1. Udržení hmotnosti
Nejspíš je to jen psychologická věc, protože se po podařeném běhu bez výčitek dobře najím, nicméně přes léto 2012 se mi podařilo trochu splasknout okrasný tukový polštář na břiše. Vytrvalostní spalování tuků tedy asi funguje, jen se jejich zásoby nesmějí průběžně doplňovat. Přes zimu s jejími vánočními večírky a nevlídným počasím to bude tradičně těžší.
2. Udržení v kondici
Tohle bez diskuze funguje. Po třech letech běhání vyběhnu schody, doběhnu autobus, vyjdu kopec a podobně bez zadýchání. Velmi příjemný pocit. Nejlépe je to vidět ve srovnání s vrstevníky a kolegy, kteří sice také sportují, ale dělají squash a plavání, kde to zřejmě tolik nepůsobí. Přiměřené běhání doporučil lékař při "servisní prohlídce", tak se toho držím. Ono k padesátce byl asi nejvyšší čas začít něco dělat, i když běžci říkají, že se s běháním dá začít doslova kdykoli.
3. Poznávání cizích krajů
Na služební cesty se snažím s sebou vozit věci na běhání. Nic to neváží, boty, tričko a kalhoty se vejdou do igelitky a ranní běh aspoň těch pět kilometrů kolem polského hotelu nebo odpolední výběh po skončeném jednání někde na Třeboňsku je výrazným zpestřením dne. Koneckonců, přes běhání jsem se dostal i na mezinárodní závod - půlmaraton v Lublani.
4. Machrování před známými
Jeden z nejdůležitějších důvodů. Zjistil jsem, že sportovní hodinky Garmin Forerunner mají krásně velké číslice, tak je nosím i normálně přes den. Občas si toho někdo všimne, zeptá se, jestli běhám, a hned je téma k diskuzi.
Nedávno jsem zažil příjemných deset vteřin slávy. Sedíme v houbařské hospodě za Prahou, s hostinskou diskutujeme o počasí. "Máme štěstí, dnes ráno neprší, jen aby to vydrželo. Měli jsme včera v Brodě závody a sotva jsme skončili, počasí se zkazilo a cestou zpět už lilo." "A vyhrál jste?" laškovně opáčila paní výčepní. Moje skromné "Jo..." mě hřálo několik dní.
5. Samota
Běhání je, aspoň pro mě, individuální sport, krásně při něm vypnu mozek a soustředím se na základní věci: nezakopnout, nezabloudit, všimnout si, co se děje kolem, třeba jak nad klecanským lomem zapadá slunce. V práci řeším, jak se říká, tisíc věcí najednou, při běhu jen jednu: běžet.
Jak tvrdí chlapík, co mě k běhu dotlačil, slovinský ultraběžec Jože Štumberger: "Don't think, just run." Něco na tom je. Občasný společný výklus s kolegy z práce to krásně zpestřuje.
6. Výroba žízně
Mezní užitek prvního piva: k nezaplacení. Koneckonců i hlt zteplalé vody, co zůstala v PET láhvi v kufru auta, chutná královsky. Člověk tak nezapomíná vážit si základních věcí.
7. Pocit po doběhnutí
Vychladnout, sprcha, do čistého, napít se, něco dobrého k jídlu, třeba bábovku. Krásný pocit, jako asi po každém sportování. Nejlepší je to po delších tratích, například Braník - Zbraslav - Braník, celý zbytek dne mám pocit, že "mám splněno". Myslím, že nemusím popisovat podrobněji.
