V listopadu 1875 se Anna narodila jako pátý potomek do rodiny Honzákových. Již od raného dětství byla velmi inspirována profesí svého otce Jana, který se živil jako lékař. Praxi vykonával v Kopidlně na Jičínsku, kde se svou rodinou žil.
Rodiče mladé Anny si velmi přáli, aby šla ve šlépějích svého otce. Ve chvíli, kdy Annin otec zjistil, že v zahraničí je možné, aby se žena stala medičkou, měla o svém osudu rozhodnuto. Honzákovi se svou dceru rozhodli poslat studovat do Švýcarska.
Všechny budoucí plány o studiu v cizině se však rozplynuly, když Annin otec v pouhých osmačtyřiceti letech zemřel na rychlou tuberkulózu. V tu chvíli se totiž život rodiny stočil úplně jiným směrem. Matka Honzáková se rozhodla prodat statek a veškeré polnosti v Kopidlně a společně se svými dětmi se přestěhovala do Prahy na Královské Vinohrady.
V ten samý rok, co se rodina přestěhovala, se Eliška Krásnohorská zasadila o otevření prvního dívčího gymnázia, které pojmenovala Minerva. Zakladatelka Minervy Eliška Krásnohorská v Anně již během studií viděla velkou naději a průkopnici.
S chlapeckým účesem už od gymnázia
Definitivně se pro své povolání Anna rozhodla právě během studia na gymnáziu. K rozhodnutí ji přiměl incident, jenž se stal při výuce ve třídě. Studentka Anna totiž zachránila život své spolužačce, která dostala epileptický záchvat. Nikdo kromě nadané Anny neuměl zareagovat.
Anna Honzáková se tedy rozhodla oddat povolání lékařky a dokázat, že i ženy mohou být skvělé v tomto povolání, stejně jako muži. Na Minervě Anna složila roku 1895 maturitu s vyznamenáním, zároveň již věděla, že ji ale žádná vysoká škola nepřijme. Během svých studií na gymnáziu se nechala ostříhat na krátko a svůj chlapecký účes již nikdy neopustila.
Odhodlaná studentka
Jak Anna tušila její přihláška na českou lékařskou fakultu byla zamítnuta. Odhodlaná studentka se ovšem jen tak nevzdala, a přestože nebyla řádně zapsána ke studiu, navštěvovala na univerzitě přednášky.
Docházela každý den dobrovolně do poslucháren v ulici U Nemocnice či na praktická cvičení do Všeobecné nemocnice. Navštěvovala přednášky zoologů, botaniků, mineralogů a dalších odborníků. Po přednáškách se pilně učila a velice četla.
Tehdy byla výuka pro ženy tabu a na radikální převrat si nikdo netroufl. Až po roce 1900 se ženy mohly stát oficiálními studentkami, přičemž v zahraničí již taková praxe byla běžná. Zásluhu na tom jistě měla i mladá Anna, a to nejen díky svým skvělým výsledkům, ale i písemným prosbám do Vídně. Ještě před Annou ukončily studium a staly se lékařkami Bohuslava Kecková a Anna Bayerová, avšak svůj titul získaly ve Švýcarsku, kam měla původně namířeno i Anna.
Profesoři se k prvním ženám na fakultě chovali s úctou, horší přístup měli ke svým kolegyním studenti opačného pohlaví, kteří dávali najevo silné opovržení. I přes drsnější poměry se však studentka medicíny cítila šťastná a ve své kůži. Nakonec přes všechny překážky Anna Honzáková složila zkoušky na výbornou a stala se tak první promovanou lékařkou u nás.
Manželka i samaritánka. Spisovatelka Svobodová zachytila ženu přelomu století |
Diplom si přebrala v březnu 1902 v hlavní aule Karolína, kam se tlačily zástupy lidí. Všichni chtěli vidět první vystudovanou lékařku na české univerzitě. „Jste první žena - doktor lékařství na naší staroslavné univerzitě. Kéž hodnost Vaše jest vám odměnou i povzbuzením,“ pravil latinsky rektor.
Přebrání diplomu ovšem nebyl konec cesty za vysněným povoláním. Anna před sebou měla několik let praktikantské činnosti. V Praze se však místa v nemocnici nedočkala a tak odcestovala do Vídně, kde pracovala jako elévka na chirurgické klinice, následně na oddělení gynekologie a porodnictví.
Na Moráni 7
Po praxi se snažila sehnat práci v nemocnici, ale opět se setkala s odmítnutím, a tak se i nadále odhodlaná Anna rozhodla otevřít si soukromou ordinaci. A znovu se tak rozhodla bořit stereotypy. V Americe již tehdy ženy lékařské praxe otevíraly běžně.
Do své nové ordinace na Karlovo náměstí si nechala přivézt pracovní stůl po svém otci lékaři. Čekárnu ordinace, pro níž si vybrala dům na adrese Na Moráni 7, měla téměř vždy plnou, jako gynekoložka se těšila velkému úspěchu a brzy se rozneslo o jejich kvalitách, pracovitosti a ušlechtilém zacházení s pacientkami.
Život zasvětila svému povolání
Rodinný život Anny se odehrával na stejné adrese hned vedle ordinace. Ve čtyřpokojovém bytě s kuchyní žila se svou maminkou, sestrou Albínou a nejbližší rodinou. I přesto, že se Anna nikdy nevdala byla neustále obklopena velkou rodinou. Jako rodinného příslušníka brala i svou mladou hospodyni, jež předčasně porodila svá dvojčata. Anna jim doslova zachránila život a již nastálo nad nimi držela ochranou ruku.
Anna milovala kulturu, žila výstavami a divadelními představeními. Celý její život ji doprovázely především knihy a odborná literatura. Víkendy ráda věnovala přírodě a procházkám. Honzáková také vystupovala v mnoha pokrokových spolcích.
O čtyřiatřicet let později musela Honzáková kvůli svému zdravotnímu stavu zavřít dveře své ordinace. Anna Honzáková zemřela v Praze 13. října 1940 v nedožitých pětašedesáti letech.
Článek vychází z knihy Evy Uhrové: Anna Honzáková a jiné dámy.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
