Jak vlastně zní název vaší profese? Švec ani obuvník to asi nebude.
Designérka obuvi? To je asi nejpřesnější název. Ale ještě přesnější je asi italské označení „stilista di calzature“, tedy doslova stylista bot. Na mých botách je unikátní to, že všechny jejich prvky jsou originálně navržené a vytvořené na míru podle mého designu, nejsou brány z výroby. A právě tak funguje stylista bot, navrhuje je celé do nejmenšího detailu. U sériových kolekcí to chodí tak, že se vyrobí jeden typ podpatku, který se pak použije na více různých druhů bot. Výroba obuvi je totiž hodně finančně náročná, takže v drtivé většině případů vznikají kombinace již hotových prvků, aby se cena co nejvíce snížila.
Lingvistické okénko Karin OnderkovéJe škoda, že my Češi nemáme tolik terminologie pro různé názvy bot. Můžeme říct „střevíčky“, „pantoflíčky“, „sandálky“, ale nemáme třeba název pro T-Strap, tedy boty, které mají pásek uprostřed nártu atd. Takové věci musíme nazývat opisem. S tím mám problém, když někdy dělám anotace svých výrobků v angličtině i v češtině. |
Co vás přivedlo k nápadu vyrábět boty v tak široké škále velikostí?
Před třemi lety mě oslovila trans modelka s tím, že má investora. Neměli pro mě žádné zadání a původně jsem měla jen boty navrhnout a jít si po svých. Pak se ale situace změnila, investorovi došly peníze a mě tehdy napadlo, že trans lidé určitě také potřebují boty ve svých velikostech. Moc výrobců to nedělá, a když už, tak jejich produkty vypadají lacině a nevkusně.Takže nápad tady byl, teprve pak jsem ale začala zjišťovat, co všechno to bude obnášet. Že všechny ty velikosti navíc budou potřebovat svá vlastní kopyta a další komponenty.
Jak se k vaší ideji postavili výrobci?
Výrobci mají většinou striktně rozdělenou dámskou řadu, ve velikostech dejme tomu 36 až 42, a pánskou řadu, kde se velikosti pohybují od 40 po 46. Zprvu nechápali, že moje boty jsou obojí, jak pánské, tak dámské. Nějakou dobu trvalo, než to pochopili, což stálo plno vysvětlování. Navíc jsem nápad musela obhajovat hned ve dvou výrobách, v italské, kde vyrábějí podpatky, a v bulharské, kde výrobky kompletují. V těch továrnách se jede na velké objemy, klienti se hodně střídají a mají spíše standardní požadavky, takže to pro ně bylo překvapivé. Byl to zdlouhavý a hodně náročný proces. Hotovou kolekci jsme uvedli na konci roku 2019.
Co všechno bylo třeba zohlednit u střevíčků ve větších velikostech?
Tím, že podpatky mají atypický tvar, bylo pro výrobce zpočátku těžké vytvořit kovové výztuže. Potom, když už modelovali podpatek pomocí formy, se jim ta výztuž posouvala a narušovala stěnu podpatku. Proto bylo třeba zkalibrovat stroj, aby držela na místě. Ty boty, které jsou ve větších velikostech, jsou koncipovány pro větší váhu, jsou proto pevnější a odolnější. Na první pohled se můžou zdát těžké, ale je to potřeba kvůli jejich výšce. Jinak by se taky člověk mohl převrátit.
Liší se zájem o různý design u rozdílných velikostí? Jinými slovy, mají trans jiný vkus než cis - tedy většina běžných žen?
Trans ženy tím, jak chtějí zapadnout do společnosti a chtějí být vnímány už jenom jako ženy, mají sklon k ještě více feminním věcem. Vybírají si proto třeba subtilnější podpatky. Jinak jsou ale v módě kreativní a více otevřené extravagantnosti, což je mi sympatické.
Zaznamenala jste pozitivní ohlasy, především tedy od LGBTQ+ komunity?
Určitě, podle ohlasů LGBT komunitu těší už jen to, že se tím někdo vůbec zabývá. Protože spousta značek se tuto problematiku stydí řešit, nebo se k ní nehlásí vůbec. Něco podobného můžou ilustrovat nedávné instagramové posty značky Footshop. Na první fotce se líbaly dvě ženy, na druhé dva muži. První příspěvek prošel téměř bez povšimnutí, zatímco druhý sklidil těžkou kritiku, hlavně ze strany heterosexuálních mužů. Všimla jsem si, že lesbické páry většinou takovým lidem nevadí, s gayi je to horší.
Setkala jste se i vy osobně s negativními reakcemi?
Když vyšel v prosinci minulého roku první online článek o mých botách, spousta lidí je negativně komentovalo, přičemž výrazně převažovali muži. Mnohé z nich speciálně zaujal můj výrok, že „každý může být popelka“, a že jsou to boty pro každého. Nejčastěji se tak objevoval komentář: „Ale já mám nohu velikost 46, na mě tam boty nemá.“ To je spíš úsměvné, ale jiní mě třeba označovali za úchyla. Jistý pán to korunoval výrokem: „Až přijdou islamisti, měla byste se naučit lítat, protože vás shodí z výškové budovy.“ To mi hodně utkvělo v paměti.
Kdo patří mezi vaše nejčastější zákazníky?
Řekla bych, že je to takový mix, o celou LGBTQ+ komunitu. Třeba takový Billy Porter, který také má střevíčky ode mě, je genderově neutrální, nosí ale klobouky a podpatky. Musím přiznat, že většina těch bot je primárně koncipovaných pro běžné ženy, protože jsem je vlastně navrhovala pro sebe. Jsou proto méně extravagantní, a tím pádem i naprosto nositelné, klidně do práce nebo na schůzku.
Zmínila jste herce a módního aktivistu Billyho Portera, který se proslavil nošením opulentních rób a jiných typicky ženských kousků. Kdo ještě patří mezi vaši klientelu?
Boty ode mě má třeba Tom Earobout, stylista zpěvačky Lady Gaga, nebo brazilská popová diva Karol de Souza. Letos v zimě jsem byla nějakou dobu v Brazílii a povedlo se mi půjčit boty televizi O Globo, což je největší latinskoamerická stanice proslulá svými telenovelami. Právě v jedné z nich by se měly moje botky objevit. Koronavirus natáčení přerušil, ale nechala jsem tam pět párů a čekám na nové informace. Na koncert jsem je půjčovala i slovenské zpěvačce Katarzii.
Happy to celebrate #blackpride together with Mr. @theebillyporter. Thank you for wearing our #cinderella heels with #pride ❤️ In a world tried by COVID and social inequality we must stand together and share meaningful values! Stand for your rights and #pose serving intergalactic realness ⚧ Photo & Fashion Direction by @sammyratelle sending special thanks to you!
#shoedaism #cinderellacollection #shoedesigner #shoemaker #vogueing #heels #luxuryshoes #cinderellastory
Jak se o vás takový Porter nebo Earobout doslechli?
U Portera to bylo tak, že jsem napsala jeho stylistovi, přičemž ten mail chvíli ležel, než si ho všimli. Pak mi však napsali, jakou má Billy velikost, já jsem boty poslala poštou a opět se chvíli nic nedělo. Najednou mi přišlo upozornění, že mě Billy Porter označil v instagramovém příspěvku, což bylo velké – a příjemné – překvapení. Podobně jsem oslovila i Lady Gaga. Jsem její velká fanynka a přišlo mi, že by se k ní ty boty skvěle hodily. Spíš než ji samotnou ale oslovily jejího stylistu.
Účastníte se Prague Pride pochodů nebo podobných LGBTQ+ akcí?
Jsem spíš aktivnější online, než že bych chodila na pochody. Poslední dobou se neúčastním velkých akcí, protože většinou sedím někde zavřená a tvořím. Takže na LGBT problematiku se snažím upozornit třeba na svém Instagramu, právě pomocí své tvorby. Ale příštího pochodu bych se určitě chtěla zúčastnit.
Móda nesmí být očekávatelná, jinak přestane lidi bavit
Karin Onderková (30)
|
Designem bot se zabýváte od roku 2015. Jak se za tu dobu proměnil domácí i světový trh?
Trh se nejvíce v poslední době proměnil kvůli koronaviru. Většina módních aktivit se přesunula do virtuálního prostoru, včetně módních přehlídek a fashion weeků. Myslím, že bude kladen větší důraz na udržitelné projekty a na lokálnost. Koronavirus ukázal, jak všechny věci obletí svět, než se k nám dostanou. Bavlna vyroste v Africe, jede do Bangladéše, střihy cestují z Londýna, látka se barví také někde jinde, výrobky putují do skladu, než se dostanou ke koncovému spotřebiteli. Uhlíková stopa už jen tím cestováním přestává být únosná.
Mimoto už asi posledních pět let můžeme pozorovat trend sneakers, který je čím dál silnější. Tenisky sneakers se staly celosvětovým fenoménem a vznikla kolem nich celá kultura. Lodičky se dnes nosí spíš na speciální akce – je rozhodně menší škála událostí, na které si je ženy berou. Spousta lidí na nich už ani neumí chodit, vyžadují totiž úplně jiné držení těla. V teniskách si může člověk tak trochu šmajdat a nemusí být úplně vyrovnaný.
Tématem udržitelnosti se tedy aktivně zabýváte.
Ano, to je pro mě hodně důležité. Nelíbí se mi totiž koncept fast fashion, a proto si třeba nekupuji téměř žádné nové oblečení. Více se radši zaměřuji na doplňky, kterými se dá outfit snadno obměnit.
Když jste zmínila sneakers, co říkáte na trend ugly shoes (ošklivé boty) a podobných extravagantních kousků?
Mně se líbí trendy, které jsou tak trochu podvratné. Když je móda příliš očekávatelná, přestane lidi bavit. Na druhou stranu takové věci fungují dobře na Instagramu nebo jako image věc, ale hůř se prodávají. Pro výrobce je to risk, takže je pro ně určitě lepší ukázat podobný výrobek nejdříve lidem online a sledovat jejich reakce, podle toho se pak teprve může odvíjet výroba. Jinak se snadno může stát, že půjde o investici, která šlápla vedle.
Čím jste chtěla být jako dítě?
Make-up artistkou někdy ve dvanácti, pak jsem se přehoupla spíš k návrhářství. Nakonec jsem se však našla právě v botách.
A čím vším jste musela projít, než jste dosáhla vytoužené mety v designu obuvi?
Kreslením, keramikou, na střední to byla grafika a malba. To mě trochu odchýlilo z cesty. Na vysoké škole jsem studovala obor textilní tvorba, což nebylo návrhářství, ale spíše práce s textilem, jeho navrhování a vytváření. Skrze workshop s kůží, který jsme měli v rámci studia materiálů, jsem se dostala k botám. Zkrátka prošla jsem spoustou odvětví, která mě hodně obohatila a nabyté zkušenosti využívám dodnes. Třeba znalosti z grafických programů se mi hodí při tvoření návrhů, barevných kombinací a podobně.
Kde čerpáte inspiraci? Máte nějaký vzor?
Je jím Manolo Blahnik. Jeho boty jsou doladěné do posledního detailu, jsou elegantní a všechny prvky k sobě dokonale ladí. Jde vidět, že svým botám věnuje hodně péče, protože boty, u kterých to tak není, působí více „humpolácky“. Každý detail tak opravu hraje roli, od podešve až po prošití. Hodně se mi ale líbí i tvorba Carolin Holzhuber, která je dokonalá řekněme zase ze „sochařského“ hlediska. Je to Rakušanka, která působí v Anglii, a její boty jsou opravdu skulpturální, jsou to taková malá umělecká díla.
Nosíte sama svoje boty?
To je pro mě naprosto zásadní. Je to reklama a zároveň lidem ukazuji, že na nich jde chodit. Mimoto je však také testuji a díky tomu se mi i líp propagují. S čistým svědomím pak můžu říct, že jsem na nich běžela z metra v Rio de Janeiru na vernisáž a bylo to naprosto v pohodě.
O jaký váš model je největší zájem?
Řekla bych, že je to model Juno, na který lidé nejvíc reagují. Většina z nich má však pocit, že na nich nejde chodit, což se týká vysokých podpatků obecně. Proto, když si vybírají boty, na kterých opravdu plánují chodit, inklinují spíše k nižším podpatkům. Minulý týden se však jedny Juno prodaly. Jejich nová majitelka si je chtěla vyzkoušet z legrace, pak ale do nich vklouzla, zjistila, že jí sluší a sedí, a odnesla si je.
Kde všude, při jakých akcích, můžeme vaše boty zahlédnout?
Především během show Natálie Dufkové v rámci Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku na začátku září. Tam je nejen zapůjčuji, ale také tvořím kousky originální přímo pro tu kolekci. Půjčuji je taky italskému návrháři Salvatoru Vignolovi a na různá jiná focení.
Byl problém během koronakrize spíše u poptávky nebo u výrobců?
U výrobců nebyl problém, protože všechny boty už byly vyrobené. Utrpěla poptávka. Lidé nemohli chodit nakupovat a u takovýchto bot je samozřejmě nutné si je vyzkoušet. Podle obrázku nezjistíte, jak budou sedět.
Jak jste se s takovou situací vypořádala?
Šla jsem pracovat za pás do Vitany a měla jsem i spoustu jiných přechodných brigád. Ve Vitaně jsem byla operátor balírny, vstávala jsem každý den ve čtyři ráno a dojížděla do Byšice u Mělníka, takže jsem strávila čtyři hodiny denně v dopravě – dvě hodiny tam, dvě zpátky. Byl to ale zajímavý zážitek, skládali jsme zboží na palety, pak jsme je převáželi… Předtím jsem pracovala v Tescu v pekárně na rozpekách, to zase byly samé noční směny. Bylo zkrátka třeba hledat nová východiska, protože jsem do tohoto projektu investovala i spoustu vlastních peněz. Navíc, když do toho i něco splácíte, je třeba být aktivní a vydělávat, i když obchody stojí.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
