Jaký je tvůj vztah k běhání? A které sporty máš rád?
Nejdřív jsem hrál fotbal a pak, když mi bylo asi osm, jsme jako rodina začali dělat orientační běh. Ten mám strašně rád, člověk vyběhne a je to jenom na něm. Žádný trenér, nikdo okolo. Proto mám k běhu odmala blízko. Kromě toho chodím plavat, hrozně mě taky baví snowbording a horská kola, přinášejí mi volnost a svobodu. Kdybych se dřív nezačal závodně věnovat vodnímu slalomu, asi bych dělal triatlon. Spojení plavání, horského kola a běhu, to by byl sport pro mě. Je extrémně náročný, člověk si při něm sáhne na dno.
Z českých mistrovství ve vodním slalomu máš čtrnáct medailí, dva roky jsi byl v juniorské reprezentaci. Proč jsi u vrcholového sportu nezůstal?
Protože by mě to nebavilo. Bylo by to pořád to samé: ráno na trénink, odpoledne na trénink, nic dalšího. Ten sport se mi líbil, ale mám rád pestrost a taky jsem chtěl jít studovat. Rozhodl jsem se a jsem spokojený.
K vodnímu slalomu se ještě občas dostaneš?
Ano, buď si jezdím pro radost, nebo jako komentátor, teď třeba na mistrovství světa ve vodním slalomu v pražské Tróji. To bylo úžasné. Když jel Vávra Hradilek, úplně se se mnou třásla komentátorská věž, jak lidé fandili.
Jaký význam má běhání pro přípravu vodních slalomářů? Kolik jsi toho naběhal?
V sezóně, kdy jsem byl posledním rokem junior, jsme chodili běhat většinou třikrát týdně půl hodiny, abychom se rozehřáli pro další tréninkovou sekvenci. O víkendu jsme mívali dlouhé běhy, dohromady jsem naběhal tak 35 kilometrů týdně. Když bylo dost sněhu, chodili jsme na běžky, ale s tím, že se jelo jenom soupaž, kvůli dýchání a koordinaci.
Od sportu k vědeckým osobnostem
Už čtyři roky působíš jako moderátor na závodech RunCzech (dříve PIM). Není ti ale líto, že nemůžeš běžet?
Hrozně líto. Rád bych si vychutnal atmosféru RunCzech, která u malých běhů není, i ve startovním poli. Ale nejde to, moderování mě strašně baví. Je skvělé sledovat doběh toho prvního do cíle, ale nejlepší jsou doběhy těch posledních. Být součástí vlny dobrovolníků a pořadatelů, která žene do cíle závodníky poslední půlhodinu před časovým limitem, to je úžasné.
Motiv vlny nás posouvá k Radiu Wave, kde jsi začínal jako jeden z moderátorů pořadu Sports Take. Jaké moderátorské zkušenosti jsi v něm získal?
Především nutnost odlišného přístupu. Když jsme měli s kolegou Mírou Lencem, který pořad dělá dál, pozvané skejťáky nebo freeridisty, byl to klídek, to nejsou lidi, kteří by se upínali na každou vteřinku. Ale když byli našimi hosty činovníci jako například Miroslav Jansta, museli jsme být naprosto přesní, striktní, konkrétní.
Radio Wave už nestíháš, protože spolupracuješ s Českou televizí.
Mám v ní vlastně tři role. Jednak jsem redaktorem Hyde Parku ČT24, pro který připravuji úvodní reportáže. Potom jako klasický reportér pokrývám na zpravodajské "Čtyřiadvacítce" aktuální dění, natáčím rozhovory, vstupuji v průběhu dne do vysílání, to je daleko akčnější. A třetí rolí je moderátor Hyde Parku Civilizace. Je to pořad zaměřený na nejsložitější témata současné vědy a společnosti.
Tam máš šanci setkat se s výraznými osobnostmi, to musí být velká výzva.
Dělal jsem rozhovor s člověkem, který vymyslel nový typ jaderného reaktoru, nebo se šéfem robotických misí na Mars, který chystá na Rudou planetu i let s lidskou posádkou. Největší výzvou pro mě byl John Searle, americký filosof, s nímž jsme mluvili o hranicích vědomí a nevědomí. Hrozně mě bavil Andrew J. Feustel, americký kosmonaut, který vzal krtečka do vesmíru, úžasný byl oceánolog Zdeněk Kukal. Těsně před vysíláním mu bylo osmdesát, ale měl tak obrovskou energii, že by mu ji mohla spousta běžců závidět!
Daniel StachNarodil se v roce 1988, vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, dosud studuje Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy. Moderoval na Radiu Wave, pracuje jako moderátor a redaktor České televize. Moderoval například Volkswagen Maraton Praha, Czech Cycling Tour či Světový pohár ve vodním slalomu. |
Jak dlouho ti trvá příprava podkladů na jeden závod RunCzech v porovnání s přípravou na jeden díl Hyde Parku Civilizace?
Připravit se na půlmaraton, či maraton je snadnější, částečně mohu vycházet z podkladů pro minulé ročníky. I tak to ale obnáší okolo sedmi až osmi hodin věnovaných ověřování, googlování. Přípravě na živý rozhovor s hostem Hyde Parku Civilizace musím věnovat více než deset hodin času a přečíst průměrně 400 stránek odborného textu, z nichž si pak jako podklad udělám bodový souhrn.
Během si čistím hlavu
Stíháš si jít někdy zaběhat?
Snažím se běhat, kdykoliv to jde, tento týden se mi to podařilo třikrát. Nemám žádné velké závodnické ambice typu běžet půlmaraton za 1:15, během si chci hlavně vyčistit hlavu. I proto běhám většinou po lese. Baví mě kopce, pěkně nahoru a dolů, rovinu a dráhu moc nemusím. Kdybych přeci jenom běžel někdy třeba pražský Hervis půlmaraton, chtěl bych ho dát pod 1:40. Na takový čas mám myslím docela natrénováno, alespoň vyjdu-li z toho, za kolik běžím desítku v kopcích. Nejsem ale zvyklý běhat na silnici. To by mi dělalo problém, protože by mi tuhly nohy.
Kromě moderování a běhání jsi zakladatelem festivalu vodních sportů Wave.
Koná se každé léto už od roku 2006, kdy se jelo v Praze mistrovství světa ve vodním slalomu. To pro nás byla obrovská příležitost dotáhnout ty nejlepší závodníky do Českých Budějovic. Řekli jsme si: pojďme místo závodu, kde jde o každou setinu, udělat festival, prostě se bavit. Na jedné straně tu tak můžete vidět olympijské vítěze a mistry světa, ale zároveň se dělá rafting pro diváky nebo se jede závod, kterému se říká Masokros. Šest nafukovacích Pálav najednou sjíždí závodní kanál, což je opravdu maso. Já v tom vidím podobu s tou vlnou v cíli půlmaratonu. Chci, aby se lidi závodem bavili, ať se jedná o vodu, nebo o běh. Aby si řekli: "To byl fajn den. Příště přijdu zas."
