Na první pohled je Natálka Sochocká z Čečkovic u Chotěboře normální puberťačka. Navštěvuje devátou třídu a kromě češtiny, výtvarné výchovy a přírodopisu ji ze všeho nejvíce baví přestávky, ráda chodí ven s kamarády a miluje zvířata. Doma chová králíka a dojíždí i na nedaleký statek, kde se stará o koně. Ráda by od příštího roku studovala střední zemědělskou školu.
Její život, stejně jako život její rodiny, však podstatně omezuje dívčina vrozená vada. Natálce chybí kyčel a stehenní kost. Na jejich místě má koleno a holenní kost. Tam, kde má zdravý člověk kolena, má dívenka narostlé chodidlo. Musí proto nosit protézu. Jenže tu současnou nelze ohnout, navíc umožňuje pouze omezený pohyb. Potřebovala by proto protézu bionickou.
I přesto, že Natálka přišla na svět o šest týdnů dříve, žádná prenatální vyšetření její handicap neodhalila. „Nevěděli jsme o tom a bylo to pro nás překvapení. Nikdo nás na to nepřipravil. Řekli mi, že Natálka nemá část nohy, ale v tu chvíli jsem si to nedokázala představit. U malého miminka to navíc zpočátku vypadalo, že má jen o něco kratší nožičku,“ popisuje maminka Dana Sochocká.
Zastaralá protéza a bolavá záda
Do tří let věku musela Natálka podstoupit čtyři operace, při kterých jí lékaři zpevňovali kloub, protože vadu operativně nešlo jinak upravit. Protézu nosí od doby, kdy začala chodit.
„Když si začala stoupat, tak jsme jeli k protetikovi, od kterého jsme dostali úplně obyčejnou, snímací protézu. Od té doby protézy střídá. Podle toho, jak rostla, měla jednu nebo dvě do roka. Rostla však hodně, proto jsme je měnili častěji,“ vzpomíná maminka.
Svoji současnou kloubní náhradu nosí Natálka už tři roky. Protéza je značně opotřebovaná, popraskaná, chodidlo je několikrát zalepované. Co je však nejhorší, dívka ji nemůže ohýbat. Kvůli tomu má problémy při chůzi, hůře se hýbe a trápí ji bolesti zad i kyčle.
„Od našeho nového protetika jsme se dozvěděli, že je to už zastaralý typ, který se nevyrábí. Nemůže s ní dělat nic, co by potřebovala. Přestože nám bylo řečeno, že ji může pokrčit, Natálce to nešlo, takže ji nosí nataženou pořád,“ líčí Dana Sochocká.
Jízda na kole, bruslení i fotbal
Nevyhovující protéza umožňuje Natálce zdolávat pouze krátké vzdálenosti. Pokud jde víc než dva kilometry, noha ji začne bolet. Také její oblíbené ježdění na koni si kvůli svému handicapu může dopřát maximálně na půl hodiny. Přitom je Natálka nadšená sportovkyně a s předešlou náhradou, která se ohýbat dala, zkoušela různé sporty.
Vánoční sbírka pro NatálkuVánoční sbírku pořádá redakce iDNES.cz již tradičně společně s Kontem Bariéry a Nadací Agrofert. Pomozte Natálce ke zdravějšímu a kvalitnějšímu pohybu. Přispět můžete na transparentní účet Konta Bariéry. Číslo účtu je 17111444/5500, variabilní symbol 1818. |
„Mamka mě naučila jezdit na kole, ohnula jsem protézu a na šlapce jsem měla takovou zábranu, aby mi ta noha nevypadla. Bruslit mě učila taky mamka a na kolečkových bruslích mě učila kamarádka,“ říká sympatická dívka.
„Dříve jsem dokonce i chodila se spolužáky na tělocvik. Hodně jsem hrála vybíjenou, přehazovanou, florbal, fotbal. Teď jsem už dva roky osvobozená,“ dodává Natálka.
Prostřednictvím portálu iDNES.cz se rodina dozvěděla o talentovaném sportovci Petru Frýbovi, který měl podobný handicap a díky pomoci lidí dostal bionickou protézu. Také Natálce by se stejná pomůcka velmi hodila, aby mohla normálně chodit do schodů, pohodlněji sedět, ale také naplno jezdit na kole nebo si poprvé v životě vyzkoušet lyžování.
Bojovnice, která miluje jízdu na koních
Lepší mobilita by jí pomohla i při její vysněné práci se zvířaty. Natálka se totiž chce stát veterinářkou. Její největší vášní jsou momentálně koně, konkrétně 26letá klisna Besi, za kterou jezdí každý týden na statek v sousedství. Tady se učí o koně starat, počínaje jeho chycením v ohradě a čištěním, což je pro ni složitější než pro zdravé děti. Pak si teprve Besi může osedlat a jezdit na ní.
„Ze začátku jsem jí se vším pomáhala, dnes už pouze se sedláním, ale v podstatě si Natálka koně dokáže nachystat sama. Máme tady takové schůdky, které jí udělal tatínek, takže zvládne i nasednout sama. Myslím, že za tu dobu, co sem jezdí, udělala velké pokroky. I přes svůj handicap je velmi dobrá jezdkyně, i když to pro ni musí být náročné,“ chválí Natálku chovatelka koní Petra Šotkovská a dodává, že dívku velmi obdivuje. „My, co takový handicap nemáme, si vůbec nedovedeme představit, jaké to je.“
Natálka však nic nevzdává a snaží se navzdory svému omezení zkoušet různé věci. Pohyb ji baví, ale kvůli nevyhovující protéze velmi trpí. Není si však zvyklá stěžovat.
„Nikdy nic nezabalila,“ potvrzuje její slova maminka Dana. „Naopak chtěla všechno zkoušet. Občas jsem ji zrazovala, aby si něco neudělala. Je lepší, že se takto už narodila. Kdyby o nohu přišla později, vyrovnávala by se s takovým handicapem mnohem hůř. Všichni mi říkali, že jsem na ni byla tvrdá, ale dělala jsem to pro její dobro. Kdybych ji opečovávala, tak by z ní nebylo to, co je,“ uzavírá Natálčina maminka.
