Rodiče nyní říkají učitelům, že nechtějí, aby se jejich děti učily nazpaměť data nebo jména panovníků, když mají internet. Co si o tom myslíte?
Kdybych takové děti dostala do ruky, za chvíli je naučím sto českých panovníků na přeskáčku. A jsem přesvědčená, že by je to bavilo, protože by měly pocit, že je to něco, co neumí nikdo jiný. Něco, co jim i dějepisář může závidět. Víte, naše trénování paměti je založeno na tom, že klienty přesvědčíme o jejich obrovském potenciálu. Že jsou schopni si zapamatovat to, co zbytek populace považuje za nezapamatovatelné. A takové přesvědčení je velmi důležité pro budování vlastního sebevědomí.
Většinu informací si můžeme kdykoli vyhledat na internetu. Projevuje se to na našich schopnostech něco si zapamatovat?
Dřív jsme měli uzel na kapesníku nebo na zdech nalepené papírky s připomínkami. Dneska si můžeme cokoli uložit do mobilu a kdykoli se na to podívat. Ale nedej bože, když lidem mobil někdo ukradne nebo ho ztratí. Pak nejsou schopni nikomu zavolat, protože si nepamatují žádná čísla, dokonce ani své vlastní. Na jedné straně jsou moderní technologie skvělé, usnadňují nám život. Ale jak říká doktor Radkin Honzák, čím chytřejší telefon, tím hloupější mozek.
Právě na to se ptám. Zhorší se nám paměť, když ji necháváme zahálet?
Čím víc spoléháte na externí pomůcky, tím méně zatěžujete mozek. Ten se chová jako sval. Když budete jen ležet, vaše svaly ztratí funkčnost. Tak je to i s mozkem. Když od něj dlouho nic nechcete, taky se to projeví.
Jak?
Stále víc se mluví o tom, jak je důležité uvědomovat si vlastní schopnosti, hodnotu, potenciál. Jenže to neprokážeme tím, jak rychle něco umíme najít na internetu, nýbrž tím, jak rychle dokážeme reagovat právě v situaci, kdy nemáme možnost si informaci najít. Jde o duchapřítomnost, o dávku intelektuálního rozhledu. Lidé by měli mít určitou úroveň osobnosti bez ohledu na technické vymoženosti kolem nich. Myslím, že bychom měli být na externích pomůckách méně závislí. Jenže současná populace k nezávislosti na nich vychovávána není.
Dana SteinováV pěti číslech 1949 Rok, kdy se 13. září narodila. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou a vzdělávání dospělých na FF UK. 6 Má šest dětí a osm vnoučat. 1998 Vznikla Česká společnost pro trénování paměti a mozkový jogging, jejíž je předsedkyní. 12 V Centru celoživotního vzdělávání, které vede, se senioři vzdělávají ve dvanácti oborech. 2 Má další významné funkce. Je předsedkyní Krajské rady seniorů hlavního města Prahy a generální sekretářkou mezinárodní organizace EURAG, která v Evropě hájí práva seniorů. |
Jsou na tom staří lidé, kteří nepoužívali moderní technologie, s pamětí lépe, než budou dnešní mladí, kteří vyrůstají s internetem?
Nedávno jsme v Centru celoživotního vzdělávání slavili narozeniny nejstarších studentů. Mám jich tam šestnáct ve věku devadesát a víc let, kteří pravidelně chodí na přednášky. Nejstarší z nich, paní Helena Pechlátová, ročník 1922, před pěti lety vyhrála anonymní autorskou soutěž v rozhlase se svými básněmi, které jsou nesmírně současné. Pořád jí to myslí. Mám tam kunsthistoričku Soňu Rybičkovou, ročník 1925, která se chová jako padesátnice. Další dáma, ročník 1924, mi odmítla při oslavě přijít na pódium. Namítala: Vždyť by si o mně mysleli, že jsem stará. Jsou prototypem úspěšného stárnutí a já je vždycky žádám, aby nám poskytly návod, jak se dožít tak vysokého věku v tak skvělé mentální a fyzické kondici.
A co odpovídají?
V podstatě mluví stejně. Hodně se pohybovaly, vzdělávaly. Vzdělání je faktor, který dokáže posunout nástup demence o pět let. Měly hodně sociálních kontaktů. Pořád, i v tomto vysokém věku, mají co dělat. Když si někdo v mládí navykne na aktivní způsob života, připadá mu to i ve stáří přirozené. Jaksi se to zúročuje.
Rozumím. Hodně lidí se snaží jíst zdravě, cvičit, ale zároveň slyšíme o přibývajících případech demence. A když začneme zapomínat jména nebo to, pro co jsme šli do obchodu, děsíme se, že jde o první projevy Alzheimerovy choroby. Pečujeme o své mozky aspoň tak jako o svá těla?
Celkový životní styl výrazně ovlivňuje i funkčnost mozku a fungování paměti. Bez pohybu, kvalitního jídla a sociálních kontaktů, jimiž mozek vyživujeme, nebude naše paměť fungovat. Je to mozaika, kterou sami stavíme. Jenže lidé jsou přesvědčeni, že mozek umí daleko víc, než ve skutečnosti umí. V okamžiku, kdy zapamatování selhává, obviňujeme sami sebe. Ale mozek spoustu věcí neumí a závisí na naší asistenci. Protože to lidé nevědí, zbytečně se trápí a potýkají se s pocitem méněcennosti. Začnou se pozorovat, takže se jejich výkon samozřejmě ještě zhoršuje.
Pozice z kámasútry
Když přinesu z obchodu polovinu toho, pro co jsem šla, mám se děsit?
Ne. Kdokoli v jakémkoli věku bez ohledu na to, jestli mu je devadesát nebo třicet, si s naší technikou, kterou na to máme, hravě zapamatuje sto padesát položek nákupu.
Myslím, že já ne.
I vy, pokud budete vědět, jak s pamětí nakládat, a zvládnete mnemotechniky. Lidé do našich kurzů chodí právě kvůli tomu, abychom minimalizovali jejich problémy s pamětí v běžném životě. Očekávají, že si budou snadno pamatovat seznamy na nákup, jména lidí, data, telefonní čísla. To samozřejmě umíme. Ale je to jen vedlejší produkt toho, co v kurzu získají. Mnemotechnikami totiž aktivujeme celou plochu mozku a taky celá jejich podstata nutí hemisféry k těsné spolupráci. To přispívá k budování rezervní mozkové kapacity, která je schopna do jisté míry vykompenzovat následky cévních mozkových příhod, úrazů mozku i neurodegenerativních onemocnění.
Co si pod tím představit?
Mnemotechniky vynalezli antičtí Řekové před třemi tisíci lety. Ačkoliv netušili, že koncem dvacátého století bude objevena specializace mozkových hemisfér, dali jim takovou formu, že když je používáte, aktivujete celou plochu mozku. Nejlépe si pamatují ti, kteří mají obě hemisféry co nejhustěji propojeny. Když tedy lidi naučíme mnemotechniky, zapamatují si neuvěřitelné množství informací a ještě mají pocit, že je to nestálo skoro žádné úsilí.
Je pravda, že když vám řeknu jakékoli datum v kalendáři, dokážete říct, jaký to je den?
Samozřejmě. Pojďme na to.
Tak třeba sedmý květen letos.
Úterý. Zkontrolujte si to.
Věřím vám.
Musíte to zkontrolovat.
Dívám se, ano, úterý. Kolik si pamatujete telefonních čísel?
Na zapamatování telefonních čísel existuje primitivní technika, kterou vás naučím za pár minut. Problém spočívá v tom, že čísla jsou abstraktní. S abstraktními informacemi má mozek problém, proto čísla konkretizujeme s pomocí vizualizace a asociace. Co mozek vidí, to si pamatuje a není důležité, zda to vidí v reálu či prostřednictvím mentálního obrazu, respektive naší představy. Pokud k tomu přidáme ještě příběh, který vám pomůže udržet čísla ve správném pořadí, pak zvládnete hravě i dlouhé číselné řady, o většině čísel, která máte v mobilu, ani nemluvě.
Nevím, jestli rozumím…
V kurzu v domově důchodců jsem seniorům slíbila, že je naučím pamatovat si telefonní čísla. Vybrala jsem z knihy náhodné devítimístné číslo. Začínalo 854. To bylo přesně pro mě, moje šesté dítě se totiž narodilo v dubnu 1985. Jedna paní hned protestovala: Já si nechci pamatovat, kdy se narodilo vaše dítě, já si to chci zapamatovat podle toho, že jsme čtyři kamarádky, všem je nám osmdesát pět a chodíme každý čtvrtek na kafe. Pochválila jsem ji, protože přesně takhle by si to měl člověk pamatovat. Podle něčeho z vlastní zkušenosti. Další porce čísla byla 169. Než jsem stačila cokoli říct, jedna z těch žen, jimž bylo přes osmdesát, vykřikla: Jé, mně to připomíná pozici z kámasútry. Uvedla mě tím do rozpaků. Dobrý příklad, povídám, ale pozor, vy jste přehlédla, že je tam ještě jednička, tedy 169. Korunu tomu dala další účastnice, učitelka francouzštiny: Myslím, že by to měl každý zkusit aspoň jednou v životě. Všichni se rozesmáli a postupně si zapamatovali celé číslo.
Mažeme věkový rozdíl
Jak jste se k trénování paměti dostala?
Vůbec jsem netušila, že takový obor existuje. Věnovala jsem se práci se seniory a kolega ze společnosti EURAG mě v roce 1993 pozval na sympozium o trénování paměti do Švýcarska. Tam jsem se seznámila s Belgičankou, která napsala knihu o trénování paměti pro seniory. Rok nato nám v Praze vyškolila první trenéry. V roce 1998 jsme oficiálně založili Českou společnost pro trénování paměti. Na světě jsou jen čtyři, jsme jednou z nich. Později jsme se o naše profesní know-how začali dělit s dalšími státy a školit trenéry paměti v zahraničí. Vedla jsem už kurzy téměř po celém světě. Ve Spojených státech, v Singapuru, na Islandu, v Polsku, v Rusku, v Indii, v Nepálu, na Maltě či Mauriciu.
Souvisí paměť s inteligencí nebo se vzděláním?
Funkčnost paměti je vzděláním ovlivněna. Když jsme nuceni se něco učit, paměť při tom používáme. Ale když pak jdeme na trénink paměti, de facto na předchozím vzdělání nezáleží.
Takže paní, která má základní školu a pracuje jako uklízečka, si může zapamatovat víc než vysokoškolská profesorka?
Pokud při zapamatování nových informací obě použijí stejnou mnemotechniku, budou na tom stejně. Ve Spojených státech jsem vedla kurz, kterého se zúčastnila černošská populace i členové elitního vědeckého klubu. Mezi černošskou populací ve Spojených státech je vzdělání v průměru nižší. Mnemotechniky se zpočátku můžou zdát obtížné a vědci měli sklon se spíš spoléhat na levou hemisféru a učit se nazpaměť. Třeba sto čísel se lze nazpaměť drilem naučit, ale bez mnemotechniky o informaci zase rychle přijdete. Kdo použil mnemotechniky, mohl si být jistý, že informaci hned tak nezapomene.
Asi si člověk dokáže pamatovat víc v mladém věku než ve stáří, ne?
Když jsem s trénováním paměti před mnoha lety začínala, byla jsem přesvědčená, že mladí lidé na vrcholu svých mentálních schopností zvládnou zapamatovat si nákupní seznam o deseti položkách ve správném pořadí. Zkrátka jsem nevěřila, že lidský mozek toto neumí. Ale ti dvacetiletí studenti ČVUT to opravdu nezvládli. Potom, co jsem je naučila techniku, to uměli bravurně. Další den jsem stejný nákupní seznam vzala do domova důchodců. Ani si neškrtli. Vysvětlila jsem jim techniku a zvládli to stejně rychle jako dvacetiletí. S pomocí mnemotechnik dokážeme smazat věkový rozdíl. Je to opravdu ohromující.
Jak je to možné?
Mozek je plastický, reaguje na stimuly a přetváří sám sebe. Mladý mozek dychtivě nasává nové informace. Starý mozek se však s věkem stává apatický, protože si myslí, že už všechno zná. Pokud mu ale nabídneme atraktivní informaci, neodolá. Celé trénování paměti spočívá v tom, že hledáme způsoby, jakou formou mozku naservírovat informace, aby po nich dychtivě skočil. Lidé, kteří vyhrávají paměťové soutěže, působí navenek geniálně, ale ve skutečnosti umí jen skvěle spolupracovat se svým mozkem. Mnemotechniky jsou takovým malým kouzlem a jsou poměrně snadno uchopitelné, takže si každý, kdo si je osvojí, může vychutnávat pocit, že je tak trochu geniální.
