Od té doby, co jsem poprosila Nikolu Havlíka, aby mi připravil tréninkový plán, uplynul měsíc a půl. Za tu dobu jsem měla v tréninku jak obyčejnou chůzi, tak rychlejší či pomalejší běhy na kratší i delší tratě. S tepovkou stále bojuji, ale když se mi ji daří držet do 180, vydržím i deset kilometrů. Protože kvůli práci hodně cestuji, není trénink tak ideální, jak by měl být, ale určitě se počítá i třídenní stání v podpatcích na kongresovém stánku!
Občas dojde na dvoufázový trénink, ráno posiluji s trenérem Danem a odpoledne jdu běhat. Když po jednom ranním tréninku Dan viděl, že jsem už při cvičení slabá jako moucha, naordinoval mi rýži s tuňákem... a já si odpoledne odběhala své intervaly 5 x 1 kilometr v tempu 7:10 min/km (a pět minut volně).
Jsem zvědavá, jak bude vypadat trénink těsně před závodem, do něhož zbývají už jen dva týdny. Pětku v tempu, v němž bych měla běžet závod, jsem vlastně ještě neudělala ani jednou, ale věřím, že Nikola ví, co dělá. Jestli počítám správně, mělo by to být 7:00 min/km. Jsem si jistá, že nohy to bez problému zvládnou, otázka je, co dech a tepovka, ale to budu řešit asi až na místě. Do té doby si zvykám a je pravda, že dlouhé běhy mají na mou psychiku velmi dobrý účinek – vím, že zvládnu i víc, takže zvládnu i míň.
Přečtěte si o Veronice více: |
Nejvíc mě baví, že mě nohy obvykle bolí z posilování víc než z běhání, protože trenér Dan se nechce nechat zahanbit a obvykle mě při posilování důkladně „zničí“. Někdy mě po běhání, kterému přecházelo posilování, víc bolí třeba prsní svaly, ale přikládám to tomu, že do běhu stále nedávám všechno a že vlastně stejně pořád zvládnu mnohem víc, než na co si troufám.
Inspirujte se v silném příběhu čtenáře: |
Před závodem tedy musím ladit především hlavu, myslím, že tělo je připravené výzvu zvládnout. Už vím, že nesmím vyrazit jako postřelená laň (nebo nosorožec), ale mám začít zlehka v pomalejším tempu a šetřit síly především na závěr. Kdybych to na začátku přepálila, začne mě píchat v boku, tělo se překyselí a skončím po jednom kilometru. Nesmím se nechat špatně vyhecovat, ale stejně tak nesmím nechat hlavu moc přemýšlet, aby náhodou nepřišla s tím, že už ji to nebaví nebo že už se jí nechce, protože to bolí.
V den závodu se vybavím mobilem s aplikací na hlídání rychlosti a tepovky a především nějakou údernou hudbou, která přehluší všechny moje myšlenky - a já jen poběžím a budu si užívat, že běžím a že mé tělo přesně ví, co dělá.
Slovo trenéra Nikoly Havlíka Příprava se přehoupla do druhé fáze a závod se pomalu blíží. Ty nejtěžší tréninky má již Veronika za sebou. Tím, že je zvládla, si patřičně zvedla sebevědomí. Což je vždy dobře, protože ne nadarmo se říká, že dobrá hlava je půl vítězství. Čekají nás ještě dva týdny přípravy, v nichž nenecháme nic náhodě. Veroniku čekají rychlejší běhy a v závěru samozřejmě i trocha odpočinku. Hranice pětatřiceti minut se ale již teď třese v základech. Chcete být u toho? Přijďte Veroniku podpořit na závod RUNGO Namydlená pětka, který se koná 4. října 2014 v Brně, v Mariánském údolí. Start je ve 12:00 hodin. |
