Ta zdánlivě jednoduchá otázka vyvolává často velké emoce. Příznivci běžeckých pásů se odvolávají na to, že se přece stále jedná o běh, takže náročnost pohybu musí být stejná jako při pohybu venku. Hlavní argument oponentů spočívá v tom, že povrch na páse ubíhá pod vámi a tělo se nemusí posouvat vpřed nebo překonávat odpor vzduchu. Běh na pásu tedy podle nich musí být výrazně jednodušší, než když běžíte po silnici.
Existují dokonce i názory, že běh na pásu lze velmi jednoduše „ošidit” a že je k němu potřeba jen naprosto minimální množství energie. Patříte-li mezi zastánce této teorie, doporučujeme vám běžecký pás někdy vyzkoušet na vlastní kůži. Zjistíte, že tak jednoduché to není.
Ptejte se v naší poradněMáte dotaz ohledně běhání, výbavy či výživy? Zeptejte se zdarma odborníka Vítka Kněžínka nebo se inspirujte dotazy před vámi. |
Jak už to bývá, pravda leží někde uprostřed, ale nejvíce se k ní blíží ti, kteří tvrdí, že mezi během venku a na pásu nejsou prakticky žádné rozdíly. Toto tvrzení je podložené i několika vědeckými studiemi.
Pravidlo jednoprocentního sklonu
Nejzásadnější z těchto studií má na svědomí britský vědec Andrew Jones, který ve své práci zjistil, že nastavením jednoprocentního sklonu u běžeckého pásu docílíte stejné náročnosti jako při běhu ve venkovním prostředí.
Tuto studii cituje většina článků na toto téma. Pravidlo jednoho procenta se stalo univerzálním a používá se vždy a všude. Málokdo si ovšem uvědomuje, že důležitou roli hraje i rychlost. Podle Jonese vyrovnávalo nastavení jednoprocentního sklonu náročnost až při rychlostech vyšších než 4:30 na jeden kilometr. Většina běžců ovšem běhá výrazně pomaleji a v tom případě se nemusejí žádným nastavením sklonu zatěžovat. Náročnost pohybu totiž bude srovnatelná s během venku tak jako tak.
Zapojování stejných svalů
Pokud jsme vás už přesvědčili, že běh na pásu a venku je energeticky stejně náročný, ale stále se vám nezdá, že by se jednalo o rovnocenný pohyb, měla by vaše pochyby rozmetat další studie. Ta tentokrát dokazuje, že kromě náročnosti je srovnatelná i biomechanika pohybu a že při běhu na pásu budete se stejnou intenzitou zapojovat stejné svalové skupiny, jako když poběžíte venku.
Přece jen však nelze vynechat několik základních rozdílů, které mezi pásem a venkovním běháním jsou.
Nedostatek rozmanitosti
Jestli běžecký pás v něčem opravdu zaostává za svým přirozenějším venkovním protějškem, je to nedostatek rozmanitosti. Většina kvalitních pásů sice nabízí možnost nastavení různých programů, které vám v průběhu tréninku mění sklon nebo rychlost, ale nikdy se například neproběhnete z kopce. Povrch pásu je navíc dokonale rovný, což se vám při běhu venku stane maximálně na atletické dráze.
Psychická odolnost
Malá rozmanitost s sebou však na druhou stranu přináší i jednu z největších tréninkových výhod, které pás představuje. Kromě toho, že se i v zimě můžete proběhnout v kraťasech a tričku, se totiž na tomto přístroji výborně piluje psychická odolnost. Každý kilometr vám přijde tak dlouhý, jako kdybyste jich venku zvládli už alespoň deset.
Vítek Kněžínek Vítkovi leží v botníku něco přes třicet párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které v letošním roce pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. Chcete-li se Vítka zeptat na jakékoliv téma související s běháním a aktivním způsobem života obecně, navštivte naši poradnu. |
