli Církev smíchu podporuje například zpěvák Tomáš Klus nebo herečky Ester Geislerová a Chantal Poullainová.
Zde úryvek vyznání víry ze zakladatelské listiny: „Smích jak ve mně, tak i v tobě spí, probudit jej můžeme si navzájem – Smíchem. Máš pochybnosti o naději? Budiž Smích být ti tou odpovědí, která lidstvo pojí.“
Češi jsou smějící se bestie
Tento výrok bývá většinou připisován říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi, někdy také Adolfu Hitlerovi. Humor i v těch nejtěžších časech je opravdu českou specialitou. Naposledy to potvrdil britský komik Michael Palin, který považuje Čechy za nejvtipnější národ na světě. Což je od člena legendární komediální skupiny Monty Python téměř oficiální pocta.
„Myslím, že Češi jsou na špici, mají pocit, že si ze všeho můžou dělat legraci. Což mají společné s Brity. Některé národy mají hranice humoru, za které nejdou. Ale v Británii žádné nejsou a z nějakého důvodu nejsou ani v České republice.“
