Žárlivost je jako pepř. Když je ho málo, dodá pokrmu příjemnou chuť i vůni. A když je ho moc, stane se pro člověka nesnesitelným. S pepřem v lásce nešetřil ani francouzský vojevůdce Napoleon Bonaparte. Byl sebestředný a zvyklý vítězit na všech frontách. Proto si ve svém druhém manželství s poddajnou osmnáctiletou princeznou Marií Luisou nebral servítky.
Jeho žena nebyla krásná, ale byla mladá a jeho! Napoleon na ni chorobně žárlil. Často k Marii Luise vbíhal do ložnice a hledal neexistující milence, a když náhodou nebyl doma, postavil ke dveřím jejího pokoje stráž. Zoufalá Marie Luisa tak byla jako ve vězení.
Ale jak to tak bývá, čeho se Napoleon bál, to se splnilo. Jakmile prohrál bitvu u Waterloo, jeho choť prchla do Rakouska a později se stala vévodkyní parmskou. Přestože ji Napoleon vybízel, aby ho navštívila ve vězení, Luisa si užívala s milencem, se kterým zplodila tři děti. Žárlivý vojevůdce tak ve vyhnanství na ostrově Svatá Helena umíral úplně sám.
Proč vrtíš zadkem?
Napoleonů v kalhotách nebo sukních běhá po světě spousta. Bohužel ne všichni si uvědomují, co jejich chování způsobuje. Žárlivost je znakem nízkého sebevědomí, nedůvěry a vlastní nejistoty, navíc může být dost toxická. Obzvlášť, když má žárlivec sklony srovnávat se s ostatními. A každého, kdo vyjde z jeho hledáčku s trochu dobrým výsledkem, považuje za potenciální hrozbu svého vztahu.
Zajímavé je, že v některých případech to není ani konkrétní člověk, ale nutkavá myšlenka, že „mu někdo jeho polovičku bere“. „Takový byl i můj bývalý přítel. Žárlil na všechny: na číšníka, na obsluhu v myčce, dokonce i na moje zájmy,“ vzpomíná na svůj bývalý vztah čtyřicetiletá Zuzana z Loun.
„Když jsem chtěla chodit cvičit zumbu, dělal mi přednášku, že je to nemravné, protože u toho kroutím zadkem. Já jsem mu ale oponovala, že jsme tam všechny ženské, tak o co jde! Nakonec jsem mu řekla, že jestli chce, ať se přijde podívat. Přišel. A místo toho, aby se uklidnil, odešel celý rudý vzteky,“ říká.
Mužská a ženská žárlivostPodle psychologů se muži obávají zejména sexuální nevěry. Ženy naopak „úlet“ odpustí, ale horší je pro ně skutečnost, že se jejich partner zamiloval do někoho jiného. Proto je citová nevěra deptá daleko víc než náhodný sex. Z biologického hlediska má tento odlišný přístup své vysvětlení. Muži potřebují jistotu, že se jejich genetická výbava přenese i do dalších generací, proto je nejvíc děsí právě sexuální nevěra partnerky. Ženy zase chtějí, aby jejich dítě dostalo otcovskou péči, proto se bojí sokyně v lásce. |
Když přišla domů, našla vysklené dveře. „Partner na mě řval, že jsem poběhlice. Musela jsem se s ním rozejít, jinak bych za chvilku nemohla jít ani na nákup. Byl to teror,“ líčí Zuzana.
V kolik budeš doma?
Chorobná žárlivost může mít spousty podob, třeba závislost na partnerovi. O tom ví své sedmačtyřicetiletá Marika, která tři roky žije s přítelem: „Seznámili jsme se v době, kdy jsme už oba dva byli rozvedení a měli děti. Už na začátku mě překvapilo, že Marek nemá žádné kamarády a všechen volný čas chce trávit jen se mnou. Jenže já mám také svůj svět! Když jdu s kamarádkou na víno, píše mi esemesky, co dělám, že se mu stýská. A že na mě čeká s večeří, tak ať to nemám studený. Strašně mě tímhle citovým vydíráním štve,“ přiznává sympatická brunetka z Prahy.
A pokračuje: „Nedávno přišel s tím, že by si mě chtěl vzít. Popravdě, já se vdávat nechci. Jedno zpackané manželství mi už stačilo. Ale on na tom trvá. Obávám se, že ho svým odmítnutím zraním.“
TEST: Ověřte si, zda jste žena žárlivá, tolerantní, nebo lhostejná |
Bojím se o náš vztah
I když se to nezdá, žárlit je docela náročné. Protože dotyčnému to vytváří permanentní stres, který se pak může projevit i zdravotně, například v podobě častých výkyvů nálad, depresí, bolestí hlavy, tlakem v břiše, bušením srdce nebo dýchacími problémy.
To je případ třiapadesátileté Jany z Pardubic, které už nějaký ten rok „hapruje“ zdraví: „Já bych řekla, že necítím vyloženě žárlivost, ale spíš takovou úzkost. Prožila jsem docela ošklivý rozchod s člověkem, který se tvářil, že mě miluje. I moje děti přijímal. Všechno bylo zalité sluncem, až se najednou odmlčel, zablokoval si mě na sociálních sítích a nezvedal mi telefon. Nakonec vyšlo najevo, že současně se mnou vídal i jinou ženu,“ říká.
„Od té doby se ve vztazích cítím tak trochu jako host. Potřebuju víc důkazů lásky, ujišťování. Chápu, že je to pro mého partnera ubíjející, ale nemůžu si pomoci. Ta rána je příliš hluboká. Snad to se mnou přítel ještě vydrží,“ doufá Jana.
Mám strach, že tě ztratím
Podle psychologů mohou pocity chorobné žárlivosti vznikat i v dětství. Například, když si rozvedení rodiče najdou nového partnera a dítě se musí o jejich lásku s někým dělit. Najednou má strach, že mu ten „nový člověk“ vezme základní kotvu, kterou v životě mělo.
„Přesně tak to bylo i u mě,“ vzpomíná osmašedesátiletý Zdeněk. „Naši se rozvedli a já zůstal s mámou, která si pak vzala jiného muže a pořídila mi nevlastního bratříčka. Měl jsem najednou pocit, že do té nové rodiny vůbec nepatřím,“, říká muž, který připouští, že jeho vztah k manželce je někdy až příliš podezíravý.
„Hrozně jsem chtěl svoji mamku zpátky. Ona ke mně byla milá, ale prostě už měla svých starostí dost. Nenáviděl jsem otčíma a bratra za to, že mi berou mámu. A tohle trauma pak asi přešlo i do mých milostných vztahů,“ myslí si. „Vždycky mám pocit, že přijde nějaký chlap a partnerku mi vezme. A to je případ i mojí ženy. Přestože jsme spolu už pětadvacet let, pořád mám strach, že někdo naše štěstí naruší. Je to jako noční můra. Asi bych to měl probrat s psychologem.“
Co mám dělat, je to silnější
Žít se žárlivcem je velmi těžké, ale být v jeho kůži také není žádný med. Odborníci proto doporučují najít příčinu svých obav a nejistoty. Zároveň je důležité pracovat na posílení sebevědomí, protože teprve když má člověk hezký vztah k sobě, může ho mít i k ostatním.
Pomáhá také přesměrování pozornosti na přátele, zájmy a koníčky. Jednak fungují jako obohacující prvek a zároveň člověku pomůžou k větší nezávislosti.
Také je dobré posilovat vzájemnou partnerskou blízkost, sdílet volný čas, zážitky, koníčky, společné vazby. A experimentovat v sexu, který je kořením vztahu.
„Přiznám se, že jsem žárlivá a mám sklony přítele kontrolovat. Když to na mě přijde, volám mu i do práce a zjišťuju, kde je a co dělá. Klidně třeba pětkrát denně. Vím, že to přeháním, přítele to už dost štve. Dokonce i jeho šéf se ptal, proč je tak často v zasedačce a telefonuje. A já jsem z toho kontrolování také špatná. Začala jsem chodit k psychologovi a společně hledáme řešení. Zatím jsme si stanovili, že spolu trávíme pět večerů v týdnu a dva máme každý pro sebe. Je to pro mě těžké, ale miluju ho, a tak to určitě zvládnu. I když mě dost často svrbí ruce a musím se držet, abych mu nevolala,“ přiznává devětatřicetiletá Jana z Děčína.
Tři druhy žárlivostiZdravá: Objeví se jen zřídkakdy a v konkrétních situacích. Například, když se má partner někde potkat s bývalou přítelkyní nebo bývalým přítelem. Většinou jsou tyhle obavy zbytečné. Vztah skončil a každý z nich má už svůj život. Nicméně, červíček pochybností může někdy hlodat nepříjemně hluboko. Střední: Chcete mít svého partnera nebo partnerku jen pro sebe a vadí vám, když se například směje s někým jiným. Jako byste se báli, aby se s někým dalším necítili líp. Ať už je to soused, sousedka, někdo z práce nebo přátel, všichni jsou ohrožující. Zkuste si víc věřit a nepropadejte zbytečnému zoufalství. Silná: Jde o silnou touhu druhého ovládat a vlastnit jako nějakou věc. A to může být dost frustrující. Všechny ty útoky, výčitky, podezírání z nevěry nebo kontroly e-mailů dokážou pomalu, ale jistě ve vztahu pohřbít to hezké. Bohužel. |
Desatero pro partner(k)y žárlivců
Život s takovým člověkem bývá tak trochu jako jízda na horské dráze. Na jednu stranu vám to dává pocit vlastní jedinečnosti a důležitosti, ale na druhé straně vás to omezuje a vysiluje. Při běžném fungování není prostor na neustálé ujišťovací telefonáty, drahé důkazy lásky či permanentní pozornost k druhému. Co tedy dělat, abyste se ve vztahu navzájem neudusili?
1. Nikdy nelžete. Stačí jedna malá prozrazená lež a partner vám už nebude věřit.
2. Berte ho mezi svoje kamarády a přátele. Když bude vědět, s kým se stýkáte, trochu ho to zklidní.
3. Vymezte mu hranice. Řekněte mu, co máte ten den v plánu. A pokud vás bude prozvánět, když budete na pracovní schůzce, nezvedejte mu to, ozvete se později.
4. Neustupujte! Jakmile kvůli partnerovi odvoláte pár schůzek s kamarády, bude to brát jako běžnou věc a za chvíli budete bez kontaktů.
5. Mluvte o svých pocitech. Řekněte na rovinu, že vám jeho věčná podezíravost a neustálý dohled vadí.
6. Polichoťte mu. I malá pochvala dokáže zvýšit sebevědomí, které mají žárlivci velmi křehké.
7. Neoplácejte partnerovi stejnou mincí. Pokud chcete vytloukat klín klínem, v případě žárlivce narazíte. Jemu vaše kontrola vadit nebude. Naopak se z vašeho vztahu stane ještě horší vězení.
8. Užívejte si hodně sexu. Milování je pojítko lásky. A váš žárlivec důkazy o citové vazbě potřebuje.
9. Mluvte o nevěře jako o něčem, co se vám příčí. Partner tak bude mít pocit, že opravdu nic takového „nechystáte“.
10. Nemůžete s ním vydržet? Požádejte o pomoc odborníka – psychologa či manželskou poradnu.
