Za prvních sedm měsíců letošního roku bylo u nás znásilněno přes 300 obětí, uvádí statistika Policie ČR. Ve skutečnosti je toto číslo ještě vyšší, protože mnohé oběti znásilnění vůbec nenahlásí.
Co dělat, abychom se na tento smutný seznam nezařadily? Pokud se nechceme spoléhat na pomoc jiných nebo sedět po večerech doma, musíme se naučit ubránit samy.
Na výběr máme z mnoha kurzů sebeobrany pro ženy, kde se pod vedením odborníků dozvíme nejen kam udeřit, ale také co říct a jak se chovat, aby k násilí vůbec nedošlo. Většina takových kurzů úzce spolupracuje s odborníky z psychologie a vychází z některého z bojových umění, stejně jako kurzy pořádané pražskými školami WingTsun, které jsem na zkoušku navštívila.
Aby k boji nedošlo
Hned na úvodní hodině jsem zjistila, že mlácení se navzájem nebude zdaleka jedinou náplní tohoto kurzu. Za čtyři měsíce se tu kromě techniky boje především naučíte, jak samotnému boji co nejúčinněji zabránit. Fyzická konfrontace je až tím nejkrajnějším řešením.
Zjistíte, jak si vytyčit vlastní hranice, a jak si je bránit, jak s útočníkem mluvit, jak využít moment překvapení, nebo jak použít předměty běžné potřeby ke své obraně. Nakonec vaším cílem není bojovat, ale dojít domů zdravá a bez úhony.
Vytyčte své hranice
WingTsunČínské bojové umění WingTsun vymyslela podle legendy žena. Samotná technika boje je přesto, nebo možná právě proto, poměrně agresívní. Snahou je zahltit útočníka rychlými sekvencemi úderů na citlivá místa, kterými je doslova zasypán a není schopen účelně útočit. Tento styl funguje i při zápasu slabšího pohlaví proti silnějšímu. Ani sebesilnější chlap totiž nedokáže zpevnit rozkrok, koleno, solar plexus, krk nebo oči. |
Nejprve se učíme nepustit si agresora vůbec k tělu. K násilí prý dochází málokdy beze slov. Samotnému fyzickému útoku většinou předchází nějaké slovní urážky a napadání. "Když na vás někdo jde, tak vás vlastně testuje," vysvětluje nám logiku násilníka hlavní instruktor školy Roman Lázenský. A právě tady se rozhoduje, zda k útoku nakonec dojde, nebo ne. V tento moment musíme násilníka přesvědčit, že si nevybral tu správnou oběť. Musí z nás vyzařovat jistota a sebedůvěra.
"Vymezte si svůj prostor, kam vám nikdo nesmí," zní první instrukce. Ve dvojicích si zkoušíme, kam až můžeme nechat tu druhou dojít, aby na nás ještě nedosáhla. Svůj prostor bráníme nataženýma rukama se vztyčenými dlaněmi obrácenými proti útočníkovi. Nejen, že to je mezinárodní gesto míru, ale navíc se tím i opticky zvětší naše velikost, což nám dodá v očích mohutnějšího útočníka větší váhu. A to ho může spolu s důraznými slovy odradit, nebo alespoň na chvíli zastavit.
Hrát při nacvičování zlého násilníka, je zpočátku dost těžké. Útočit na něžnou blondýnku naproti je úplně proti mé přirozenosti. Ale za chvíli už na ni bez váhání z plna hrdla křičím: "Zmiz. Nech mě. Slyšíš!".
Když se přiblíží "drsný" asistent Lukáš, jde mi najednou vytyčování hranic úplně samo. "Stůj! Rozuměls?! Vypadni!", řvu na toho "hajzla", co mi chce ublížit. "Hlavně se neopakovat a neklopit zrak, jinak útočník pozná, že jste v koncích," opakuji si v duchu poučky instruktorky Katky.
"Kolikrát stačí k odvrácení zamýšleného útoku jen oční kontakt a pár slov s agresorem," motivuje nás zas Roman k dalšímu tréninku. Pak se přitočí ke mně, aby se představil: "Já jsem Roman," tisknu jeho pravici a už vím, že to byla chyba. Drží mě pevně a já nemám šanci. Pustila jsem si ho do svého prostoru. Právě mi názorně předvedl, že ne vždy musí být násilník už na první pohled jasný padouch, který chrlí nadávky.
Vytyčení hranic ale nemusí zabrat vždy. Pokud si to agresor přes všechnu naši snahu nerozmyslel, nemůžeme před ním couvat do nekonečna. Musíme začít své hranice střežit.
Střežte své hranice
"Ustupte maximálně třikrát a konec," zní nekompromisní návod. Jestli si to ani potřetí útočník nerozmyslí, nerozmyslí si to už asi nikdy. Je proto na nás rázně zakročit. "Na nic nečekejte, zařvěte na něj a odstrčte ho!", chce po nás Roman.
Strkat do sebe je zpočátku ještě horší, než na sebe řvát. Opatrně se s holkami pošťuchujeme a hned se za to vzájemně omlouváme. Ale to už ke mně přistupuje instruktorka Katka a nekompromisně mi ukazuje, že musím být razantnější. "Ve skutečnosti budeš mít jen jednu šanci," dodává. Snažím se tedy, seč mi síly stačí. I moje protivnice je daleko agresívnější. Odráží mě tak silně, že to sotva ustojím.
Kde se to v té křehotince bere?
I kdyby naše odstrčení s útočníkem příliš nehnulo, a spíše odrazilo nás od něj, nevadí. Cílem je získat odstup a zvětšit vzdálenost mezi ním a námi. Naší hlavní výhodou v tuto chvíli je, že útočník nebude něco takového vůbec čekat. Moment překvapení, nekompromisní pohled do očí a odhodlání se bránit je tak posledním varováním, které zároveň způsobí rozruch a zvětší šanci na případnou pomoc z okolí.
Braňte své hranice
Poté, co do útočníka strčíme, se může situace vyvinout dvěma způsoby. Agresor si právě uvědomil, že to s námi nebude mít lehké a nechá nás raději na pokoji. V opačném případě máme už jen zlomek sekundy na to, abychom utekly, nebo se do něj pustily.
"Kdo se brání napůl, sklízí dvojnásobné násilí," říká další Romanova poučka. Nejste-li si tedy jistá, že dokážete dát do útoku všechno, je lepší se do něj ani nepouštět. Pro mnoho žen může být nepředstavitelné, že by měly někoho fyzicky napadnout. I proto se během kurzu nacvičují tzv. "spouštěcí reakce", které vám pomohou probudit v sobě dostatečnou agresivitu. Díky ní dokážete útočníka zneškodnit.
Jestli se však odhodláte útočit, zasypte údery jeho slabá místa. Kopejte ho do genitálií, prošlápněte jeho koleno, mlaťte ho do krku, do uší, strčte mu prsty do očí, nedejte mu ani chvilku vydechnout. Nebo vám to vrátí. Nesmíte ho litovat. On je ten, kdo je agresor. On vás chce znásilnit.
Jakmile padne, utečte
Správná technika boje ve stoje na zemi, ve stísněném prostoru či proti více útočníkům se probírá během celého kurzu. Budete ji cvičit do omrzení. Jenom neustálým opakováním ji budete umět v osudný okamžik použít správně a dostatečně účinně, abyste se zachránila.
Naučíte se také jak se bránit proti škrcení, facce, chytání, tahání či povalení na zem. A na konci kurzu, až budete všechno znát, si to na vlastní kůži vyzkoušíte. Půjde po vás nastrčený agresor a vy se budete muset ubránit. Sama.
Prevence je na prvním místě
Přesto, že se na kurzu naučíte, jak se bránit slovně i fyzicky, nejdůležitější obranou zůstává prevence. K přepadení nedochází jen v noci. Násilníka můžete potkat i brzy ráno, kdy spěcháte samy do práce, nebo s dítětem do školky a ulicí se potácí nějaký neúspěšný barový lovec.
V první řadě byste se tedy měla snažit eliminovat situace, kdy se ocitnete sama na opuštěných místech. Nemusí to být jen parky nebo podchody. Násilník na vás může čekat i v chodbě vašeho domu nebo v podzemní garáži. Pokud někam musíte sama, dejte to někomu vědět, ať vám případně může zavolat pomoc. Když jdete domů, zazvoňte na přítele od domovního vchodu, ať vám přijde na pomoc, jestli se za chvíli neobjevíte nahoře v bytě. Pokud se vám jakýkoli člověk na ulici nelíbí, vyhněte se mu obloukem.
Chodíte-li sama pravidelně, měňte svou trasu, nebo si alespoň promyslete, kudy a kam můžete případně utéct a hlavně kde najdete pomoc. Utíkat nevydržíte donekonečna. Zlo však nemusí mít vždy jen neznámou tvář. Buďte ve střehu i před známými nebo spolupracovníky. Zvláště jsou-li pod vlivem alkoholu. Mnoho znásilnění se odehraje třeba na pracovním večírku.
Vaše zbraň se může obrátit proti vám
Myslíte si, že vás před násilníkem zachrání zbraň, kterou nosíte v kabelce? Vězte, že pokud ji nedokážete s jistotou použít, může vám spíše uškodit. Sprej s pepřem si tak ve stresu můžete nastříkat do obličeje sama.
I nůž se může obrátit proti vám. "Celkově není nůž vhodnou pomůckou k sebeobraně," tvrdí o něm Roman. Jeho tenká čepel není moc vidět a nemá tak na útočníka zastavovací efekt. Mnohem větší váhu má v tomto směru třeba teleskopický obušek. Vždy však platí zásada, že se zbraní, kterou nosíte, musíte umět dobře zacházet. Jinak vám ji násilník sebere a použije proti vám.
Nosit zbraň tak nemusí být vždy žádoucí. Místo skutečné zbraně se však dají použít i běžné věci denní potřeby. "Nejlepší je připravit si do ruky něco tvrdého a použít to jako pěstní klín. Například klíče, nebo mobil," radí instruktor Roman.
Neučíte se bojovat, ale vyhrávat
To hlavní, co jsem si po dvou hodinách z kurzu sebeobrany pro ženy odnesla, je větší sebevědomí. Teď už vím, že se mohu ubránit i silnějšímu chlapovi. Stačí si věřit. Ukázat mu, že se jen tak nedám, a třeba si to rozmyslí. Pro případ že ne, nezbývá než nadřít základní techniku boje a zvýšit tím své šance, že vyhraju. To je totiž, oč tu jde. Ne bojovat, ale vyhrát. Vyhrát svoje právo nebýt znásilněna.
InstruktořiMgr. Roman Lázenský Kateřina Míčová |
