Olga Sommerová

Olga Sommerová je filmová dokumentaristka, pedagožka, feministka a politička. V roce 1977 absolvovala FAMU, kde později osm let vedla katedru dokumentární tvorby. Olga Sommerová byla v roce 1995 jmenována docentkou. V roce 2021 byla několik měsíců poslankyní, když ve Sněmovně nahradila Dominika Feriho. 28. října 2023 jí prezident Petr Pavel udělil medaili Za zásluhy

Prvním manželem Olgy Sommerová byl hudební skladatel Vladimír Sommer, se kterým má syna Jakuba. S druhým manželem, dokumentaristou Janem Špátou, se kterým se později rozvedla, má dceru Olgu. Ve filmech před rokem 1989 se zabývá sociálními tématy a mezilidskými vztahy. Později začala natáčet o významných osobnostech a fenoménech společenského a uměleckého života, feminismu a nedávné historii naší země.

Olga Sommerová natočila více než sto dokumentárních filmů. Její tři celovečerní filmy byly nominovány na Českého lva - Věra 68 (2012) o gymnastce Věře Čáslavské, Magický hlas rebelky (2014) o zpěvačce Martě Kubišové a dokument Červená (2017) o operní pěvkyni Soně Červené, který Českého lva získal.

Prvním filmem Olgy Sommerové byl Konkurs na rok 2000 (1979), následovaly dokumenty S tebou táto (1981) o dětech svěřených po rozvodu otci, Baví mě vyhrávat (1988) o tenistce Heleně Kukové, Máte rádi Smetanu (1989) o skladateli Bedřichu Smetanovi, Nesmrtelná hvězda Božena Němcová (1997), Máňa (1992) o recidivistce ve výkonu trestu. Na základě úspěšného filmu O čem sní ženy (1999) vydala Sommerová tři knihy rozhovorů, následovaly film a kniha O čem sní muži (1999). Film Sedm světel (2008) je o ženách, které prošly Osvětimí, Přežili jsme svoje děti (2006) o rodičích, kteří přežili svoje děti a Samoživy (2015) o matkách samoživitelkách.

Sommerová natáčí dokumentární filmy pro Českou televizi - cykly OKO, GEN (1993), GENUS (1995), Jak se žije (1998), Zpověď (1999), Ztracená duše národa (2002) či 13. komnata (2005).

V roce 2014 byla na ustavujícím sněmu zvolena 1. místopředsedkyní Liberálně ekologické strany (LES), v roce 2017 pozici obhájila.