Přijímáte kritiku těžce, až bolestivě? Neumíte říct ne? Bojíte se nesouhlasit? Máte problém přijmout, že se někomu nebudete líbit, nebo že by vás dokonce někdo neměl rád? Snažíte se všem vyhovět, ať už v osobním, nebo pracovním životě? Dáváte přednost potřebám ostatních před svými? Tak to možná trpíte syndromem people pleasing.
„U někoho je to vzorec z dětství, u někoho naučené chování za účelem získání nějaké výhody – pozornosti, náklonnosti nebo lásky. Ale třeba i vyššího postu v práci či v hierarchii jiné sociální skupiny. Může to souviset také s nižším vědomím vlastní hodnoty – people pleasers svou výkonností ukazují, co všechno dokážou a že si zaslouží pochvalu. Ne od sebe, ale od druhých,“ vypočítává podhoubí takového chování koučka a mediátorka Helena Theunissen.
TEST: Máte se ráda? Zjistěte, jestli na sebe nejste moc přísná |
Psychologie používá v této souvislosti termín sociotropie, což je osobnostní rys charakterizovaný nadměrným investováním do mezilidských vztahů. Lidé se sociotropií mají silnou potřebu společenského přijetí. To způsobuje, že jsou příliš pečující i vůči lidem, se kterými nemají blízké vztahy.
Mohlo by se zdát, že people pleasing je projevem dobráctví, ale vlastně jde o jistou formu manipulace, i když s dobrým záměrem. Jenže ta se nakonec obrací proti samotnému „zavděčovateli“.
„Primárně přicházejí people pleasers o energii a čas. Paradoxně se také často cítí osamělí. Mají pocit, že lítají kolem ostatních, ale jich se nikdo na nic nezeptá, s ničím jim nepomůže. Což si způsobují tak trochu sami, protože oni přece nechtěli zatěžovat okolí, kterému tak často vycházejí vstříc. Snaha chorobně potěšit jim bere vědomí toho, že jsou hodnotní sami o sobě, že se nemusejí přetrhnout pro to, aby tak zvaně za něco stáli,“ říká Helena Theunissen.
Samozřejmě to neznamená, že bychom se měli vzdát laskavosti a ohleduplnosti. Tyto žádoucí vlastnosti mohou přispět k pevným a trvalým vztahům. Klíčem je prozkoumat své skutečné motivace a záměry.
Příbuzné si nevybíráme. Ve vztazích jsme odpovědní především za sebe |
„Pokud si uvědomíte, že vám nevyhovuje být pořád někomu k dispozici, začněte otázkami: Proč to vlastně dělám? Proč je to pro mě výhodné? Třeba proto, že nemám dost vlastních aktivit. Hledám uznání či vděk? Či odkládám řešení vlastních problémů tím, že řeším cizí? Tady se ty akční kroky hodně rozcházejí podle toho, jaký je kdo people pleaser. Ale zjednodušeně by se dalo říct, že první krok je uvědomit si, že je to taky můj život a co chci a potřebuju pro sebe vlastně já,“ nastiňuje vhodný postup Helena Theunissen.
Máme pro vás sedm konkrétních tipů, které se osvědčují při snaze vymanit se ze škatulky people pleasers.
