Odpovědi psycholožky najdete zde |
U pandemie byla hlavním důvodem sociální izolace. „V případě války je to především strach z přímého ohrožení. Společným jmenovatelem obou situací je však ztráta jistot a stabilního zázemí,“ vysvětluje psycholožka.
Obavy, strach, smutek, nejistotu a ztrátu pocitu bezpečí dlouhodobě prožívá celá společnost. I proto bychom podle psycholožky Marie Funke měli svým blízkým věnovat větší pozornost. A to jak dětem, tak i svým rodičům a prarodičům.
„K seniorům i dětem je třeba přistupovat se zvláštní empatií. Určitě není vhodné jejich obavy bagatelizovat, starší lidé mají zkušenosti z roku 1968 a někteří z nich dokonce z druhé světové války. V současné chvíli se musíme starat o mezilidské vztahy více než dříve a věnovat svým blízkým větší pozornost,“ radí Funke.
A dodává, že lékem je pravidelnější kontakt, otevřené rozhovory, informační hygiena – omezení konzumace zpravodajství. Také je dobré u dětí i seniorů podpořit jejich zvýšenou aktivitu a snažit se je stimulovat podněty, které pomáhají udržet naši pozornost tady a teď, namísto toho, abychom bloudili v budoucnosti a vytvářeli si katastrofické scénáře.
Varovné signály
I když se může člověk snažit sebevíc, někteří jsou k psychickým potížím náchylnější, proto bychom měli sledovat varovné příznaky a včas jim pomoci.
„Obecně platí, že děti dokážou své emoce popisovat mnohem méně než dospělí a často somatizují. Všímejme si, zda nedochází k nějakým viditelným změnám v jejich chování a zda se neprojevují nějaké nové symptomy nemocí. Časté bolesti hlavy, bříška, průjmy, nespavost, neschopnost se soustředit, zvýšená agresivita, odmítání jídla apod. To vše může být příznakem toho, že se naše dítě potýká s úzkostí či depresí,“ uvádí psycholožka.
Nemějte očekávání
A co čekat a jak se zachovat, pokud chceme pomoci uprchlíkům? „To je poměrně složitá otázka, uprchlíci mohou být traumatizování, kontakt s nimi nemusí odpovídat našim představám a můžeme se cítit i frustrováni. Rozptýlení je pro ně vhodné, aktivita je vždy lepší než pasivita. Je to ale vždy individuální, nějaké nucené akce určitě nepomohou,“ vysvětluje odbornice.
A radí, že pokud chcete lidem prchajícím před válkou pomoci, je dobré se podívat i na stránky neziskových organizací a center pro uprchlíky, kde najdete další užitečné informace.
Mgr. et Bc. Marie Funke je zakladatelkou a ředitelkou centra Adicare, které se specializuje zejména na deprese, úzkosti, závislosti, psychosomatické obtíže a poruchy příjmu potravy. Vystudovala psychologii na Pražské vysoké škole psychosociálních studií, obor filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, dále psychologii a sociální práci na univerzitě v Eichstättu. Absolvovala psychoterapeutický výcvik u německého psychologa a adiktologa Joachima Körkela. V rámci své činnosti se zabývá diagnostikou závislostních poruch a terapií. |
