Vypít denně dva a půl až tři litry tekutin. Tak sice zní obecné doporučení lékařů, ovšem jak upozorňuje výživový specialista Petr Havlíček, potřeby každého těla jsou velmi individuální.
„Každý z nás je jiný, nejsme všichni stejně staří, nemáme stejnou hmotnost a stejný poměr mezi tělesným tukem a aktivní tělesnou hmotou, každý z nás se jinak stravuje, a tudíž máme logicky jiné nároky na denní množství tekutin,“ říká.
Ačkoli pitný režim řeší většina z nás především v létě, kdy intenzivněji pociťujeme přirozenou potřebu pít, je chyba domnívat se, že v zimě stačí tělu tekutin méně.
„Zimní měsíce jsou specifické v tom, že subjektivně takovou potřebu tekutin nepociťujeme, přestože tekutiny ztrácíme také. Pracující svaly stále produkují odpadní teplo, kterého se musí zbavit pocením, stále při aktivním pohybu více dýcháme, což způsobuje další ztráty tekutin,“ vysvětluje Havlíček.
Pitný režim i při lyžování
Zvláště, pokud se rádi oddáváte zimním sportovním radovánkám, je namístě osvojit si základní pravidlo, které platí i u letních sportů. Dvě hodiny před výkonem by se mělo vypít zhruba půl litru tekutin a bezprostředně před aktivitou vypít další jednu až dvě deci. Ideální je zvolit čistou neperlivou nebo slabě mineralizovanou vodu.
Zatímco v létě nám potřebu doplnit tekutiny připomíná kromě pocitu žízně také intenzivní pocení, v zimě se tento zásadní ukazatel snadno ztratí. „Používáme stále dokonalejší funkční prádlo, které odvádí pot z povrchu těla a zachovává nám pocit relativního sucha. To nás může ukolébat do falešného pocitu dostatku tekutin a jejich potřebu můžeme vnímat až v momentě, kdy už začíná být pozdě,“ upozorňuje Havlíček.
Proto je důležité napít se ještě dříve, než se dostaví pocit žízně. Čistá voda či slabší minerálka je podle něj plně dostačující u sportovních aktivit, kterým nevěnujeme v kuse více než hodinu.
Pokud nejste vrcholoví sportovci, ale přesto chcete například na sjezdovce zazářit a zároveň nezanedbávat hydrataci, měli byste být obezřetní, když vás zláká pohled na stánek s občerstvením.
„Jestli nám jde opravdu o dobrý výkon, pak vynecháme občerstvení ve formě horkých čajů s rumem, grogů či bombardin. Alkohol sice na chvíli zahřeje a uvolní, ale celkově organizmus zatěžuje a navíc přispívá i ke zvýšeným ztrátám tekutin a tepla,“ varuje Petr Havlíček.
Rizika „suchého“ bytu
Ani v teple domova, kanceláře nebo školy by se na pitný režim nemělo zapomínat. A to z jednoho prostého důvodu. Ideální vlhkost prostředí se pohybuje mezi 50 až 60 procenty relativní vlhkosti. Realita je ovšem taková, že v klasické místnosti s ústředním vytápěním se relativní vlhkost pohybuje kolem 20 až 25 procent. A právě v takovém prostředí se z těla vypařuje podstatně více vody. Jinými slovy, rychleji se vysušujeme.
Víte, že......při ztrátě tekutin na úrovni procenta tělesné hmotnosti začíná klesat výkonnost, soustředěnost a mohou se objevovat svalové křeče? ...v případě dvouprocentní ztráty tekutin už klesá naše výkonnost o 20 procent? ...při pětiprocentní dehydrataci hrozí nejen přehřátí, ale i následný šok a oběhové selhání? |
V místnostech s takto suchým vzduchem vyvstávají i další rizika. „Současně se vysušují sliznice – především v nose, očích a případně ústech. To znamená, že jejich ochranná bariéra je narušena a snadněji onemocníme, případně máme obtíže s chronickým zánětem očí,“ říká nutriční terapeutka Tamara Starnovská.
Podle ní je nejlepším řešením zjistit skutečnou vlhkost prostředí a popřípadě ji zvýšit. Příjem tekutin není třeba zvyšovat.
To však neplatí v případě, že někdo v prostorách potřebuje vynakládat fyzickou aktivitu či déle nahlas mluvit, jako například učitelé. Ti by měli v takových podmínkách vypít až o dva litry tekutin více za pracovní dobu.
