Příběh Leony Chodí se mnou jen pro zábavu?
Vdanou paní už dávno nejsem, manžel mi utekl za jinou, když bylo dětem pět a šest roků. Byly to docela krušné časy, na vše jsem zůstala sama, ale uznávám, že mi to i hodně dalo.
Naučila jsem se spoustu věcí, od drobných vylepšení domácnosti až po řízení auta. Jediné, co mi celou dobu chybělo, byl samozřejmě muž. Roky jsem hladově toužila po lásce, takové té opravdové, kdy jeden pro druhého dýchá, ale nějak se mi v tomhle směru nedařilo.
Miluji tě, ale spi u sebe. Oddělené ložnice nemusejí být zabijákem vztahu |
Změna přišla až vloni, poznala jsem ho na jedné školní akci a musím říct, že to předčilo má očekávání. Ano, ten začátek byl skvělý, i on měl za sebou rozvod a taky dvě děti, o které se spolu s bývalou ženou na střídačku staral.
Absolutně jsem nepochybovala, že je to ten pravý. Vídali jsme se vždycky, když jsme odevzdali děti ex partnerům, jezdili jsme na výlety, chodili do kina, milovali se, překrásné to bylo!
V tom zamilovaném opojení jsem snad hned po měsíci randění začala plánovat, jak to v bytě uděláme, aby tam mohl být on i jeho děti s námi. Napořád, samozřejmě. Přišlo mi přirozené, že budeme spolu a vytvoříme velkou rodinu.
Ale bum, v tom jsem jaksi narazila. „Nezlob se, miláčku, ale já tohle už nechci,“ zaznělo z jeho úst, když jsem mu naznačila svoje plány. „Jak, nechci?“ nechápala jsem. A on mi to vysvětlil.
Nehodlá dětem brát jistoty a někoho do toho motat. Nechce mít na krku kromě svých dětí ještě další, nemá na to prý už nervy ani prostředky. Potřebuje teď jednoduše bydlet sám a možná jednou, až jeho dítka odrostou, může přijít nějaká změna. Zatím určitě ne. Ale mohli bychom jet třeba někdy na společnou dovolenou, navrhl.
Před očima se mi dělaly téměř mžitky, myslela jsem, že jsem našla opravdový vztah, lásku, partnera, ale tohle bylo něco jako láska na půl úvazku. Vyzobe si z toho to hezké a ostatní už nechá jen na mých bedrech. Tohle přece není férový vztah! Nutně jsem položila onu otázku: „A proč se mnou tedy jsi, když se mnou vlastně být nechceš?“
Nevzdávejte vztahy, o které stojíte. Jak k sobě zase najít cestu |
Jenom pokrčil rameny. „Je to přece zábava a nic nám nechybí,“ pravil. Jenže mně toho chybí dost, minimálně perspektiva vztahu. Mám čekat dalších deset let, než nám děti odejdou z domu, na to, že se možná něco změní?
Osobně si to vykládám tak, že mu na mně absolutně nezáleží, že mu jde jen o sobecké potěšení, v rámci něhož není místo pro další děti a závazky. Je mi to líto a vůbec nevím, zda přistoupit na jeho požadavky, nebo to ukončit. Znamená to pro mě hořké zklamání, ani nevím, jestli mám ještě vůbec sílu s někým budovat další vztah.
Leona
Co by měla Leona dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
Jak nesoulad v tom, co od partnerství očekává ona a co její muž, vidí Jarmila? Čtěte na další straně.
Příběh Jarmily Bývalo nám přece dobře
Můj manžel je o krapet starší než já. Není tak starý, ale v retro duchu byl minimálně vychován. Svazek manželství je pro něj svátost, pevně dané spojení, které nic nerozbije. Já mám ovšem pocit, že nám to naše manželství něco rozežírá zevnitř, a tím něčím je zřejmě jeho nezájem.
S cizím mužem ve vlastním bytě. Pohřbít vztah je snazší, než se zdá |
Ten on měl, ale jen do momentu, dokud neodešly děti z domu. Býval to opravdu super táta, pro děcka by dýchal, staral se o ně, co mu síly stačily. Nejspíš byl rád, že si rodinu vůbec stihl založit, přece jen už nebyl nejmladší, když jsme se seznámili. No, ale to nijak neřeší situaci.
Jak se odstěhovala i poslední dcera, změnil se totiž k nepoznání. Já jsem pro něj najednou vzduch, což je opravdu zvláštní, protože ještě před pár lety mě vnímal a troufám si tvrdit, že i miloval.
Nuda a šeď? Čtyři triky párových terapeutů, jak zlepšit dynamiku vztahu |
Dříve na každý víkend plánoval nějakou společnou akci, i když už byly děti dospělé, jezdili jsme pod stan či někam za dobrodružstvím. Na výletech byl vždycky tak milý a pozitivní, chtěl se mnou spát, neustále se mě dotýkal a něco pěkného pro mě vymýšlel. Ale teď už ho ani nenapadne pozvat mě třeba jen do divadla.
„Nebudeme utrácet,“ zahuhlá a natáhne se na gauč, kde u sledování televize mlčky proleží celý víkend. Kytku jsem od něj neviděla celé měsíce. Zato se mnou odmítá mluvit, nechce se mnou ani jíst u stolu. Když uvařím večeři, odnese si ji na gauč s sebou.
Několikrát jsem se snažila promluvit si s ním o našem vztahu. Došlo to tak daleko, že jsem mu navrhla rozvod, protože takhle dál už žít nechci. Jen mávl rukou s doporučením, ať se uklidním a nevyšiluju.
Že by mohla být chyba na jeho straně a třeba by uznal, že se nechová jako milující manžel, to se nejspíš nestane. Je to hrozné, jak se změnil, ale ještě horší asi je, že já už opravdu nemám důvod s ním být. Jsem mu úplně ukradená!
Jarmila
Co by měla Jarmila dělat? Hlasujte v anketě na další straně.
