Stres je reakce organismu na mimořádně zátěžové situace. Odolnost vůči stresu je čistě individuální. Situace, které vy zvládáte v klidu a s přehledem, mohou být pro někoho jiného velice stresující. Stresory mohou být fyziologické (bolest, hlad, zima, teplo...), psychické (strach, úzkost, únava...) a sociální (hádky, úmrtí v rodině, rozvod a jiné).
Příznaky, které stres doprovází, mohou být různé, od výše zmíněných fyziologických symptomů, jako jsou bušení srdce, sevření na hrudi, svalové napětí v oblasti šíje a zad, svíravé bolesti břicha a bolesti hlavy přes emocionální, které zahrnují podrážděnost, nespavost, únavu či nesoustředěnost, po behaviorální. Mezi ně patří nechuť k práci a povinnostem nebo třeba sklon k požívání povzbuzujících a návykových látek.
Podle psycholožky a terapeutky Lucie Mucalové je krátkodobý stres normálním a přirozeným jevem v životě. Problém nastává, když je stres dlouhodobý a nabývá chronické podoby.
„Stres postihuje nejen psychiku, ale také tělo. Každá stresová situace (krátkodobá, dlouhodobá) ovlivňuje náš metabolismus a tělesné pochody. A tělo funguje jako pomyslná elektrárna, která neustále vyrábí energii. Samozřejmě, elektrárna důsledkem nadměrného stresu přestává fungovat. Vše, co normálně zvládá, začíná být problémem. Při chronickém stresu se začínají dostavovat bolesti hlavy, které přecházejí v migrény, přidává se pocit stálé suchosti v hrdle, zvýšená nervozita, různé vyrážky a loupavost kůže, roztržitost, tedy chybování ve všem, co dříve bylo samozřejmostí. Je to jako jízda autem bez oleje. Co by se asi stalo? Může se zadřít motor, stejně tak je to s tělem, protože působením stresu není schopno fungovat obvyklým způsobem,“ vysvětlila terapeutka Mucalová.
Někdy se stresorů sejde více najednou, stres se stává součástí každodenního života a začíná být téměř nesnesitelný. Existuje celá řada příznaků, které napovídají, že stres nezvládáte a nemáte ho pod kontrolou. Prozradíme vám, kdy zpozornět a začít své stresory řešit dříve, než bude pozdě.
Skřípáte zuby
Bruxismus neboli skřípání a cvakání zuby, při kterém dochází k mechanickému opotřebovávání zubů, se projevuje většinou ve spánku. Podle studie financované Intramural Research Program of the NIH a the National Institute on Aging skřípání zubů přímo souvisí s emoční stabilitou a stresem.
Odborníci z prestižní americké kliniky Mayo sice přiznávají, že problém skřípání zubů ještě není zcela objasněný, ale rovněž ho spojují s faktory, jako jsou emoční stres, úzkost, hněv, frustrace nebo vysoce soutěživá povaha. Zároveň upozorňují, že v konečném důsledku bruxismus může být zhoubou nejen pro zuby, ale i pro čelisti.
Pokud spíte sami, nebo vás váš partner neupozorní, že v noci skřípete zuby, možná si toho ani nevšimnete. U některých jedinců se však mohou rozvinout komplikace, které na tento problém upozorní, když jste vzhůru. Mezi ně patří přetrvávající bolesti hlavy, uší a čelisti. Lidé, kteří v noci skřípou zuby, často také zatínají zuby během dne.
Dělá vám problém naučit se něco nového
Většina z nás to zažila. Snažíte se vstřebat nové informace, ale prostě se nedokážete soustředit. Může to být akutní stresovou situací, která vám nedovolí přemýšlet nad něčím jiným. Pokud vás však stres sužuje dlouhodobě, může ovlivňovat vaši schopnost učit se a pamatovat si nové věci.
Výzkumníci z UC Irvine School of Medicine zkoumali, co se děje v mozku při krátkodobém stresovém zatížení (stres, který trvá jen několik hodin). Zjistili, že akutní stres uvolní hormon zvaný kortikotropin, který zasahuje do procesu učení.
Dlouhodobý stres má rovněž negativní účinky na mozek, i když nám znesnadňuje učení jiným způsobem než stres akutní. Ve studii vědců z Arizona State University se ukázalo, že hipokampus (oblast mozku, která hraje velkou v naší schopnosti učit se novým věcem) je zvláště citlivý na přítomnost látek, které organismus uvolňuje v reakci na stresové situace. Glukokortikoidy se uvolňují jako zásadní součást reakce „bojuj nebo uteč“.
Nicméně bylo prokázáno, že dlouhodobý chronický stres a opakované uvolňování těchto hormonů ohrožuje strukturu hipokampu a tím znesnadňuje schopnost učení.
Psycholožka radí, jak zvládat stres |
I když se vědci domnívají, že tytéž struktury jsou obnovitelné, dlouhodobě vylučované stresové hormony mohou restrukturalizovat mozek na velmi dlouhou dobu a ovlivňovat po celé měsíce či dokonce roky.
„Na učení se nových věcí potřebujeme energii, životní sílu. Ovšem tělo bez energie se nic nového není schopno učit, protože vše nové je opět zátěž,“ dodala terapeutka Mucalová. Podle ní může při dlouhodobém stresu docházet k nervovým selháním, spánkovým poruchám, nechutenství. Pokud bude tento stav ignorován, přejde ve stav velmi vleklý a nebezpečný.
Máte sluchové a verbální halucinace
Pokud uslyšíte hrozivý zvuk podobný výbuchu, výstřelu či hromu, může vás to bezpochyby dost vyděsit. Syndrom explodující hlavy (exploding head syndrome, dále jen EHS) se naštěstí nevyskytuje příliš často. Možná proto se dodnes neví, co jej vlastně způsobuje a není léčitelný. I když se nejedná o život ohrožující, bolestivý ani nijak nebezpečný problém, může být velmi nepříjemný a komplikovat pacientovi život. EHS se obvykle objeví těsně před usnutím a častěji ohrožuje ženy než muže ve věku nad 50 let. I když stále není zcela jasné, proč se u některých lidí EHS vyskytuje, vědci ho spojují s vysokou úrovní stresu.
Nadměrný stres a úzkosti mohou také způsobit verbální halucinace, neboli cizí hlasy ve vaší hlavě, které vám mohou sdělovat celou řadu věcí. Tyto hlasy nejčastěji mluví o největších stresorech pacienta. Spojitost mezi verbálními halucinacemi a dlouhodobým nadměrným stresem potvrdila studie výzkumníků z University of Vienna a University of Dunham. Podle této studie verbální halucinace narůstají v období zvýšeného stresu a úzkosti a samotné halucinace ještě zvyšují pocity stresu, deprese a úzkosti.
Vaše alergie se projevují silněji
Pokud trpíte nějakou formou alergie, nejspíš už rozpoznáte varovné signály blížící se alergické reakce i její sílu. Podle studie provedené na Ohio State University může být alergická reakce, která je silnější než obvykle, způsobena zvýšenou hladinou stresu. Vědci zjistili, že u lidí s vysokou mírou stresu byly počáteční alergické reakce horší než obvykle a navíc tyto reakce přetrvávaly déle a byly hůře snesitelné než alergie, které se vyskytly za běžných okolností.
Vědci se ve své studii zaměřili na dobrovolníky, kteří trpěli různými alergiemi, a pak porovnávali odpovědi organismu na alergeny v období nízkého stresu a v době, kdy pacienti zažívali větší míru stresu. Dobrovolníci, kteří podstoupili testy a byli více vystresovaní, měli dvakrát horší reakci než jedinci, které stres netrápil. Skupina osob s vysokými hladinami stresu navíc trpěla alergickou reakcí po dobu několika dní, zatímco „klidná“ skupina se vyléčila rychleji.
Přejídáte se a přibýváte na váze
Nejspíš už z vlastní zkušenosti víte, jaký vliv stres může mít na stravovací návyky. Podle odborníků z Harvard Medical School krátkodobý stres vypne chuť k jídlu v důsledku uvolňování hormonu zvaného kortikotropin. Ten spolu s uvolněním adrenalinu odstartuje reakci „bojuj nebo uteč“ a odstraní stranou všechno, co mu stojí v cestě včetně chutě k jídlu.
Obvykle reakce na stres zmizí spolu s odstraněním stresoru. V případě, že stresor neodchází, reaguje tělo jinak a uvolňuje hormon kortizol. Namísto potlačování každého nutkání, které není považované za životně důležité pro bezprostřední přežití, kortizol zvyšuje motivaci. To bohužel zvyšuje i chuť k jídlu a čím vyšší jsou hladiny kortizolu, tím motivovanější jste.
Při dlouhodobém stresu se navíc projevuje tendence vybírat si určité druhy potravin, které jsou obvykle bohaté na tuky a cukry. Podle odborníků z Harvardu tyto potraviny s vysokým obsahem tuku a cukru poskytují dočasnou úlevu od nejhorších pocitů způsobených stresem. Dlouhodobý stres vás tak nutí hledat úlevu v potravinách a to přispívá k přibývání na váze – zejména v kombinaci s dalšími účinky stresu jako nezájem o cvičení, nespavost a sklon k pití alkoholu.
V roce 2007 britská studie také ukázala, že tendence ve stresu více jíst a přibývat na váze je velmi individuální, protože lidé, kteří produkují více kortizolu, mají větší pravděpodobnost zajídat stres.
S tím souhlasí i terapeutka Lucie Mucalová. „Často říkám svým klientům, kteří se trápí s váhou, že každé kilo navíc má příběh. Tělo se jen brání, a aby se nezhroutilo, tvoří si z kilogramů určitou hradbu proti okolnímu světu. Vše je v hlavě, a pokud nezačneme se stresem pracovat, opravdu nás může likvidovat na všech frontách,“ míní psycholožka Mucalová.
Jste trochu nešikovní
Určitá nemotornost z momentálního rozrušení může být i roztomilá, ale pokud se vám drobné nešikovnosti jako vylití kávy nebo rozbití hrnku dějí častěji než obvykle, může to ukazovat na přemíru stresu. Doktor Charles B. Swanik z University of Delaware uvedl, že za roztržitostí stojí dva faktory. Jedním z nich je, že jste v daném okamžiku rozptýlení, a druhým je dlouhodobý stres.
Podle Swanika je ve stresu téměř nemožné soustředit se na to, co se děje kolem vás, jelikož jediné, čím se dokážete naplno zabývat, je váš současný stresor. Nadměrný stres může dokonce způsobit přechodnou ztrátu periferního vidění a také může lehce změnit způsob, jakým fungují svaly. Stres jde ruku v ruce s nervozitou, a pokud jste nervózní, pak váš mozek nemusí dostat reakce, jaké očekával, když se třeba ruka natáhne pro šálek kávy. Mozek totiž dává instrukce na základě normálního klidového stavu, ale když svaly napíná stres, budete trpět nešikovností a tělo začne vysílat smíšené signály.
Nemotornost může být dokonce vrozená. V roce 2015 vědci z University of Notre Dame Australia zveřejnili výsledky studie, která se zaměřila na neohrabanost 2 900 dětí ve věku 10 až 17 let. Ze studie vyplývá, že děti narozené matkám, které zažívaly stresující životní události, byly více neohrabané než ostatní děti.
Rozvíjí se vám kožní problémy
Co se týče spojitosti mezi pokožkou a psychikou, vědci mají před sebou ještě velice dlouhou cestu. Existuje dokonce celý obor, který se touto problematikou zabývá a nazývá se psychodermatologie. Podle expertů z Harvard Medical School a bostonské Beth Israel Deaconess Medical Center se za mnohými kožními problémy skrývá psychologická příčina. Pro kožní problémy, které se zhoršují stresem a dalšími emocemi, se používá termín psychofyziologické kožní problémy.
Podle doktora Marka Mummerta z University of North Texas Health Science Center hormony a látky uvolňované při stresu mohou ovlivňovat pokožku mnoha různými způsoby. Pokud se například potýkáte s velmi stresující situací, bude se vaše případné fyzické zranění a poškození kůže hojit pomaleji než obvykle.
Kůže vysoce vystresovaných jedinců může citlivěji reagovat na podněty, jako je teplá a studená voda. Stres by také mohl zhoršovat problémy, jako jsou lupénka, akné, různé vyrážky a ekzém. Vypadávání vlasů a onemocnění pokožky zvané alopecie bývají také spojovány s vysoce zátěžovým obdobím v životě, zejména u lidí, kteří se snaží vypořádat s rozvraty v rodinných vztazích.
Pokud trpíte chronicky suchou pokožkou a váš život je jeden velký stres, může to být tím, že stresové hormony negativně ovlivňují přirozenou rovnováhu vlhkosti pleti. Známkou vysoké úrovně stresu může být i abnormální svědění pokožky.
Máte více nočních můr než příjemných snů
Představa, že ošklivé sny a přetrvávající noční můry jsou odrazem stresu ve vašem bdělém životě, může znít trochu jako klišé, ale podle odborníků je toto tvrzení pravdivé. Podle American Academy of Sleep Medicine pouze něco mezi dvěma a osmi procenty dospělých trpí nočními můrami a ukázalo se, že většina z těchto nočních můr jsou určitým způsobem rozšířené myšlenky, kterými se zabýváte v bdělém stavu.
Kdysi bylo zažívání traumatických událostí v nočních můrách považováno za určité emocionální uvolnění pro mozek. Nové studie však navrhují, že pravda je někde jinde. Vědci ve svých výzkumech zjistili, že lidé, kteří zažívali pravidelné noční můry, častěji trpěli úzkostí přes den.
Podle klinického psychologa Michaela Nadorffa úzkostní a vystresovaní lidé se častěji probudí v polovině špatného snu, čímž si ho upevní ve své paměti, zatímco ostatní lidé se nemusí probudit a mohou jednoduše na stresující sny zapomenout.
Proti stresu pomohou dechová cvičení a vyvážená strava
Boj s chronickým stresem je běh na dlouhou trať. Psycholožka Lucie Mucalová hlavně doporučuje přestat hledat důvody, proč nemáme čas na odpočinek.
„V životě máme čas na vše, co je pro nás důležité. A pracovat se sebou, se svým klidem a umět vypnout je základní důležitou dovedností člověka. Pokud to budeme ignorovat, tělo a psychika nás nehezkým způsobem zastaví. Nadávat na dnešní svět nemá význam. Jediné, co můžeme, je změnit náš přístup k tomu všemu. Buď se staneme loutkami dnešní doby, nebo si i v těžkostech uděláme prostor pro sebe. Vše máme ve svých rukách.“
V boji proti stresu psycholožka Mucalová dále radí trénovat stav uvědomění, kterého dosáhneme pomocí hlubokého vědomého dechu. Dech je podle ní ten nejcennější nástroj proti stresu, který máme, ale mnohdy ho neumíme ani používat, prostě dech je automatický.
„Doporučuji uvolňovací techniky, dechová cvičení, meditace, masáže a zde bych poukázala na tzv. biodynamické masáže. Abychom svůj organismus nepřivedli do stavu totálního vyčerpání až zkolabování, je třeba mít přesně vyhrazen čas na práci a na odpočinek. Ani stres ani chronická únava svou podstatou nejsou vlastně nemoci, žádná standardní léčba neexistuje. Pokud nezměníme svůj životní styl, nenaučíme se odpočívat, stále nás stres bude dobíhat,“ varuje psycholožka Mucalová a podotýká, že důležité je pravidelně jíst a věnovat pozornost složení stravy, která musí být bohatá a pestrá, dodávat vitaminy i dostatek bílkovin, nutné minimum tuků a přiměřenou dávku sacharidů.
„Pamatujte, že se nejde zavděčit všem. Neomlouvejte se zbytečně, neobviňujte se. Když se vám něco nepodaří, nepropadejte panice. Nic se neděje, chybu napravíte, nezveličujte ji. Snažte se naplnit život kladnými emocemi a srdečnými a přátelskými vztahy. Dělejte si pravidelný pořádek nejen doma, ale také ve svém životě. Když už vás stres zcela pohltil, určitě vyhledejte pomoc odborníka, psychoterapeuta nebo psychologa,“ dodala terapeutka Lucie Mucalová.
