Nohy ladím, aby se na startu 246 km radostí zbláznily, říká Brunner

aktualizováno 
Poslední zářijový den se ultramaratonec Radek Brunner vydá na téměř 250 kilometrů dlouhou běžeckou pouť, která je jednoznačným vrcholem jeho letošní sezony. Legendární řecký Spartathlon už absolvoval loni, sám ale říká, že loňský závod prožil v takovém napětí, že si z něho moc nepamatuje. Letošní přípravu podřídil právě této akci.

Radek Brunner | foto: Archiv Radek BrunnerRungo.cz

Co všechno má v nohách běžec před startem 246 kilometrů dlouhého Spartathlonu? Jak vypadala vaše příprava na vrchol sezony?

Specifická příprava začala v polovině června. V červenci jsem ještě odběhl pár závodů – Jizerský Ultratrail, Zátopkův Zlatý týden a Miřejovický půlmaraton. Srpen a září už ale byly bez závodů a příprava byla postavená směrem k 30. září, kdy startuje Spartathlon. Běžel jsem jen Baroko maraton, ale ten jsem bral pouze jako testovací běh v rámci tréninku. Příprava posledních dvou měsíců byla složená z objemu okolo 180 až 220 kilometrů týdně. Každý týden obsahoval většinou 2 až 3 tréninky v tempu těsně pod 4 minuty na kilometr a délkách 20 až 30 kilometrů, o víkendu pak dva dlouhé běhy 40 až 50 kilometrů. První zářijový víkend to byl zmíněný Baroko maraton a v neděli 30 kilometrů, další víkend pak 70 kilometrů v sobotu a 42 kilometrů v neděli. Tempo dlouhých běhů se pohybuje okolo 4:40-5:10 na kilometr.

Fotogalerie

V rámci přípravy jste běhal i o dovolené...

Dovolenou si neberu kvůli tréninku, když už na ní ale jsem, proč ji nevyužít? Na dovolenku jsem odjel hned po týdnu, ve kterém byl jak Zátopkův maraton, tak Miřejovický půlmaraton. Byl jsem v Krušných horách a naťapal jsem okolo 240 kilometrů, byl to povedený týden.

Co je klíčové z hlediska přípravy na tak extrémní závod, jakým Spartathlon je?

Nevím, co přesně je klíčové, ale doufám, že je to přesně to, co si myslím já. (smích) Tedy v přípravě odvést maximum. Abych byl sám se sebou spokojený a mohl si říct, že jsem udělal pro dobrý výsledek všechno. Jsem rád, že se mi podařilo odtrénovat vše, co jsem si na začátku léta naplánoval. To mi mentálně hodně pomáhá. Největší respekt jsem měl právě z poslední víkendové kombinace 70/42 kilometrů, které jsem ale odběhl v takové pohodě, že pokud bych se takhle cítil na Spartathlonu, bude to dobré.

Je velkou výhodou, že jste Spartathlon již absolvoval, takže víte, do čeho člověk jde?

Nevím, jestli je to výhodou, loňský závod jsem prožil v takovém napětí, že si z něj moc nepamatuju... Je fajn, že už vím, jak probíhají věci okolo, registrace, ubytování, s čím se dá počítat k jídlu a tak. Taky si můžu efektivněji rozplánovat doplňování energie. Vím třeba, že banán na občerstvení nenajdu, polévku dělají jen z pytlíku a kafe jim trvá uvařit věčnost.

Kdy do Řecka odjíždíte a jak budou vypadat poslední dny před startem?

Odlétáme 28. září, start je 30. září v sedm ráno. Úkolem posledních dnů bude přepnout hlavu z pracovního stresu do módu závodu, třikrát zkontrolovat všechny věci s sebou, abych na nic nezapomněl, dát pozor, aby si člověk nic neudělal a nepokazil přípravu. Jediný volný den bez běhání mám naplánovaný na 28. září, nicméně ten poslední týden už to bude jen takové lechtání. Prostě aby nohy byly tak moc natěšené, že se radostí zblázní, až je vypustím od Akropole směrem ke Spartě.

Co všechno se dá ve finální fázi ještě doladit?

Doladit se toho už moc nedá, spíš se dá pokazit. Můj největší problém je většinou, že mám vždy pocit, že bych měl trénovat ještě víc, než trénuju. Že je to pořád málo. A to je právě největší chyba, která mnohdy způsobí, že člověk jde do závodu unavený, nenaladěný. Tohle se mi ale letos nestane, dám si pozor.

Co se honí hlavou běžci na startu závodu, ve kterém ho čeká téměř 250 kilometrů?

Mám rád, když mi na startu běhá mráz po zádech. Je to vždy dobré znamení. Když si proskenuju tělo, postupně zatnu každý sval na nohou a cítím, že jsou připravené. Moc často se mi nestává, že bych si mohl říct, že dnes je den D. Málokdy jsem ale taky tak cíleně ladil na konkrétní závod, většinou jsem v posledním týdnu před startem ubral na tréninku, a to bylo celé vyladění. Tentokrát je to jiné.

Spartathlon je pro vás nejdůležitější.

Bude to nejdůležitější den roku. Posledních 10 týdnů přípravy jsem skládal den po dni k tomuto jedinému závodu. Taky si myslím, že ohromnou roli hraje příprava hlavy na závod. Je důležité ji nastavit na pozitivní scénář. Nepřipouštět si žádnou negativní myšlenku. Prostě se nastavit už týdny před startem na to, že ten den bude skvělý. Že nebude žádný problém, že vše půjde podle plánu. Pokud člověk už předem přemýšlí o variantě B, je to špatně. Ve chvíli, kdy by něco haprovalo, potvora mozek to okamžitě pozná a přepne na B. A to je špatně. Varianta B pro mě letos neexistuje. Nepřemýšlím o ní a nechci ji znát.

Radek Brunner

Radek Brunner

narozený 5. prosince 1974
oddíl: SK Babice

2016

1. místo MČR 100 km
1. místo MČR 24 hodin

2015

1. místo MČR 100 km
1. místo MČR 24 hodin
25. místo MS 24 hodin
17. místo ME 24 hodin
30. místo Spartathlon
1. místo Pražská 100

rekordy
10 km: 33:11
maraton: 2:30:59
100 km: 7:04:28
24 hodin: 241,1 km

Správná výživa v čele s řádným doplňováním energie je alfou a omegou každého sportovního výkonu. Jak důležitá je při takto extrémní zátěži?

Při dlouhém ultra je výživa jednou ze zásadních složek výsledku. Pokud nefunguje žaludek, energie mizí a výkon jde dolů. Já mám pro letošek tři zásadní body, které musím při Spartathlonu dodržovat: chladit, jíst a pít. Ono se to takhle zdá jako automatické, ale kdo někdy ultra absolvoval, ví, že po 150 kilometrech mozek pracuje v úplně jiném režimu, člověk lehce zapomene jíst a pít a pak už to nedožene. Takže chci dodržet pravidelný přísun energie a tekutin hned od začátku závodu, tedy od prvních kilometrů. Později se to už hůř dohání. A je určitě lepší tělo zásobit v době, kdy vše ještě pracuje v pohodě, než s žaludkem na hraně zvracení.

Jak konkrétně to tedy bude s výživou vypadat u vás?

Kromě běžného jídla používám také výživu značky Enervit. Mám připravené energetické pomerančové tyčinky, ty jsou super. Odzkoušel jsem si je při dlouhých trénincích a věřím, že jich sním hodně. Budu mít s sebou také pár energetických koncentrátů a nápojů v prášku. Na pár občerstvovaček si pošlu lahvičku s nasypaným práškem a zaleju až na místě, aby hotový nápoj nestál na sluníčku a podobně. Pak prostě budu průběžně stále jíst po malých dávkách. Kousek čokolády, toast, fíky, datle. Prostě co občerstvení nabídne a žaludek vezme. Výdej energie je ohromný, snahou je tedy jí co nejvíc do těla dostat zpět. Po závodě pak určitě přijde na řadu regenerační nápoj R2 Sport, ten ale piju po každém náročném tréninku. Kdybych měl všechnu nadstandardní výživu vyřadit, R2 bych si nechal. Je to jedna z věcí, u které je stoprocentně poznat, že pomáhá.

Dá se v závodě s někým spolupracovat, nebo běží každý sám na sebe?

Záleží na každém. Jsou lidi, co běží od začátku až do cíle společně. Já takový nejsem, vyhovuje mi běžet si sám a podle sebe. Pokud člověk běží s někým, pořád se musí přizpůsobovat a upravovat tempo, buď nahoru, nebo dolů. Jsou to třeba jen vteřinky, ale i tak jdou mimo nejoptimálnější rytmus těla. A já chci při tomto závodě poslouchat jenom svoje tělo a řídit se jím. Tedy i kdyby mi na startu všichni utekli, půjdu tak, jak jsem si naplánoval, případně jak mi to bude vyhovovat.

Jak se letos do Řecka těšíte a s jakým výkonem byste byl spokojený?

Těším se moc. Když jsem doběhl do Sparty loni, byl to pro mě nejemotivnější okamžik celého mého běhání. V tu chvíli jsem věděl, že se tam chci vrátit a že to chci zažít znovu. To se mi právě teď plní... A s jakým výkonem budu spokojený? U tak dlouhého závodu je výsledek vždy souhra mnoha okolností. To, co na 10 kilometrech nehraje žádnou roli a na maratonu třeba malou, tady může znamenat, že cíl neuvidím. A já ho vidět chci. Samozřejmě čím dřív od startu to bude, tím líp. A mám i určitý sen. Je přece hezký mít sny, ne?

Autor:

Nejčtenější

Falešná lékařka prováděla plastické operace a zohyzdila několik lidí

Falešná lékařka Alyona Verdyová operovala desítky lidí.

Alyona Verdyová se vydávala za lékařku a operovala desítky lidí, aniž by vystudovala lékařskou školu. Pacienty...

Když se mu bráním, jsem dolámaná. Ve Výměně manželek tekly slzy

Kristýna se synem Markem a její přítel Pavel žijí v Liberci.

„Přijedeme domů, sbalím si věci a odcházím. S herečkou nebudu,“ končil tentokrát televizní Výměnu manželek Pavel (30)....

Nebrala antikoncepci, aby neztloustla, tak se v sedmnácti stala matkou

„Martinka nechtěla brát antikoncepci, aby nebyla tlustá, tak čekáme miminko,“...

V dalším pokračování Malých lásek jste tentokrát mohli vidět nejen nejmladší rodičku celé série, teprve sedmnáctiletou...

Tomáš se mně nemůže přizpůsobit, musím já, říká Anna Satoranská

Anna Satoranská

Společně se svým otcem Pavlem Maurerem pořádá gastronomické výlety do světa, vydává průvodce po restauracích a pořádá...

Po třech dětech vážila Ludmila skoro metrák. Teď vypadá jako modelka

Osmatřicetiletá Ludmila shodila 25 kilogramů

U nás v rodině měly všechny ženy velké zadky, směje se Ludmila Černá (38), jejíž hmotnost se po narození třetího dítěte...

Další z rubriky

Dlouhodobé záněty mohou poškodit oči, srdce i klouby, řekl stomatolog

Ilustrační snímek

Dlouhodobý zánět dásní může zavinit infarkt. Pravidelné kontroly i zdravá životospráva jsou prevencí proti vzniku...

S fitness můžete začít i v důchodu, říká sedmašedesátiletá babička

Sharon Mehaleková

Sharon Mehaleková má jedenáct vnoučat, je jí sedmašedesát a chodí do posilovny stejně často jako dvacetileté krásky. S...

Po třech dětech vážila Ludmila skoro metrák. Teď vypadá jako modelka

Osmatřicetiletá Ludmila shodila 25 kilogramů

U nás v rodině měly všechny ženy velké zadky, směje se Ludmila Černá (38), jejíž hmotnost se po narození třetího dítěte...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Databáze nemocí

Najdete na iDNES.cz